Radar nebude, další pádná rána uštědřena válečným paličům. Nejen Jiří Paroubek se raduje z dosaženého vítězství českého, zejména pracujícího lidu. Po něm přece bažila většina, odhadovaných 70 procent veřejnosti. Starostům v Podbrdí odpadla starost, co si počít s miliony nedostavivších se amerických dolarů , jež by byly svým přívalem zobtížnily místní hospodářství.

Jiná ale reakce zaznamenána v sousedním Polsku, kam Obamovo oznámení o zásadní změně strategie, na nejedné adrese pokládáno za parádní podtrh, dorazilo 17. září, přesně v den výročí sovětského přepadu roku 1939. Třeba i někteří alergičtí Češi by se byli pozastavili takovou zprávou, být načasována na 21. srpna.

My outsideři nemůžeme kompetentně posoudit, zda takové překvapení z Washingtonu dává vojenský smysl, zda je strategicky výhodné. Třeba tomu tak vskutku bude a raději tedy spoléhat na raketovou obranu na správně rozmístněných flotilách. Ovšem politický smysl zdaleka nedává předpoklad , že na unilaterální iniciativu bude druhá strana reagovat jako na důkaz dobré vůle, jež by si zasloužila reciproční odezvu (v tomto případě tlak na Teherán, souhlas se sankcemi proti po nukleárním zničení Izraele bažícímu Iránu). Naopak, taková iniciativa je vnímána jako důkaz slabosti, jíž nutno pokud možno promptně využít. Pochyby o takovém tvrzení rozptýlí zalistování v historii – plejáda příkladů k dispozici. V tomto případě Vladimír Putin Obamovi souhlasně přikývl, ale v tomtéž okamžiku začal Obamu kaceřovat pro nedostatečnou podporu ruské žádosti o přijetí do významné WTO (World Trade Organization), jakož i neochotu Washingtonu odstranit naprosto veškerá omezení na tranfer nejmodernější technologie na šírou Rus.

Toto záříjové překvapení, tolik v centru zájmu medií Střední Evropy, ztrácí na váze u zdejšího opačného břehu Atlantiku. Zde jako primární zahraniční kauza dominuje Afghánistán, co si s ním počít, zda raději z tamějšího neřešitelna odtáhnout a nechat onen středověk svému krvelačnému osudu. Podle nejposlednější nemilé zprávy od velícího amerického generála Stanley McChrystala , s dosavadním počtem vojska nelze úkol zvládnout. Požadavek o další posily je ale stále víc nepopulární na obou koncích politického spektra. Rovněž se začíná připomínat sovětská zkušenost, že příliš mnoho cizích bojovníků, byť i s nejlepšími úmysly, se v afghánském veřejném povědomí přetvoří v nepřátelské okupanty.

A tento bolehlav svou intenzitou politického dopadu přetrumfne domácí záležitost, jíž Obama věnuje co nejvíc své energie – reforma všeobecného zdravotního pojištění, již několik desetiletí trvající a dosud nevyřešený problém. Americké zdravotnictví je to zdaleka nejdražší na světě, též k potvrzení zkušenosti, že maximum výloh není zárukou nejlepších výsledků. Dětská úmrtnost je vyšší, průměrná životní délka je kratší než v jiných průmyslově vyvinutých státech. (Ovšem k tak nelichotivým výsledkům přispívá skutečnost, že multietnicky rekordně komplikovanou Ameriku z nemalé části tvoří příchozí ze zemí Třetího světa.) Ekonomie, teprve se poněkud vzpamatovávající z nedávného karambolu s celosvětovým dopadem, absorbují převážnou, snad i devadesátiprocentní mediální pozornost.

Teď v posledních dnech do popředí značného zájmu se dostala podivnost s písmeny ACORN – doslova ŽALUD, acronym, zkratka pro Association of Community Organizations for Reform Now – druh aktivistů, prosazujících nároky, požadavky zejména černošské menšiny. Barack Hussein Obama svou politikou kariéru započal jako tzv. community organizer, též se angažující jako právník, reprezentující ACORN v mnohých podobách jejich úsilí.

