Odcházející americký prezident Barack Obama uskutečnil minulý týden svou poslední zahraničněpolitickou cestu míněnou jako symbolická čára pod osmi lety jeho mezinárodních úsilí. Rozdíl mezi tím, jak vypadal, co říkal a jak byl přijat před osmi lety a nyní, nemůže být větší.

Jeho poslední zájezd ve funkci prezidenta nazval deník USA Today Cestou pokory. Smyslem Obamova setkání se zahraničními státníky bylo přesvědčit je, že jeho nástupce Donald Trump nebude lámat zahraničněpolitický kurz Spojených států přes koleno, nýbrž bude pokračovat v linii svých předchůdců.

Deník Wall Street Journal ovšem podotýká, že to byl právě odcházející prezident, kdo před osmi lety radikálně uhnul z ověřené zahraničněpolitické cesty Spojených států. Právě za jeho vládnutí začaly Spojené státy vnímat svou úlohu lídra západního společenství jako břemeno a jaly se jej postupně zbavovat.

Tak aspoň vidí Obamovo dědictví bývalý asistent ministra zahraničí David Kramer: „Obama zahájil prezidentství zářnou vizí o ukončení válek v Iráku a Afghánistánu a formuloval novou roli Spojených států ve světě. Ve výsledku máme stav, který mnozí vnímají jako snahu vyhnout se své tradiční úloze mezinárodního lídra. Nová politika se projevila pokusy Washingtonu podat ruku našim nepřátelům a zanedbáním našich tradičních spojenců.

Tím, že odmítl plnit roli, která patřila Spojeným státům po desetiletí, nastolil Obama směr k izolacionismu. Dělalo se to pod záminkou snahy nedovolit vtáhnout Spojené státy do řešení světových konfliktů. Dnes se dá říct, že syrská krize by nikdy nedosáhla takových rozměrů, kdyby prezident hned zkraje pomohl umírněné opozici a tím odvrátil nejhorší. Syrská krize zůstane nejtemnější skvrnou na Obamově politickém dědictví,“ míní David Kramer.

Neudělal nic, aby katastrofě předešel

Bývalý asistent ministra zahraničí vytýká Obamovi, že každé aktivní zasahování Ameriky do světových problémů pokládá za kontraproduktivní a sám vidí svou roli pouze coby katalyzátoru změn. Tento pasivní postoj fakticky zbavil svět jakéhokoli vedení.

Obama se nikdy nezajímal o obranu lidských práv a podporu demokracie, celý jeho obzor byl omezen na otázky globálního oteplování a kontrolu zbrojení. Za své úspěchy vydává především Smlouvu o omezení jaderných zbraní s Ruskem a Dohodu o zmražení íránského jaderného programu. Její budoucnost je však nejistá.

Reálnějšími úspěchy jsou normalizace vztahů s Kubou, demokratizace Barmy a Úmluva o boji proti klimatickým změnám. Z řady méně úspěšných kroků vyčnívá krach restartu ve vztazích mezi Spojenými státy a Ruskem.

Samotná myšlenka programu spočívala na zásadním nepochopení ruských poměrů, na slepé víře v to, že Dmitrij Medveděv je vůdcem schopným samostatných rozhodnutí.

Leč největším zahraničněpolitickým debaklem prezidenta Obamy byla a zůstává Sýrie. Přes půl milionu mrtvých, půlka obyvatelstva na útěku, běženecká krize v Evropě – to vše je výsledek pasivity prezidenta, který neudělal zhola nic, aby katastrofě předešel, vysvětluje svou pozici David Kramer.