Desátý listopad byl pro Pražany dosti nepříjemný; výročí tragické Křišťálové se chystali zneužít členové neonacistické strany Mladých národních demokratů, proti nimž stáli slušní lidé a policie, která se vyznamenala a zajistila naprosté bezpečí nejen pro Židovské město.

A hned se rozpoutaly vášnivé diskuze o vzniku Národních gard, jež by se měly rekrutovat právě ze členů Národní strany a jejích příznivců. Co jsou to Národní gardy a proč se při těchto hysterických debatách o jejich bytí či nebytí nikdo nezmínil o Národních gardách v jiných demokratických zemích...?

Historická definice zní: Revoluční občanská domobrana byla ozbrojená moc buržoazie za francouzské buržoazní revoluce koncem 18. století; po jejím vzoru byly zřizovány v 19. století národní gardy jako dobrovolnické vojenské sbory v celé Evropě.

Například druhý dodatek Ústavy Spojených států mimo jiné říká: ,,Dobře organizovaná milice je nezbytná v zájmu bezpečnosti svobodného státu. Právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno..."

Tak bylo nařízeno a občané USA prokazují, jak si své ústavy váží. Platí slova prezidenta USA J. W. Bushe, že svobodní občané mají právo vlastnit zbraň k ochraně svých domovů.

Zřejmě proto je každým rok přes 4,5 milionu zbraní zakoupeno právě ve Spojených státech. Lidé zde vlastní nejvíce střelných zbraní na světě. Na každých sto Američanů jich připadá 90. Jak uvedl New York Times, podle přehledu o malých zbraních (Small Arms Survey) jich vlastní Američané 270 milionů z celkových 875 milionů zbraní na světě.

Národní garda USA, tímto ústavním dodatkem vytvořená a podporovaná, slouží už řadu let jako rezerva armády a je organizována po jednotlivých amerických státech. Spolupráce české armády např. s texaskou národní gardou má několikaletou tradici. Ne vždy však Národní gardy USA jednaly podle práva a v rukavičkách.

Při vánočním bombardování Hanoje koncem šedesátých let nechal prezident Richard Nixon shodit větší množství bomb, než kolik bylo svrženo na Drážďany během druhé světové války. Šlo bezpochyby o nejbrutálnější nálet v historii. Novináři jej označili za taktiku doby kamenné a Nixona za nepříčetného tyrana. Nixon také nařídil bombardování tajných komunistických základen na území v té době neutrálního Laosu a Kambodže, na něž na jaře 1970 zaútočily americké a jihovietnamské jednotky. Tato akce sklidila ve Spojených státech obrovskou vlnu kritiky.

Proti vládě USA a Nixonovi demonstrovali v USA statisíce lidí. Největší protivládní odpor organizovali studenti, odpovědí vlády USA bylo uzavření stovky vysokých škol v USA. V této bouřlivé atmosféře byla na 4. května 1970 zorganizovaná studentská demonstrace na státní univerzitě v Kentu ve státě Ohio. V areálu univerzity se na akademické půdě sešlo v ten den asi tři tisíce protestujících studentů. Šlo v ten den o pokojný studentský protest, proti němuž však byla vyslána Národní ga rda.

Sedmdesát jejích příslušníků zaútočilo v poledne na studentskou demonstraci se zbraněmi s nasazenými bajonety a slzným plynem. Pár studentů posbíralo nádoby se slzným plynem a hodili je zpět k postavení Národní gardy. Výsledkem byla salva kolem osmdesáti výstřelů proti těmto neozbrojeným mladíkům a dívkám. Touto palbou Národní gardy na akademické půdě byli zabiti čtyři studenti a devět jich střely, většinou do zad, vážně zranily. Po tomto masakru byla Kentská univerzita na šest týdnů uzavřena.

Až mohutná stotisícová protiválečná a protivládní demonstrace ve Washigtonu donutila prezidenta Nixona alespoň pozvat několik kentských studentů do Bílého domu a vyjádřit jim politování nad touto tragédií. Při jejím výročí bylo v roce 1990 rozhodnuto postavit na místě střelby v areálu univerzity památník k této události. Nyní je památník zrealizován pouze z 10% a nebudou na něm ani uvedena jména zastřelených...

Národní garda USA však má zřejmě své opodstatnění. Nejvíc při současném boji proti terorismu. Její velitelské složky, konkrétně 49. obrněné divize z Texasu, přebíraly např. velení nad stabilizačními silami při sedmé rotaci sil (SFOR 7) v Bosně. V tomto historickém rozvinutí bojových jednotek Národní gardy v důležité mírové operaci bylo na Balkáně rozmístěno okolo tisíce vojáků z jedenácti států USA.

Další využití Národní gardy nastalo po řádění hurikánu Karin. Oficiální představitelé tak reagovali též na několik incidentů se střelnými zbraněmi v New Orleans, které se udály při evakuaci stadiónu Superdome, kde bylo až 25 tisíc lidí. Záchranné práce narušil i výstřel na zasahující vrtulník. Násilí přitom hlásily i ostatní hurikánem Katrin postižené oblasti.

Tisíce příslušníků Národní gardy proto vyrazilo do těchto míst, aby pomohly při obnově a nastolení pořádku. Ve státě Mississippi bylo na 9500 gardistů. Dalších téměř 4500 jich už v té době v New Orleans a přilehlé oblasti působilo.

Činitelé Národní gardy USA rovněž navštívili vojenské velitele v Izraeli, aby vytvořili nový vztah a navrhli výměnu myšlenek, výcviku a odborných znalostí při reakci na přírodní pohromy a teroristické útoky. "Považujeme americký lid, a zejména Národní gardu, za svou rodinu," řekl generálmajor Jicchak Geršon, který vede oddělení hlavního velení izraelské domobrany, což je izraelský ekvivalent americké Národní gardy. Americký generálporučík Steven H. Blum, velitel úřadu Národní gardy, zereagoval: "Domnívám se, že to je přirozené spojení. Jsme dva národy ve světě, které jsou velmi, velmi nebezpečným místem. Jsme dvě demokracie se společným cílem a společnými hodnotami."

Nutno dodat k historii Národních gard, že za bouří roku 1848 v Praze byl na barikádách jejich členem u nás také hudební skladatel Bedřich Smetana, jenž tomuto revolučnímu kvasu věnoval i jednu ze svých symfonických básní. Národní gardy vytvořilo i Sdružení bratří pluků Stráže svobody, sokolských praporů, setnin a jiných dobrovoleckých útvarů z let 1918 -1919. Již v době před 28. říjnem 1918 byly vyhlédnuty tělovýchovné organizace, zejména Sokol a Dělnické tělocvičné jednoty, aby její ukáznění členové byli připraveni pro úkoly revoluční vlá dy a pro úřady k vykonávání státní moci. Tak došlo k založení „Národních stráží sokolských”, které konaly většinou vojenskou strážní službu během převratu. V pohraničí je nahrazovaly „Národní gardy” a „Národní obrany”.

Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz