Úterý 11. února 2025, svátek má Božena
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

USA: O zkratkách, eufemismech, sociálním inženýrství - 4

diskuse (4)

Začnu se zopakováním samozřejmosti, že my pozemšťané nejsme stejní a naštěstí nikdy nebudeme. A snad není důvod k hořekování, když mezi multimiliony naprosto nepozoruhodných individuí zazářil například Mozart, Wolfgang Amadeus, už jako pětiletý chlapeček komponující symfonie.

Sociální inženýři manipulátoři zareagují adjektivem FAIR - že není poctivé, spravedlivé, po česku tedy "férové", když někteří mají mnoho a jiní nemají nic.

Pak ale pozor při vstupu, vklouznutí na tak tenký led. Jistěže je výhodnější narodit se v paláci než v nějaké bídné chýši, a stát má mít přiležitost zmírňovat dopad takových kontrastů - aniž by ale možnosti stejných příležitostí začal ztotožňovat s kýženým cílem stejných výsledků. Thomas Sowell, černoch, výtečný ekonom a publicista, ve svém pojednání "The 'Fairness' Fraud" (Townhall.com, 22.2.2012) reaguje na tvrzení politika, že není férové, když dítě narozené neprovdané matce v Bronxu bude mít horší vyhlídky do života než v sousedním státě Connecticutu. Sowell odpovídá takto: "Otázka, zda život je férový, se značně liší od otázky, zda ve společnosti existují stejná pravidla odměn a trestů pro každého. Lidé se chovají různě - s různými ovšem výsledky." Vědecky, statisticky nezčetněkrát potvrzeno, že trpí výchova dětí v prostředí bez otce (nepřítomného, neznámého, vězněného atd.), což je případ tří čtvrtin všech černošských dětí narozených mimo manželství. Stejné statistiky potvrzují, že dosažené vzdělání je přímo úměrné dosaženému platu a životní úrovni. A je to rovněž případ černošského etnika s nejvyšším procentem nedokončené povinné školní docházky.

Další relevantní Sowellova otázka: "Dovolit politikům zmocnit se víc peněz stále větším zdaňováním úspěšných občanů, aby je utráceli k vylepšení svých šancí na znovuzvolení, do jaké míry toto je pak 'férově' vůči těm jiným?"

Rovněž značně je prosazován politicky korektní požadavek DIVERSITY - rozmanitosti, kýžené různosti, se zdůrazňováním práv, nikoliv však povinností, všemožných menšin, zejména ovšem rasových, též náboženských či s podivnými sexuálními zálibami. Pravidlo má však jednu výjimku a tou je politika, její vkus a orientace, a to zejména v americkém akademickém prostředí. Čím prestižnější učiliště, tím přísnější kriteria, s požadavky totožných hodnot, kráčet v jednotné frontě, jíž je ovšem liberalismus ve své americké, hodně levicové podobě.

- - -

V šedesátých letech čili před půl stoletím, době už dvou generací, došlo k prosazování písmen A A, programu jakkoliv třeba chvalitebného, leč nikoliv v souladu s ústavou. Ústava (14. amendment) přece jednoznačně přikazuje barvoslepé posuzování jedince, bez ohledu na rasu, národnost, náboženství, socio-ekonomické zařazení.

Již jen nezřídka se cituje tužba Martina Luthera Kinga, v památném roce 1968 zavražděného: "Mám sen, že jednoho dne mé čtyři děti budou žít v národě, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle svého charakteru."

.Soudy vesměs sympatizují se zřetelnou negací onoho dnes již dost posmívaného archaického principu barvoslepé rovnosti.

Prvním takovým precedentem bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu (Bakke v. Kalifornská univerzita v Davis) v roce 1969 ve věci žalobce, neúspěšného žadatele o přijetí na studia mediciny, vzdor jeho lepším výsledkům, než jaké docílili přijatí úspěšní žadatelé z řad menšin. Tito nejvyšší soudci s výpomocí eufemismů, s všelijakými piruetami se snažili vybruslit z přece jednoznačného ústavního požadavku, příkazu oné bezpodmínečné rovnosti. Takže například "kvoty" - příliš zřetelné, jednoznačné, se rozmělňovaly ve "směrná čísla" či "žádoucí trendy". Mnoho akademických funkcionářů a politiků se rozhodlo pro menší zlo - snížení požadavků pro černošské a hispánské kandidáty (nikoliv však pro asijské, kteří dle uvažování AA menšinou ke zvýhodnění oprávněnou nejsou) - čímž se jim umožní kýžený krok k jinak nedosažitelným kariérám. Bruslící juristé výslovně sice nepotvrdili zřetelně protiústavní praxi měřit nestejným metrem, ale přece jenom za některých, jistěže netypických, nepříliš častých situacích, bude vhodno přihlédnou, záhodno výjimečně učinit, aby atakdále...

