aneb Poslední možnost Demokratické strany?

Jak je známo, problémem nastávajících voleb v USA nejsou jen politické otázky, ale také stáří obou kandidátů. Clintonová šedesát devět let, Trump sedmdesát. To ještě není kmetský věk, ale jen osoba mimořádně duševně a fyzicky fit je schopná takovýto úřad zastávat. A aby jej zastávala, musí být navíc vůči sobě sebekritická tak, jako byl Ronald Reagan, o němž se tvrdí, že pronesl větu: „Kdyby se stalo něco důležitého, ihned mne vzbuďte. I kdyby to byli uprostřed zasedání vlády!“

Leč málo je takových, Clintonová je pedantka a kožená tvář. Trump je na tom lépe, ten má proříznutou hubu a dokáže být jak hulvát, tak nad věcí. Co mají oba společného, je to, že oba jsou nenáviděni značnou částí obyvatel USA. U Clintonové je to o to složitější, že ji nesnáší dokonce značná část voličů, která by pro ni hlasovala proti Trumpovi.

Svět s napětím očekává, jak to dopadne. I euroamerická „bílá“ media, známá svým podlézáním všemu „spravedlivému a krásnému“, musela přiznat, že ti, co Ameriku živí, tedy ti, co pracují a vytvářejí hodnoty, tedy dělníci, technici, drobní podnikatelé, a to včetně značné části Latinoamericanos, Kubánců a Mexičanů, hlasují pro Trumpa.

Intelektuální „bílé“ špičky, tedy ti, co se za ně považují, a značná část černochů žijících desetiletí na dávkách hlasují pro Clintonovou, nikoli však černoši bohatší a vzdělanější. Hlasují pro ni také mladí členové společnosti, takzvaný „prekariát“, kteří touží po dobře placených místech nejlépe v nějakých organizacích, kde je možno hodně žvanit a pokud možno nic měřitelného nedělat.

Společnost v USA se stejně jako v Evropské unii dělí na ty, co berou, a na ty, co platí. Ti, co platí, volí Trumpa, ti druzí jsou pro americký marxismus Clintonové.

Přes nekonečné žvanění v našem tisku se situace Clintonové zdá být silně otřesená. Ta ženská je přímo esencí všeho, co většina lidí práce a kritického myšlení nesnáší. Zastydlí američtí osmašedesátníci ničí USA stejně jako lidé tohoto typu v Evropě. Moc a hlavně schopnosti obou větví euroamerické civilizace se vytrácejí, předbíhá je nejen Čína, ale i další státy.

To musí vědět i ta část amerického kapitálu, která tento volební cirkus demokratů za miliardy dolarů financuje. Možná by Clintonovou do křesla amerického presidenta protlačili. Ale co pak? Ta osoba je evidentně neschopná, namyšlená a arogantní a její IQ není příliš vysoké. A zdá se, že s postupujícím věkem rychle slábne.

Místo politického lídra je nesmírně obtížné. U nás sice každý mudrc v hospodě Na růžku, mnohé mluvící hlavy na ČT i party žijící z cizích peněz ve všech těch „aktivitách“ ví, že všichni politici jsou banda nemakačenků a zlodějů, ale ti, co skutečně politiku řídí, vědí, že vůdce smečky musí být fit. Moc své uživatele rozemílá, jak je vidět třeba na Babišovi, který začíná vypadat jako vlastní dědeček. Tak zestárl a vychrtl.

Nastolit do čela levicovou figuru, které podle zpráv už během volební kampaně docházejí síly, je nebezpečné. Je úplně jedno, zda jsou zdravotní potíže Clintonové tak velké (anebo dokonce větší), než ukazují americká media.

V každém případě proti energií sršícímu Trumpovi vypadá Clintonová jako leklá ryba. Nevydržela-li zdravotně předvolební kampaň, drsnou, sprostou a nechutnou, jak by vydržela, coby americká presidentka, boj ve světové politické aréně? Ta je ještě drsnější.

Možná je Clintonová skutečně na pokraji sil, množná je to vše jen pomalý útěk, aby mohli demokraté nasadit do finále nového koně, novou tvář zachránce Demokratické strany a levicové Ameriky.

Z hlediska toho, jak si vede proti Trumpovi a jak na ni vylézají stále a stále nepříjemnější informace o tom, co vyváděla jako ministryně zahraničí USA, bylo by její zmizení ze scény pro americké demokraty nejlepší.

Otázka je, zda ji neprotlačí až na vrchol a pak spolu s ní a celou Amerikou (a s námi) nespadnou do velikého maléru. Teď mají příležitost vytáhnout nového koně a slavně zvítězit.

Ovšem v politice by byla chyba domnívat se, že tam platí rozum a předvídavost. Pokud by vyhrála Clintonová, jen jedno je jisté. Staly by se z amerických médií ještě nedůvěryhodnější prameny než z těch německých za vlády Merkelové.