Pravda je, že se politický život prezidenta Donalda Trumpa se po volbách zkomplikuje. Po dvou létech tučných, kdy se mohl opřít o republikánskou většinu v obou parlamentních komorách, přijdou dva roky hubené, kdy si v zákonodárství moc neškrtne, protože kongres budou mít pod palcem demokraté. Totéž platí o státním rozpočtu a mezinárodních smlouvách.

Jediná jeho naděje spočívá v umění uzavřít „deal“ stylem něco za něco s demokratickými kongresmany. Předpokladem ovšem je, že se mu nějakým způsobem podaří usmířit si ty, které neomaleně urážel na volebních shromážděních po celé Americe. Když si ale dokázal naklonit severokorejského raketometčíka, proč ne americké politiky?

Pravda také je, že jakmile se demokraté chopí vesla, udělají vše, aby vystupňovali hon na Trumpa, neboť v tom vlastně spočívá jádro jejich programu. Výbor pro výzvědné služby, který dozírá na vyšetřování pseudoaféry Russiagate, se chystá řídit Trumpův zapřisáhlý odpůrce demokrat Adam Schiff, který už prezidentovi dal na vědomí, že si posvítí na jeho finanční čachry, zejména s Ruskem. Může to vést k žalobě? Ano. A dokonce i k návrhu na odvolání z úřadu. Přitom demokraté dobře vědí, že Trumpa z Bílého domu nevystrnadí, to spíš peklo zamrzne. Trump není Nixon.

Ale není pravda, že Donald Trump je na odpis.

Republikáni posílili v senátu, kde si upevní většinu. Budou mít menší potíže se schvalováním ministrů, soudců a vysokých státních úředníků. Trump nelenil a den po volbách odvolal z funkce generálního prokurátora Jeffa Sessionse, který má v popisu práce dohlížet řídit činnost hlavního inkvizitora Russiagate, Roberta Muellera, ale nechal ho dělat, co chtěl. Pro Trumpa nyní bude snazší dosadit na jeho místo svědomitějšího člověka. Horkým uchazečem je šéf Sessionova štábu Mathew G. Whitaker, který teď dočasně zahřívá uvolněné křeslo a který nedávno v rozhovoru s CNN prohlásil, že kdyby bylo na něm, „jednoduše seškrtá Muellerův rozpočet tak, že vyšetřování se téměř zastaví“.

Americký generální prokurátor, ekvivalent našeho ministra spravedlnosti, může nejen přidusit Mullera finančně, ale může ho také na hodinu propustit a jeho vyšetřovací spisy i závěrečnou zprávu, kterou připravuje, pohřbít v archivu. Hrozba je jasná a bezprostřední. Proto demokraté a stát ve státě (vojensko-bezpečnostní komplex, výzvědné služby, poplatná media) bijí na poplach: Zachraňte Muellera. Schyluje se k rozhodující bitvě o Russiagate. V sázce je mnoho. Připomeňme, že je hlavní překážkou urovnání vztahu USA s Ruskem a potažmo hlavním důvodem zbrojení.

Proč se president rozhodl vyvolat „showdown“ právě nyní, poté, co demokraté ovládli kongres? Protože nedošlo k modrému tsunami, o němž demokraté snili. Narazili na červenou zeď - Donalda Trumpa. Tam, kde se objevil a promluvil, zvítězil s převahou republikánský kandidát. Volby byly dalším důkazem, jestliže byl ještě třeba, že president má podporu a důvěru nejen republikánů, ale také značné části Američanů, kteří žijí od výplaty k výplatě a kterým Hillary Clintonová říká „deplorables“, odrbanci. Donald Trump sice nebyl na volební listině, ale miliony lidí šli k hlasovat kvůli němu a pro něho. Trump je dnes Great Old Party a GOP je Trump. Komu se to nelíbí, tomu nezbývá než to vydýchat.

Ztráta kongresu je jako černý mrak, který má stříbrné lemování. Když výkon národního hospodářství poklesne, což je vzhledem k cykličnosti ekonomiky za rohem, Trump může ukázat prstem na Kapitol. Cokoli půjde šejdrem nebo se mu nepovede, hodí na hlavu kongresu. Národu namluví, že by Amerika mohla být nejen první na světě, ale rájem pozemským, kdyby demokratičtí zákonodárci nesabotovali jeho úsilí; a bude sbírat politické body pro volby v roce 2020.

Historie učí, že mít proti sobě kongres není pro úřadujícího presidenta procházka v růžové zahradě. Historie však také učí, že po všem tom trápení mohou přijít lepší dny. Jak Bill Clinton, tak Barack Obama ztratili kontrolu kongresu během svého prvního mandátu a pak vyhráli další presidentské volby.