Události z potvrzovací schůze Kongresu USA 6. ledna 2021 patří k těm, které se zapíší do historie – to klišé je zcela na místě. V následujících dnech budeme číst o prohře demokracie, ztrátě morálního kreditu, fašismu a obecně si užijeme dávku moralizujících vyjádření, jakou nevyzařovaly ani všechny novoroční projevy dohromady.
Při všech velkých soudech, jichž budeme svědky, se může ztratit jedna důležitá pointa. Skutečným poraženým, a to dost možná fatálně, totiž bude Republikánská strana. V roce 2016 sledovala zvolení Donalda Trumpa s rozporuplnými pocity, řečeno mírně… Nakonec, po složitém oťukávání, nalezla většina strany určitý způsob soužití s prezidentem a jeho administrativou. Zvolení Trumpa prezidentem nebylo tak destruktivním momentem, jak někteří jeho stoupenci očekávali a jak se jeho odpůrci plošně obávali. Skoro to mohlo dopadnout s pozitivní závěrečnou bilancí.
Škoda. Jakkoliv absurdně to po událostech z 6. ledna může znít, Donald Trump skutečně mohl vejít do dějin jako sice chaotický, blábolící a poměrně nestandardní prezident, ale také jako prezident vcelku úspěšný, který zahájil proces obrody Republikánské strany. Po pár letech, kdy opadnou vášně, by se nejspíš ustálil na pravicové části názor, že Trumpovo zvolení bylo důležitý moment pro transformaci americké politiky a za jeho prohru mohla covidová epidemie, díky níž Biden nemohl mít tolik mítinků, na kterých by svými často popletenými slovy lidi odradil od volby demokratů.
Středa ukazuje krásně, jak věci, které se měsíce zdály být jasné, dokáže jedna událost úplně změnit a otočit interpretaci nedávných dějin. Zdálo se, že nová Bidenova administrativa bude muset tančit mezi vejci následků epidemie, očkování, radikální levicí uvnitř strany, stárnoucím demokratickým establishmentem a vůbec množstvím problémů. Republikánská strana by získala šanci se zkonsolidovat a očekávat příští válku mezi demokraty.
Místo toho se Donald Trump v rámci svého odcházení rozhodl zanechat po sobě doutnající trosky, mezi nimiž se budou potácet bojující republikáni. Nenapravitelná škoda je učiněná na prestiži americké demokracie, na pověsti demokratických institucí i na Trumpově odkazu. Ti, kteří od začátku tvrdili, že to je nebezpečný šílenec, nyní mají nezvratný důkaz, že navzdory všemu měli pravdu. Výsledný dojem je vždy určován hlavně závěrem působení ve funkci (své by o tom mohl vyprávět prezident Klaus nebo premiér Nečas, abychom střelili do řad pravice). Prezident Trump se na samý závěr rozhodl pro totální destrukci.
Možnost obrodného procesu na pravicové části americké politiky, který by se nyní mohl rozvíjet, nejspíš nenastane. Vazba na Trumpa bude nyní část strany oslabovat a zároveň s ní bude další podstatná část spojená. Viděli jsme, jak právě kvůli vybičovaným emocím nejspíš ztratili republikáni senátní většinu. A do příštích soubojů půjdou s ještě výraznějším oslabením. Zdá se, že veškerá pozitivní práce republikánské administrativy je teď prakticky mrtvá a tím rychleji se bude demontovat – a v tom nejspíš najde Demokratická strana to jediné, co ji ještě spojuje.
Ale viník toho všeho je po dnešku celkem jasný. Stavidla jsou otevřená a škody jsou nejspíš nenapravitelné. Nejhorší na nich pak je, že na obou stranách zůstává celkem dost šílenců, aby se něco podobného zas někdy zopakovalo. Nyní vidíme, že stačí, aby jedna ze stran rozjela kampaň o tom, že jí byly ukradené volby. Ostatně, před čtyřmi lety tu takový pokus byl, avšak zůstal jen v rétorické rovině. Nyní byl dotažen do svého hořkého konce. A je na republikánech nést následky neuváženého počínání svého prezidenta a části politiků.
Autor je historik
Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.