Amerika se už deset roků v Afghánistánu potýká s bojovníky bývalého vládního režimu Tálibánu, v jehož programu zůstává důsledné prosazování středověku, jeho tehdejších zvyklostí včetně uřezávání neposlušných hlav. Stotisícová armáda tam ze zámoří odexpedována s úkolem prosazovat modernizaci, pokoušet se o toleranci, ať už podle jeffersonovských či jakých představ. Snaha si již vyžádala útratu 500 miliard dolarů, pro něž by se bylo v domácím prostředí určitě našlo užitečného uplatnění.

K účtu tak kolosálnímu nutno připočíst ztrátu téměř dvou tisíc životů a daleko větší množství zmrzačených přeživších ve vlastních řadách.

Gigantická, tolik nákladná úsilí, též s takovými výsledky: Afghánský zákonodárce Abdul Sattar Khawasi, spolu s dalšími dvaceti členy parlamentu, učinil prohlášení, že "Američané jsou vetřelci, a proto je třeba proti nim vést džihád, svatou válku." Slova to údajných spojenců, k nimž stotisícová armáda ze zámoří přispěchala na pomoc. Ochraňovat rozvášněné davy vykřikující požadavek "Smrt Americe!", zapalující americkou vlajku?

Každá příležitost k takovému rozvášňování je vítaná. Tou prozatím nejposlednější záminkou bylo poškození či dokonce zničení několika kopií Koránu, ve vězení konfiskovaných pochytaným Tálibáncům a jimi de facto znesvěcených tajnými vpisky k jejich vzájemné komunikaci.. Svatá kniha spolu s všemožnými písemnými materiály poručena ke zničení a mezi nimi se nedopatřením či nedomyšlením ocitlo pár kopií Koránu.

A národ se rozvášnil, rozběsnil, pustil se do řádění, jež trvá ještě při psaní těchto řádků. Nejen vandalství, pustošení, ale i zabíjení. Dva američtí důstojníci - plukovník a major - v roli poradců na ministerstvu vnitra zastřeleni. Hned přístí den hozeným granátem sedm amerických vojáků na bázi zraněno.

Reakce za strany supermocnosti: pokorná omluva za onen nešťastný, neúmyslný přehmat, ke škodě několika knižních výtisků. Tak učinil generál John Allen, velitel v Afghánistánu, ministr národní obrany Leon Panetta ve Washingtonu a Barack Hussein Obama tamtéž, s mimořádně omluvnými, pokornými slovy ("I wish to express my deep regret for the reported incident.... I extend to you the Afghan people my sincere apologies."), adresováno afghánskému prezidentovi Hamidu Karzaiovi.

Ten ovšem nepokládal za nutné vyslovit politování nad tuze úmyslným zabitím Američanů a není mi známo, že by někdo z amerických oficiálních míst by něco takového byl očekával či dokonce požadoval.

Publicista Pat Buchanan k tomu komentoval: "Nepochybně ti vojáci, kteří Korán spálili, udělali chybu. Ale nikde není nejmenší důkaz, že to byl zlomyslný akt. Kdyby vandalové zhanobili bibli v Americe, rozhodně by se to nepokládalo jako oprávněný důvod k násilnostem a vraždě." A dodává relevantní otázku, jaký životně důležitý zájem Ameriky by byl ohrožen v případě návratu Tálibánu k moci (Townhall.com, 28.2.2012).

Ovšemže žádný, dlužno dodat.

- - -

Velmi značný podíl na dosaženém stavu zpotvořeného uvažování mají sdělovací prostředky, zejména ta nejvýznamnější média. Takto vykvetla od velmi nepokojné doby let šedesátých minulého století, jejich hodnoty se staly normou, jež málokoho překvapují.. Příklad z těchto dní: v USA probíhající soutěž o nominaci kandidáta Republikánské strany, který se v listopadu pokusí vystrnadit Obamu z Bílého domu. Jedním ze zájemců je Rick Santorum, bývalý senátor z Pennsylvánie. Během kampaně jeden z jeho mecenášů v televizním interview utrousil stařičký otřepaný vtip o účinné metodě proti otěhotnění (aspirin dívčinou podržen pevně sevřenými koleny), což vyprovokovalo mediální supy k diskreditaci kandidáta. Marně se bránil poukazem na samozřejmost, proč a jak by měl komentovat slova nějakého vtipálka, a neméně rnarně se zmínil o předchozí prezidentské kampani v roce 2008, kdy tatáž média se ani jednou nezmínila, neopovážila zeptat tehdejšího kandidáta Obamy na jeho intimní, dvě desetiletí trvající vztah k jeho mentorovi, soptícímu černošskému rasistickému zuřivci, velebníčkovi Jeremiahu Wrightovi, zatracujícímu bělochy jako satany, strůjce všeho zla. Nikdo se neopovážil tehdejšího kandidáta Obamy pozeptat na ono přiznání ve svých memoárech, jak že "Našel útěchu v pěstování pronikavého pocitu rozhořčení a nepřátelství vůči matčině rase. Nikdy jsem nenapodoboval lidi bílé či hnědé rasy, jejich osud mi byl cizí. Ztotožňoval jsem se s otcem, černochem, synem Afriky." V druhé své knize (Audacity of Hope), že se zaručuje "Budu stát na straně muslimů v případě, že politický vítr se pohne tak ošklivým směrem."