Oficiálně hodně politicky korektní počínání: poskytovat pomoc sociálně slabším vrstvám, zajistit subvencované bydlení, sociální podporu ve všemožných podobách, získávat půjčky jinak nedosažitelné, politicky se angažovat, i nešetrně přitlačit, když třeba. Organizátoři rekrutují nové voliče a v takovém úsilí se nedají odradit občasnými nepřesnostmi, například registrací neexistujících voličů, tuctů, veletuctů mrtvých duší. Významně se tak vypomohlo v posledních volbách k prospěchu kandidátů – usilovatelů o pokrok. Výsledkem je trestní stíhání v nejednom státě.

ACORN poskytl – za úplatu ovšem - svůj druh služeb ústřednímu uřadu, pověřenému sčítáním obyvatelstva, k němuž má znovu dojít příští rok. ACORN pobírá podporu z federálních zdrojů (tak již za G.W. Bushe, tolik nenáviděného) ve výši přesahující padesát milionů dolarů. Zdárné dojení eráru: například se provalila informace o vládních fondech, zasílaných na adresu do prázdných prostorů bývalého pohřebního ústavu v New Orleans.

Když se občas něco provalí, první reakcí převážně liberálních tzv. mainstream media je záležitost ignorovat.

Když to se nepodaří - zejména či spíš výlučně zásluhou konzervativních komentátorů u mikrofonů v rozhlase – hlavní, dominantní sdělovací prostředky dávají přednost nevidět, neslyšet, případně záležitost přeinterpretovat a nezřídka zareagovat protiútokem na motivy poslů nevítané noviny.

Leč stalo se toto: dvojice mladých žurnalistů – James O’Keefe a Hannas Giles -z vlastní iniciativy udělali to, čemu se multimilionové kolosy CBS, NBC, ABC, CNN z politické opatrnosti raději vyhnuly. V Baltimore, stát Marylandu, tito dva odvážlivci zašli do místní odbočky ACORN a představili se: ona jako prostitutka, on jako její pasák. Přišli s žádostí o radu, jak nejsnáze dopravit do Ameriky tucet dívenek, věk dvanáct, třináct, z El Salvadoru, za výdělečným účelem, nic společného s náboženskou výchovou.

Pracovnice ACORN ochotně vyhověly užitečnými radami, jak získat finanční podporu od státu, bydlení od státu, jak se vyhýbat placení daní, šidit erár, jak skrývat zdárně se hromadící zisky.

A všechny tak užitečné rady se dvojici podařilo nafilmovat.

Televizní mediální kolosy jakož i The New York Times, Washington Post, Los Angeles Times, tak mohutné pilíře liberalismu, aby se pak vypořádaly s ošidností pokračující slepoty a hluchoty. Tuze hlasitě ale zareagovala potřísněná ACORN, s vyjádřením ultimálního morálního popuzení, s obviněním z tzv. entrapment – lapení neviňátka do nastražené pasti. Použít magnetofon bez souhlasu osoby, jejíž hlas je zaznamenáván, je ve státě Marylandu zakázáno, takže ti dva mladí lidé, nota bene oba rasy bělošské, jsou ti praví provinilci a nutno je popohnat k soudu.

- - -

Kupodivu, něco užitečného se učinilo. Kongresman Darrel Isssa z Výboru dozoru a vládní reformy (Committe on Oversight and Government Reform) předložil zprávu „Is ACORN Intentionaly Structured As a Criminal Enterprise?“, jednoznačná to otázka o kriminálním ledví tohohle podniku.

Senát už o záležitosti hlasoval, počínání ACORN odsoudil, další federální penězovod zarazil. Proti takovéto změně hlasovalo jen sedm senátorů,, těch politicky nejkorektnějších.

Prezident Obama, kdysi právní zástupce ACORN, na obranu svého někdejšího klienta, prozatím nevystoupil.

V téže době ho postihly další potíže.

DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ

***********
Upozornění redakce:
V pražském nakladatelství XYZ vyšel závěr Ulčovy ságy Běženec - 1. špatně časovaný ; 2. šťastně navrácený; 3. v sametu, a nyní tedy 4. definitivně poslední díl - totiž v očistci.
Zapeklitá dilemata o čase, dočasnosti a nesmrtelnosti, reinkarnaci, o odpovědnosti, skládání poctivých účtu za všechno naše pozemské počínání, a u toho mudrování, jak by to všechno mohlo být, dopadnout, a třeba to tak i je, což se ale za tohoto života nedozvíme. Děj se rozvíjí s Ulčovým typickým smyslem pro humor a absurdno, což někteří čtenáři vítají a jiní zatracují.

***********

Neoficiální stránky Oty Ulče