Tím ovšem je hrůzný hřích páchnoucí rasismem. V právě uplynuvším letošním měsíci srpnu The New York Times na své první stránce uveřejnily sdělení s názvem „U.S. Rights Unit Shift to Study Antiwhite Bias“ - o vládou sponzorované studii, se soustředěním na bias (“zaujatost, jednostrannost“) Trumpova ministerstva spravedlnosti (DOJ - Department of Justice) ve prospěch bělošských žadatelů o přijetí na univerzitní studia.

Mnohá léta, vlastně i desetiletí jsem své neděle trávil bedlivou četbou NYT. (Jednou jsem se dočetlo osudu takového balíku o aspoň 700 stranách, který při přepravě někde v oblasti Skalistých hor vypadl z poštovního letadélka a na pastvině zasáhl a usmrtil nevinně se pasoucí kravičku.) Teď ale posledním časem tento tradičně nejsolidnější zdroj informací začal nabývat pověst našeho Rudého práva padesátých a posléze normalizačních let.

Tentokrát v srpnu 2017 si již tendenčně zpotvořené NYT vysloužily diagnozu „this is an out-and-out lie“, čili lež jako věž. Ministerstvo DOJ nepídilo po diskriminaci bělošských žadatelů o přijetí na studia těch nejprestižnějších adres, jako je Harvard, ale po diskriminaci žadatelů asijského původu.

Do záležitosti tak choulostivé se bez váhání pustil Walter E. Williams, ročník 1936, profesor ekonomie na George Mason universitě ve Virginii, výtečný znalec politicky hodně choulostivých témat, toť vše navíc podtrženo skutečností ́, že na rozdíl od tuctů oněch „politických černochů z povolání“ je on stoprocentní černoch s velkou kuráží, neváhající bez váhání a přesvědčivě ukázat a dokázat, kde že je pravda a kdy i NYT nehorázně lžou, jak v tomto případě dokazovaly. (Williamsova stať „Radial Lies and Racism“, Townhall, 30.8.2017). Tito Asian-American žadatelé o přijetí zejména na prestižní Ivy League (“Břečťanová liga“ ) učiliště - Harvard, Yale, Princeton, Columbia, Pennsylvania, Cornell, Brown - mají před sebou překážky, s jakými v první polovině dvacátého století se museli potýkat talentovaní zájemci židovští.

Autoři Thomas Espenshade a Alexandria Radford dokumentují tuto diskriminaci proti Asiatům ve své oceňované knize (2009 award-winning book) „No Longer Separate, Not Yet Equal: Race and Class in Elite College Admission and Campus Life“. Získat přijetí vyžadovalo zvládnutí písemné zkoušky SAT s maximálním množstvím 1600 dosažitelných bodů. A výška překážek se lišila. Pro kandidáty asijského původu byla o 140 vyšší než pro bělochy, o 270 bodů nižší pro Hispánce a o 450 nižší pro černochy, Afro-Američany.

Asijský žadatel, který dosáhl 1500 bodů, měl stejnou naději na přijetí jako běloch s výsledkem 1360, Hispánec s 1230 a černoch s 1050.

Kandidáti s nejlepšími SAT výsledky (1400 - 1600) uspěli takto: 77 % černochů,

48 % Hispánců, 40 % bělochů, 30 % Asiatů.

Případ studenta asijského původu: Austin Jia zažádal v roce 2015, získal 2340 bodů z 2400 maximálně dosažitelných podle nového SAT systému. Vynikající známky z high school, úspěšný ve školním debatním teamu, kapitán tenisového družstva, houslista ve školním orchestru. Odmítnut k přijetí na Harvardu, Princetonu, Columbii. Jeho neasijští spolužáci s nižšími výsledky přijeti byli. Takové tedy hodnocení ve společnosti se zárukami rovnosti každého s každým.

Překvapivě jinačí situace se vyklubala v Kalifornii, státě klimaticky vesměs lahodném, v jiných ohledech si podivně i příznivě počínajícím. V roce 1996 ve volbách si kalifornská veřejnost odhlasovala Proposition 209, známou jako California Civil Rights Initiative. To způsobilo změnu ve státní ústavě zakazující kalifornským vládním institucím brát v úvahu rasu, pohlaví a národnost v záležitoti veřejného zaměstnání, smluv a vzdělávání. S výsledkem, že studenti asijského původu jsou nyní ti nejpočetnější na tamějsích prestižních univerzitách: UCLA (University of California at Los Angeles) 40 %, University of Califonia, Berkeley, 43 %.

Tato kalifornská zkušenost snad pronikne do dalších amerických států. V tom případě ono procento zájemců s asijskými kořeny, proslulých svými studijními výkony a pílí, příslušně poroste.

Univerzitní funkcionáři, výtečně placení za svou zbytečnou agendu, tzv. diversity,

si nebudou libovat. V tom případě sympatizuji s doporučením, aby s prosazováním oné jim tolik libé rozmanitosti zamířili k překádrování jejich basketbalových sestav, mezi nimiž se asijští zájemci, aniž mnoho bělochů či Hispánců nevyskytuje.

KONEC