Významnou součástí politicky korektního uvažování je premisa, že rasismus je monopolem, kolektivní vinou bělochů, západní civilizace. Nic nepohne takovým přesvědčením- ani třeba výsledek voleb 2008, kdy v téměř výlučně bělošské Iowě Obama zvítězil, nebo že devadesát procent všech černochů kdekoliv v USA volilo Obamu a stále jej volit bude. Leč i to platí jako důkaz, že běloši vždy rasisty budou a černoši jimi z principu přece být nikdy nemohou.

Bývalý prezident James E. Carter (běloch) se vyjádřil v tom smyslu, že jakákoliv kritika počínání prezidenta Obamy čpí, takže je důkazem rasismu.

V televizním pořadu kolosu MSNBC Michael Eric Dyson, profesor na významné Georgetown univerzitě, obohatil naše chápání novotvarem "post-intentional racism" ("po-záměrný, po-úmyslný"), s odkazem na knihu More Beautiful and More Terrible (autor Imani Perry).

Ve velmi vlivných novinách Wall Street Journal autor James Taranto zvolení Obamy bělošskou většinou vysvětlil jako důkaz zvlášť rafinované formy rasismu, a sice volbou černocha jako způsobu, jak si černochy nadále udržovat v područí.

Dokonale neprůstřelné vysvětlení nesmazatelného dědičného hříchu.

- - -

Reverend Franklin Graham (předseda či prezident Billy Graham Evangelistic Association) byl hostem v televizní pořadu "Morning with Joe" (MSNBC, 21.2.2012), tématem bylo pronásledování křesťanů ve světě. Dostal též otázku o jeho mínění, zda Obama je nebo není křesťan. Odpověděl opatrnými slovy: "Řekl, že křesťan je, takže předpokládám, že jím je." Nicméně si troufl vyjádřit názor, že některé prezidentovo počinání je v rozporu s křesťanskými principy.

Významné mediální kruhy se velmi rozběsnily. Reverend si totiž také troufl poznamenat, že "podle islámského zákona muslimský svět považuje Baracka Obamu za muslima, jako syna islámu." (http://www.meforum.org/3179obama-islam). Podle závazných předpisů šárii, jestliže otec je muslim, jeho potomek se automaticky stává muslimem. Však pouze před jedním týdnem v Egyptě tisíce muslimů se pokusilo zapálit kostel a zabít kněze, podezřelého, že skrývá křesťanskou dívku poté, co její otec konvertoval k islámu a ona odmítla ho následovat.

Odpadlictví od islámu se trestá smrtí. Poněvadž Obama v letech svého pobytu v Indonésii, adoptován svým muslimským otčímem Soetoro, byl vzděláván v madrasse (muslimské náboženské škole), mnozí mohamedáni ho pokládají za jednoho z nich. Však Obama v interview s New York Times se pochlubil, že dovede recitoval adhan, islámské volání k modlitbě, což většina muslimů nedovede.

Existuje islámská doktrina of loyalty and deception ("věrnosti a šalby", překlad z angličtiny, ne tedy z původní arabštiny, po jejíž znalosti nikterak nedychtím), která dovoluje popírat islámskou identitu a v některých souvislostech podporuje přetvářku ke škodě nevěřících psů.

Reverend Graham se dokonce opovážil zmínit o Obamově zřetelně větším zájmu o osud muslimů ve světě než o přečasté případy křesťanů vražděných v muslinských zemích.

- - -

Ještě tato ilustrace mediálního politicky korektního bruslení a mlžení: V roce 2007 se do Kanady z Afghánistánu legálně přistěhoval Mohammad Shafia se svou rodinou. Usadili se v provincii Ontario, kde se ale tři dcery ve věku 19, 17 a 13 roků začaly chovat nemuslimsky - netradičně se šatily, dokonce s křesťany se kamarádily.

Otec, matka a syn (věk 21), důslední mohamedánští fanatici, poslušni příkazů šária, zasáhli a tři dcery usmrtili utopením - muslimská čest rodiny tak zachována.

Soud nevěřících psů je poslal k doživotnímu pobytu za mřížemi.

Sdělovací prostředky o události sdělovaly takto: V původní zprávě agentury Associated Press ani slovo, že to byli muslimové - toliko "Afghánci". Jedinou zmínkou o náboženství bylo křesťanství přítele jedné z obětí.

V Kanadě narozený televizní superstar Brian Williams ve zprávách dotyčný horor vyjádřil slovy cultural clash. "Kulturní střet" jaký - mezi Afghánci a Kanaďany?

Reportér Kevin Tibbles se vyhnul zmínce o muslimství slovy, že motivem byl "pocit potupy silně nábožensky založené rodiny".

I takto důkladně opatrně připosraná dovedou být zdejší media.

Rád bych se ujistil v přesvědčení, že takto bídně tomu v naši rodné zemi přece jen nebude.

SALÁM ALAJKUM

**********

Upozornění:
Nová kniha Oty Ulče "Velikáni a malikáni" - český exil, autorovy zkušenosti, profily osobností jako Josef Škvorecký, Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka a přemnozí další. Vyjde 26. března v pražském nakladatelství Šulc-Švarc.