To tedy byl rok 1969. Akce AA v plném běhu, ledacos se docílilo a zejména nedocílilo, jak například potvrzeno podrobným vyhodnocením US Commission on Civil Rights (2010).

Léta plynula, v Bílém domě se usídlil nový nájemník, produkt AA.

- - -

Barack Hussein Obama – americký fenomén, do značné míry mediální výtvor, však něco takového tu dřív ještě nebylo: černý otec z Keni, bílá matka z Kansasu, na havajských ostrovech nebo třeba jinde narozený, v Indonésii vyrostlý, na Harvardu vzdělaný.

V projevu k delegátům Demokratické strany v roce 2004, jenž značně pomohl jeho kariéře, Obama tehdy ujistil, že "zde není černošská Amerika, bělošská Amerika, španělsky mluvící Amerika, asijská Amerika, zde jsou Spojené státy americké." Rasovou identitu nezdůrazňoval, nepokládal ji za něco primárně důležitého, dominantním tématem přestalo být lpění na kdysi již dávném otroctví, pokročili jsme směrem k prospěchu oné diversity – vzájemně užitečné, obohacující rozmanitosti. On je přece příkladem, jak vlastním přičiněním lze vyniknout.

A snad téměř každý, od zdrojů jako Newsweek až po New York Times, Obamu velebil za jeho post-racial hodnocení amerického stavu věcí. Jenže předčasné to radovánky, krok za krokem se pak začala zpřítomňovat ta pravá realita. Však stačit měla blízká, dvacet roků trvající asociace s jeho duchovním mentorem, černošským rasistickým maniakem, reverendem Jeremiášem Wrightem. Nikdo se pořádně nazačetl do Obamových memoárů (Dreams from my Father) s přiznáními jako "když mi bylo dvanáct či třináct roků, přestal jsem se zmiňovat o matčině rase, poněvadž jsem začal získávat pocit, jako bych se tím zavděčoval bělochům." Přiznává, že "... našel útěchu v pěstování pronikavého pocitu rozhořčení a nepřátelství vůči matčině rase. Nikdy jsem nenapodoboval lidi bílé nebo hnědé rasy, jejich osud mi byl cizí. Ztotožňoval jsem se s otcem, černochem, synem Afriky." V druhé své knize (Audacity of Hope) se zaručuje "Budu stát na straně muslimů v případě, že politický vítr se pohne tak ošklivým směrem."

Dobrá, to jsou jen citáty, z textu vytržené. Ale nevytrženo zůstává jmenování Erica Holdera do funkce Attorney General, Van Jonese, snoubícího ekologii s rasismem, Toma Pereze do funkce vedoucího odboru pro lidská práva v ministerstvu spravedlnosti, už za prezidenta Clintona ve státu Marylandu vehementně prosazujícího kvoty podle rasových kritérií. V případě náboru do řad požárníků, ve zkoušce (apptitude test) z 48 úspěšných kandidátů bylo 46 bělochů. Perez výsledek odmítl se slovy "Takové statistiky jsou nepřijatelné (unacceptable)."

Předchůdce George W. Bush byl pravidelně nemilosrdně kritizován, zatracován jako primitiv, blb, ba i válečný zločinec. Nic takového by si ovšem nikdo na Obamovu adresu netroufl.

- - -

Diskriminující program AA se netýkal jen přijetí na studia, ale i pro přijetí do zaměstnání, při rozhodování o vládních zakázkách, s přihlédnutím k firmám s rasově zvýhodněným vlastnictvím. USA jsou ovšem federací padesáti států, jejichž předpisy se v mnohém značně liší. V Kalifornii v roce 1996 došlo k hlasování (Proposition 209), jež zakázalo rasová preferenční kritéria v oblasti veřejného vyššího vzdělání.

Jinak tomu ale ve státě Michiganu, na výtečné univerzitě v Ann Arboru (též adrese ekonoma Jana Švejnara, zájemce o český prezidentský trůn), kde se důsledně uplatňovala preferenční, a tedy diskriminují praxe. Došlo k žalobě odmítnutých bělošských žadatelů o přijetí na studia práv - kausa Grutter v. Bollinger (tehdejší rektor, nyní v téže funkci na Kolumbijské univerzitě v New Yorku) a k defintivnému rozhodnutí u Nejvyššího soudu došlo v roce 2003 těsnou většinou jednoho hlasu (5 : 4) ve prospěch žalované strany a její rasově motivované diskriminace. Poněkud rozmělněno zákazem automatického připisování plusů jen s ohledem na barvu pokožky, nicméně s jaksi mlžným přikývnutí k legitimitě pokračujících praktik jakožto údajného kýženého cíle oné diversity.

