Nekonečná řada přehmatů a nesrovnalostí doprovázejících reformu zdravotního pojištění nutila v poslední době amerického prezidenta hlavně odrážet útoky republikánů. Proto se ve svém nedávném vystoupení v jemu nakloněném Centru pro pokrok Ameriky pokusil Obama převzít iniciativu a naznačit, s jakou ideovou platformou hodlají demokraté jít příští podzim do důležitých kongresových voleb.

Není divu, že jeho projev byl především věnován stavu americké ekonomiky. Průzkumy ukazují, že hlavní starostí Američanů je právě situace v národním hospodářství a zejména nezaměstnanost, jejíž úroveň tvrdošíjně odmítá klesnout pod 7 procent. 60 % dotázaných je nespokojeno se současnou ekonomickou politikou Bílého domu. Obama slíbil, že hodlá i nadále zvyšovat minimální mzdu, podporovat dotace na potravinovou pomoc sociálně slabým a prodloužit celkovou dobu podpory v nezaměstnanosti.

Letmo zmínil také otázku chronického schodku státního rozpočtu, ovšem jen proto, aby oznámil, že tento problém je naprosto druhořadý ve srovnání s největším sociálně-ekonomickým zlem současné Ameriky, jímž je materiální nerovnost. "Američany trápí hlavně představa, že jejich děti nebudou žít lépe než oni. A právě víra v pokrok je základem amerického způsobu života a ideologií střední třídy. Zpomalení sociální mobility a rostoucí majetkové rozdíly ve společnosti – toť tendence, která přetrvává a každým dnem sílí. Překonání tohoto trendu je rozhodující výzvou naší doby," prohlásil Barack Obama.

Je pozoruhodné, že stejně tak jako někteří čeští levicoví politici se Barack Obama odvolává na novátorské postoje papeže Františka I. Ten nedávno popřel rozšířenou tezi o tom, že dějiny neznají jediný příklad dokazující, že sociální rovnostářství je slučitelné s materiálním pokrokem. Navzdory ústavně zakotvenému názoru, že rozhodující je rovnost příležitostí, nikoli rovnost příjmů, míní Barack Obama, že i rozumně řízené zglajchšaltování může být zdrojem blahobytu. Experti z řad Obamových oponentů mají za to, že takový přístup je odvozen z běžného, leč zavádějícího srovnání příjmů 1 % nejbohatších Američanů a 99 % všech ostatních občanů.

V tomto vzorci rozdíly v příjmech skutečně po desetiletí rostou a jejich růst se dokonce zrychluje. Zcela jiný obrázek ovšem dostaneme, když zkoumáme rozdíly uvnitř oněch 99 % zbylých Američanů, nikoli nejbohatších. Uvnitř této skupiny se rozvrstvení za poslední tři dekády vůbec neprohlubuje. Jinými slovy nerovnost mezi Američany s nižšími a středními příjmy neroste, což je politicky vzato důležitější, než jejich zaostávání za těmi nejbohatšími. Neméně významné je i to, že celkové příjmy po zdanění všech vrstev obyvatelstva se souhrnně zvyšují, čehož si Barack Obama raději nevšímá. Sociální výtahy v dnešní Americe se skutečně povážlivě zpomalují, jenže vliv na to mají nejrůznější faktory: třeba celkové rozvolnění rodinných poměrů, jež zvyšuje rozvodovost a tím i zhoršuje hmotné zajištění domácností, ale také ilegální přistěhovalectví, které sráží k podlaze výdělky nekvalifikovaných kategorií zaměstnanců.

Svou novou politikou Barack Obama neobjevuje Ameriku, ale navazuje na odkaz všech rovnostářů v dějinách – nahrazuje těžké a málo populární řešení reálných problémů alibistickým nastolením líbivého, leč v tomto světě sotva dosažitelného ideálu hmotné rovnosti všech se všemi.