USA: Náš Doník zdanil Kanadu, Mexiko a Čínu
Tak se to s několikadenním zpožděním dostalo i do našeho hbitého tisku. Náš Doník, jak ho familiárně nazývala jeho tchyně ze Zlína Marie Zelníčková, navzdory smlouvě o volném obchodu, kterou jeho administrativa s Mexikem a Kanadou vyjednala, nastavil hustá cla na produkty z obou těchto zemí, no a o deset procent navýšil již existující cla na zboží z Číny.
Rozjel tedy mohutný státní protekcionismus, jenž stojí v opozici proti svobodnému tržnímu prostředí, neviditelné ruce trhu a tedy proti hlavní zásadě kapitalismu. Již v pátek jsem konzultoval některá klasická díla světových liberálů a jak ekonomická bible Američanů, tedy Bohatství národů od Adama Smith, tak Lidské jednání od velikána rakouského neoliberalismu Ludwiga von Mises, bible Václava Klause, státní protekcionismus kritizují jako něco špatného pro celkové zájmy společnosti, přičemž von Mises jde v kritice protekcionismu ještě dál a označuje ho za filosofii války, jež nevyhnutelně vede k válkám skutečným.
Adam Smith v kapitole „Omezení dovozu zboží, které lze vyrábět doma“ výše uvedené knihy tvrdí, že se každý jednotlivec snaží využít svůj kapitál co nejblíže k domovu a zároveň se snaží, aby kapitál uložený do výroby doma, byl řízený za účelem co největšího zisku. Tím, že sleduje díky jakési neviditelné ruce trhu svůj vlastní a co největší zisk, pracuje pro blaho celé společnosti a nevědomky tím zvyšuje její roční důchod.
To by mohlo vysvětlovat Trumpovy kroky. Rozpoutání celní války má být dle oficiálních zdrojů nátlakový prostředek na snížení ilegální migrace z Kanady a Mexika do USA a zároveň na omezení drogové náplavy fentanylu údajně vyráběného v Číně, ale prezident USA má možná i za cíl dospět do stavu, kdy kapitál amerických podnikatelů bude použit doma v USA a nikoli někde v cizině, kde je zatím výroba produktů finančně výhodnější, a zároveň možná chce zvýšit příjmy do státní kasy, těžko říct. Nicméně Smith jde ve svých úvahách dál a tvrdí, že taková politika poškozuje obecné společenské a státní zájmy, neboť nutí použít kapitál na domácí výrobu toho, co by mohlo být pořízeno levněji, což ve svém důsledku vede ke zmenšení ročního důchodu společnosti a tedy k jejímu chudnutí:
„Okolnost, zda výhodnější postavení , které má jedna země proti druhé, je přirozené nebo získané, v této věci vůbec nerozhoduje. Pokud má jedna země výhodnější postavení a druhá je nemá, bude pro tuto zemi vždy prospěšnější, bude-li kupovat od první země, než bude-li vyrábět.“
(Adam Smith, Bohatství národů, Kniha IV., Kapitola II., str. 400, Liberální institut, Praha 2001)
Jsem docela zvědavý, co se bude dít dál, jestli Trump dosáhne svých cílů a zároveň postaví na hlavu paradigma pravicové liberální ekonomie, nebo ne. Také mne zajímá, jak se k této ekonomické herezi postaví údajní zastánci pravicového liberalismu a neustálí kritici Evropské unie typu Václava Klause a Markéty Šichtařové. Mimo jiné i z toho důvodu, že jestli Trump také rozpoutá cenovou válku s Evropskou unií, jak slibuje, tak dle studie Konfederace dánského průmyslu z října loňského roku, o které v článku Obchodní válka s USA a EU je na spadnutí píše ekonom Lukáš Kovanda, budou z EU nejvíce poškozené ČR a Irsko:
„Ze zemí EU mají podle Konfederace dánského průmyslu Trumpova cla nejvíce poškodit Česko a Irsko, jak je uvedeno. Česko kvůli své silné závislosti na obchodu s Čínou, byť třeba i nepřímé, „přes Německo“. Irsko zase kvůli uvedeným silným ekonomickým vazbám na USA. V Česku má tudíž roku 2027 v důsledku cel HDP poklesnout o 3,5 procenta proti stavu bez nich. Česká ekonomika tak přijde o 11,61 miliardy eur, tedy 294 miliard korun. HDP na obyvatele Česka bude nižší o 895 eur, tedy 22 700 korun. Čtyřčlennou českou rodinu tak podle Konfederace dánského průmyslu Trumpova cla při zahrnutí konzumace veřejných statků ročně připraví o zmíněných 90 800 korun.“
Jako příznivce kapitalismu a to i toho globálního mě státní protekcionismus (i ten unijní) docela dráždí. Nevadí mně smlouvy o svobodném obchodu mezi EU a Kanadou, Novým Zélandem, zeměmi Jižní Ameriky a podobně, jsem i pro podobnou smlouvu mezi EU a USA, kterou v Evropě pilněně katapultují ruku v ruce levičáci s národovci a v USA ji během svého prvního mandátu sejmul Trump. Tuto Trumpovu celní válku jako stoupenec klasického liberalismu tedy nepovažuji za něco pozitivního. Není však vyloučené, že se ekonomové klasického liberalismu mýlí, že Trump má pravdu a dosáhne svých cílů. Sám jsem zvědavý, jak to všechno dopadne.
https://marakweb.wordpress.com/