Barack Obama pracuje na posilování státní moci a na stále větším "státním pečovatelství". Jeho plány se právě teď zadrhávají na tom, na čem se zardhnou vždycky. Když si stát začne osobovat víc a víc pravomocí, začne je dřív nebo později zneužívat. Následuje skandál a získat zpět ztracenou důvěru je těžké. Přesně to se teď stalo americkému prezidentovi, jehož druhé volební období možná skončilo dřív, než pořádně začalo.

Jak jsem na Finmagu psal v únoru, americká politika je v krizi. A teď se ještě Obama musí vyrovnat s odhaleními, že si jeho vláda upravovala fakta ohledně útoku na ambasádu USA v Libyi, při kterém zahynul americký velvyslanec, že americký daňový úřad přednostně kontroloval oponenty současného vládce Bílého domu a že si americké ministerstvo spravedlnosti opatřovalo výpisy telefonních hovorů novinářů.

Všechny Jobovy zvěsti navíc přišly v rychlém sledu za sebou. Týden skandálů pro Obamu nevěstí nic dobrého.

Velký stát

Historie americké politiky je historií bojů o centralizaci moci. Například hned první zásadní souboj americké politiky se odehrál za vlády George Washingtona na konci 18. století. Šlo o zřízení centrální banky, kterou přes ústavní limity prosazoval ambiciózní ministr financí Alexander Hamilton, zatímco zastánce omezené vlády, ministr zahraničí Thomas Jefferson, byl proti. Podobné spory probíhaly znovu a znovu a vždy určovaly politiku na dekády dopředu, ať už se jednalo o progresivní New Deal Franklina D. Roosevelta a Great Society Lyndona B. Johnsona nebo "reakční" 80. léta Ronalda Reagana.

Podobným formativním momentem bylo vyhlášení "války proti teroru" po 11. září 2001. Tehdy americká centrální vláda neskutečně nabobtnala. Vzniklo až dvě stě nových institucí včetně obřího ministerstva vnitřní bezpečnosti s 230 tisíci (!) zaměstnanci a sídlem za 70 miliard korun. Jen pro bezpečnostní účely bylo vybudováno dalších třicet vládních komplexů. Asi třicet tisíc lidí je dnes v USA zaměstnáno jen proto, aby poslouchali telefonní hovory Američanů a monitorovali další komunikaci.

Za této situace do Bílého domu nastoupil Barack Obama s cílem posunout Ameriku doleva. Zatímco bezpečnostní aparát se výrazně nezmenšil, narostla kontrola Wall Streetu, vznikl mohutný program všeobecného zdravotního pojištění ObamaCare a další programy. Na růstu vlády Obama založil svůj program a velký stát se stal jeho cílem.

Velký stát ale také vyžaduje důvěru svých občanů. Tu současné skandály mohou výrazně nahlodat a ohrozit tak celý zbytek Obamova prezidentství. Proč?

Waiting for 2014

Jak jsem psal v Revue Politika, Obama je zaklíněn ve sporech s republikány. Ti ale ovládají Sněmovnu reprezentantů. Proto jsem tvrdil, že Obama bude muset v mnohém ustoupit, pokud bude chtít prosadit něco ze svého ambiciózního programu pro druhé volební období. Je tu ovšem ještě jedna možnost: Obama zkusí počkat na volby v roce 2014, pokusí se získat dolní komoru zpět a pak prosadit svůj program bez opozice. Ovšem tento plán můžou nové skandály zhatit. O co v nich vlastně jde?

Za prvé, libyjský skandál. Před loňskými prezidentskými volbami zaútočil na americkou ambasádu v Libyi ozbrojený dav a zabil tři lidi včetně amerického velvyslance. Po pěti dnech Obamova administrativa vysvětlila celou událost jako demonstraci kvůli protiislámskému videu z YouTube, která se nešťastně zvrhla v násilí. Tak to ale evidentně nebylo. Během několika hodin po útoku totiž volal zástupce velvyslance v Libyi Gregory Hicks ministryni zahraničí Clintonové a o žádné demonstraci nebo videu se nezmínil. Během 24 hodin po útoku libyjský šéf CIA poslal do Washingtonu zprávu, že šlo o útok al-Káidy. Další den napsal jeden z náměstků Clintonové v e-mailu, že šlo o útok místní odnože al-Káidy. Přesto Obamova administrativa celou věc svedla na demonstraci, a to zřejmě v zájmu předvolební image Obamy jako úspěšného prezidenta v boji proti terorismu. Připomeňme, že podobný druh skandálu stál bývalého španělského premiéra Aznara volby v roce 2004.

Za druhé, americký daňový úřad (IRS) své kontroly zřejmě zvlášť zaměřoval na nevládky, které stály proti Obamovi. Některé pobočky IRS přednostně kontrolovaly organizace, které měly v názvu "tea party" nebo "patriot". Zatímco přesné okolnosti a rozsah těchto praktik zatím není jasný, debata už obsahuje i přirovnání ke skandálu Watergate ze 70. let. Nixonovi pohůnci tehdy také využívali daňové kontroly jako prostředek boje s oponenty. Tak daleko skandál zřejmě nesahá, ale samotné přirovnání z pera komentátora Washington Postu napovídá o vážnosti situace.

Za třetí, během vyšetřování úniků vládních informací americké ministerstvo spravedlnosti tajně získalo výpisy hovorů stovky novinářů agentury Associated Press, a to za celé dva měsíce. Takový rozsah špehování novinářů jde proti vlastním předpisům ministerstva a vyvolal pobouření zdaleka nejen u novinářů.

Důvěra?

Obama Ameriku přesvědčil, že ví, jak vrátit hospodářství na správnou cestu, jak zajistit férovou zdravotní péči a jak zajistit bezpečnost proti vnějšímu nebezpečí. Obamův program je založen na důvěře, důvěře ve schopnost státu, a to v zemi, kde je naopak nedůvěra v centrální vládu silně zakořeněna. Série skandálů z poloviny května má proto potenciál nechat zapomenout na Obamovo nedávné vítězství z prezidentských voleb a značně mu zkomplikovat cestu za ovládnutím Kongresu v roce 2014. Výsledkem může být bez přehánění konec Obamových nadějí na úspěšné prezidentství.