Rozsudek (majority opinion) vypracovala soudkyně Sandra O'Connor. V něm velebila onu diversity slovy " encourages lively classroom discussion, fosters cross-racial harmony" - zbožná to přání nemající s realitou nic společného. Místo harmonie přece očividně dochází k averzím, konfliktům, frustracím a ghettoizaci sice zvýhodněných, ale míň než znamenitě vynikajících studentů. Ve svém rozhodnutí ale přiznala, že "rasová klasifikace, vzdor naléhavostí svých cílů, je potenciálně (potentially) nebezpečná." Též předpověděla, že tato sice dosud potřebná, ale přece jenom obtížně stravitelná praxe ještě potrvá 25 roků.

- - -

Jenže je tu teď naděje, že tak dlouho nepotrvá. Soudkyně O'Connor Nejvyšší soud opustila (zdravotní důvody, pokud se nemýlím) a tehdejšímu prezidentu Georgi W. Bushovi se podařilo na její místo prosadit spíš konzervativně orientovaného juristu Samuela A. Alito. Nový předseda Nejvyššího soudu John G. Roberts (jehož nominaci se marně snažil Obama zabránit, načež pak po svém volebním vítězství musel složit přísahu právě k jeho rukám) se jednoznačně skepticky vyjádřil k rasově motivovaným vládním programům ("Racial balancing is not transformed from 'patently unconstitutional' to a compelling state interest by relabeling it 'racial diversity'").

Takže je teď naděje, že pět hlasů (Roberts, Alito, Scalia, Thomas, Kennedy) rozhodnou, že veškeré rasově motivované AA počínání je protiústavní. Mělo by se tak stát v rozhodnutí sporu Fisher v. University of Texas, No.11- 345, v němž studentka Abigail Fisher, běloška, žaluje univerzitu, že ji odmítla přijmout výlučně z rasových důvodů. Zákon (Title VI of the Civil Rights Act of 1964) výslovně zakazuje rasovou diskriminaci v programech financovaných z federálních zdrojů.

Obamova administrativa vyjádřila podporu stanovisku texaské univerzity nadále uplatňovat diskriminace jménem oné "diversity".

Lze si jen přát, že Nejvyšší soud v říjnu - čili měsíc před prezidentskými volbami - rozhodne tak, jak se obává politicky korektní rektor Lee Bollinger: že to bude ominous - zlověstné, osudné.

Tuze doufám, že naše rodná zem se vyvaruje takových starostí - žádné již zkratky ADK, PŠP, natož hrozící AA, vyvarovat se alibistickým eufemismům, též inženýrům duší, zkázonosným, jakkoliv politicky korektním břídilům.

KONEC

Upozornění:
Nová kniha Oty Ulče "Velikáni a malikáni" - český exil, autorovy zkušenosti, profily osobností jako Josef Škvorecký, Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka a přemnozí další. Vyjde 26. března v pražském nakladatelství Šulc-Švarc.

Neoficiální stránky Oty Ulče

Ondřej Neff
11. 2. 2025

Janě Maláčové se nepodařilo zvrátit situaci SOCDEM.

Tomáš Vodvářka
11. 2. 2025

Budu bit, haněn, osočován, skandalizován jako zastydlý boomer.

Jan Bartoň
11. 2. 2025

Předčasné volby do německého parlamentu se blíží.

Tomáš Břicháček
11. 2. 2025

Nedávné krize pomohly zelené plány posílit a urychlit.

čtenáře Ohlas
11. 2. 2025

Mendel poprvé prezentoval výsledky bádání na poli dědičnosti.

Aston Ondřej Neff
10. 2. 2025

Babišovi se můžeme smát, že prohlašuje „Green Deal je mrtvý“.

Aston Ondřej Neff
8. 2. 2025

Třeba mě zažalujou, kéž by mě zažalovali, Okamurovi to vyšlo.

Ondřej Neff
11. 2. 2025

Janě Maláčové se nepodařilo zvrátit situaci SOCDEM.

Chechtavej tygr
8. 2. 2025

Stojí nervózní chlap na mostě, na krku má provaz...

bigben Benjamin Kuras
8. 2. 2025

Vlády nemají jiné peníze než ty, které sebraly občanům.

ČTK, Lidovky.cz
11. 2. 2025

Srážka rychlovlaku ICE s nákladním vozem si v úterý v severoněmeckém Hamburku vyžádala jednoho...

Radka Kvačková
11. 2. 2025

Nejsem už nejmladší, občas bilancuju, a tak mě nedávno napadlo zapřemýšlet, co mi ve škole uniklo....

ČTK, Lidovky.cz
11. 2. 2025

Slovenský premiér a předseda strany Směr-SD Robert Fico oznámil, že navrhne změny ve vládě. A to...

Josef Kopecký
11. 2. 2025

Sněmovnu paralyzuje diskuse o tom, čím by se poslanci vlastně měli na schůzi zabývat. Řeší to už...

Lidovky.cz, ČTK
11. 2. 2025

V argentinském Buenos Aires v úterý zachvátil požár padesátipatrovou budovu, přičemž hasiči...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz