Odchod Rahma Emanuela ze služeb prezidenta Spojených států Baracka Obamy je z hlediska perspektiv této administrativy událostí klíčovou. Byl sice nahrazen jiným blízkým prezidentovým spolupracovníkem, Petem Rousem, ale přece není to obvyklá personální rošáda.

Nyní již bývalý šéf Obamových poradců a vedoucí kanceláře Bílého domu Rahm Emanuel byl pokládán za druhého nejmocnějšího muže ve Spojených státech a za pravého otce všech dosavadních reforem této vlády. Formálně rezignoval na vlastní žádost, neboť chce usilovat o místo starosty svého rodného města Chicaga. Dva roky fungování v úloze hybatele gigantické mašinerie Bílého domu by se mohly počítat za čtyři, proto lze věřit jeho oznámení, že je totálně vyčerpán.

Přitom je jasné, že v dynamické fázi a s dobrou vyhlídkou na úspěch se takto vlivné postavení neopouští výměnou za starostování zrovna v Chicagu, městě pověstném svou nevídanou korupcí, kde celá řada Emanuelových předchůdců skončila ve vězení. Většina pozorovatelů se shoduje v tom, že Emanuelův odchod je nenahraditelnou ztrátou pro prezidentův tým a má symbolickou hodnotu. Byl to právě Emanuel, kdo dokázal protlačit Kongresem epochální, avšak obyvatelstvem zavrhované balíky ekonomického stimulování, výpomoci automobilovému průmyslu a finančním institucím, ale také reformu zdravotnictví.

Právě jeho politický instinkt umožňoval prezidentu Obamovi určovat v rozmanité agendě vlastní priority. Mezi znalci americké politické scény převažuje názor, že v nejbližších dvou letech současná administrativa nebude schopna žádných významných politických počinů. Z těch, kdo v okruhu poradců zůstal, nikdo není schopen donutit Obamu vzdát se kvůli kompromisu ideologických předsudků. Touto svou schopností Rahm Emanuel dráždil jak levicové křídlo Demokratické strany, tak konzervativní pravici. Údajně zrazoval Obamu od silového protlačování reformy zdravotnictví Kongresem a trval na zapojení republikánských poslanců do tohoto procesu. Vývoj ukázal, že se nemýlil: silové prosazení reformy zlomilo nálady v zemi a možná bude stát demokraty většinu v zákonodárném sboru.

Odchod Emanuela z Obamova týmu je jen poslední v řadě. Před ním Bílý dům opustily tři postavy, jež prakticky formulovaly prezidentův ekonomický program. Někdo odešel kvůli nesouhlasu s ekonomickou politikou, někdo z osobních důvodů. Jako první v červnu letošního roku opustil tým Peter Orszag, jenž odpovídal za sestavení rozpočtu. Dostal se do rozporu s předsedou ekonomické rady Larrym Summersem. Peter Orszag měl za to, že s neomezenými výdaji je na čase skoncovat a nezvyšovat dále státní zadlužení.

Vlivný ekonom Larry Summers odešel proto, že se nesnášel se svým bývalým náměstkem a nyní ministrem financí Timothym Geithnerem. Ale ani Geithner nemá své postavení jisté. Mnozí kongresmani, včetně demokratů, žádají nyní jeho hlavu. Ve Spojených státech je ekonomická politika vlády přece jen v první řadě určována představami prezidenta. Ten je nejen vrchním velitelem ozbrojených sil, ale také nejvyšším ekonomickým stratégem.

Avšak prezidentovy iniciativy schvaluje Kongres. Ostatně i rozpočet schvaluje Kongres. V situaci, kdy nikdo nemůže vyloučit opakovanou recesi, skutečnost, že ekonomická politika se na delší dobu dostala do mrtvého bodu, je fatální. Co udělá za těchto podmínek Barack Obama? Jedni říkají, že by si měl vzít příklad z Billa Clintona a posunout se směrem k ideologickému středu. Kompromis s republikány by mu umožnil blíže k prezidentským volbám roku 2012 předložit voličům seznam splněných slibů. Jiní mu radí již teď zahájit dvouletou předvolební kampaň a zaútočit na republikána na všech frontách. Nikdo neví, jakou strategii Obama zvolí. Většina však má za to, že vzhledem ke své ideologické zaťatosti posunout se ke středu prostě nebude schopen.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6