Deník New York Times tradičně prosazuje názory Demokratické strany ve všech otázkách vnitřní a zahraniční politiky Spojených států. Posledních sedm let důsledně hájil všechny kroky prezidenta Baracka Obamy, až nyní se stále častěji přidává ke sboru kritických hlasů. Zejména to platí pro prezidentův postoj v otázce utečenecké vlny z Blízkého východu.

Obamovi je zvlášť vytýkáno, že navzdory svému předsevzetí z volební kampaně roku 2008 nestmeluje, nýbrž rozděluje národ více než kterýkoli prezident před ním. Typické argumenty snáší ve svém nedávném článku vlivný komentátor deníku Peter Wehner. Zde jsou některé z nich.

Republikánská frakce v Kongresu pozastavila prezidentův návrh na přijetí 10 tisíc uprchlíků v příštím roce na území Spojených států. Místo, aby se snažil své oponenty přesvědčit, Obama se jim jednoduše vysmál. „Máte snad strach z vdov a sirotků, které bychom zde chtěli přijmout v duchu tradice soucítění?“, prohlásil. „To mi připadá zbabělé.“

Podle Obamy to nejsou džihádistické sociální sítě nebo vojenské úspěchy, co přitahuje mladé lidi do řad bojovníků Islámského státu, nýbrž rétorika Republikánské strany. Ignoruje přitom zjištění nejen evropských, ale také amerických zpravodajských služeb, že islamisté nejspíše propašovávají značné množství svých bojovníků mezi běžence.

I americká vláda uznává, že nemá žádné nástroje ke zjištění pravé totožnosti syrských utečenců. I kdyby se prezident domníval, že humanitární důvody k poskytnutí útočiště Syřanům jsou nadřazeny těmto obavám, měl by uznat jejich oprávněnost.

Nevybíravý výpad proti republikánským oponentům zaráží svým pokrytectvím, uvádí komentátor deníku New York Times. Obama totiž nehnul prstem, aby jakkoli zabránil humanitární katastrofě, která nyní vyhání ze Sýrie miliony obyvatel. Možností přitom bylo bezpočet.

Už v roce 2012 Barack Obama odmítl všechny návrhy na vyzbrojení syrské opozice, i přes kladná doporučení několika bývalých ministrů obrany, ředitele CIA a náčelníka generálního štábu. Mnohokrát opakoval, že noha amerického vojáka na syrskou půdu nikdy nevstoupí, odmítl prodloužit kampaň leteckých útoků nebo vytvořit nad syrským územím bezletové zóny.

V tomtéž roce varoval syrského diktátora Bašára Asada, že použití chemických zbraní by bylo překročením „červené čáry“, leč když tak Asad učinil, Obama dělal, že to nevidí. Nejspíše ze snahy nepopudit proassadovský íránský režim, s nímž zrovna dojednával dohodu o jaderných zbraních, nečinně přihlížel vzedmutí se uprchlické vlny.

Jak v časopise American Interest napsal jiný vlivný pozorovatel Walter Russell Mead: „Současná krize je ve velké míře přímým důsledkem Obamova rozhodnutí nedělat nic a mlčky přihlížet, jak konflikt spaluje Sýrii.“ Vyčítat oponentům bezcitnost kvůli bezpečnostním obavám způsobeným jeho vlastní nečinností, je opravdu velká opovážlivost.

Člověk, který kdysi sliboval povznést politickou kulturu v zemi, způsobil nakonec její dramatický propad, argumentuje Peter Wehner v deníku New York Times, který jako jeden z posledních opouští řady prezidentových věrných podporovatelů.