10.12.2019 | Svátek má Julie


USA: Nad předvolební knihou Donalda Trumpa

26.9.2016

Necelé dva měsíce před americkými prezidentskými volbami si můžeme na pultech českých knihkupectví zakoupit překlad knihy jednoho z prezidentských kandidátů, Donalda Trumpa. Trump přichází s knihou, která je jakýmsi předvolebním politickým manifestem, v němž kandidát (nominálně) za Republikánskou stranu předkládá ve zhuštěné podobě své volební teze. Záměrně nehovořím o programu, protože tím Trumpova kniha není.

Kniha je z logiky věci dominantně určena pro americké publikum, pro cílovou skupinu Trumpova voliče, tedy pro nespokojené „obyčejné, zapomenuté, bílé‘ Američany, kterým v posledních dobách nic nedaly ani republikánské, ani demokratické administrativy. Je jejich ,vzpourou‘ proti namistrovanému elitářství liberálů z východního pobřeží, je hlasem proti válečnickým náladám republikánských ,neoconů‘, jimž tihle ,primitivní bílí‘ ze zapadákovů kdesi v Apalačském pohoří nebo Iowě dodali své syny do Iráku a Afghánistánu“, jak výstižně popisuje základ Trumpova elektorátu Ivo Strejček pro Newsletter IVK (září/2016, s. 5). O tom, že v tomto ohledu Strejček nijak nepřehání, budiž důkazem nedávný výrok Hillary Clintonové o „ubožáctví“ Trumpových podporovatelů.

trump

A přesně takovou optikou, tedy že jde o text předvolební a pro amerického voliče, je třeba knihu nahlížet. Že se tomu tak u nás neděje a že vnímání americké politiky a zejména její nejzajímavější části – prezidentských voleb – u nás bývá mediálně zkreslené, je jevem poměrně typickým. Ačkoli jde o triviální pravdu, je potřeba připomenout, že tím, co je důležité pro amerického voliče, je a vždy byla zejména domácí politika, ta rozhoduje a vyhrává volby, ta je pro amerického voliče klíčová, nikoli politika zahraniční, která je – a to ještě ve zkreslené podobě – jediným kritériem hodnocení amerických kandidátů ve „zbytku“ světa, zejména v Evropě. Pro příklady ostatně nemusíme chodit nijak daleko. Ačkoli byla po úspěšném tažení v Zálivu popularita prezidenta Bushe staršího na samém vrcholu, stačilo, aby nesplnil svůj slib o nezvyšování daní – pamětníci si jistě vzpomenou na jeho slavnou větu „Odezírejte mi ze rtů. Už žádné další daně“ – a jeho politický osud a šance být zvolen prezidentem pro druhé funkční období byla zpečetěna. S tímto vědomím bychom proto měli americké prezidentské klání a zejména to, jak o něm referují naše média, která logicky spíše akcentují témata zahraničně politická, jež se nás dotýkají přeci jen více než Obamacare či stav infrastruktury na středozápadě, vnímat. Přesto či možná právě proto nám má ale kniha co říci i u nás v Čechách nejen o Trumpovi, ale zejména o dnešní Americe, o americké společnosti a proměně, kterou si za poslední období, zejména během vlády Baracka Obamy, prošla, a o krizi, ve které se americká demokracie nachází.

Kniha, nevelká rozsahem, bez příloh okolo 200 stránek, je rozdělena do sedmnácti krátkých kapitol, v nichž Trump postupně předkládá hlavní témata, se kterými chce oslovit Američany a dovysvětluje teze již známé z prezidentské kampaně. Knihu lze rozdělit de facto na dva tematické okruhy, které odpovídají i svým rozsahem jejich vlivu a důrazu, které na ně kladou američtí voliči – na otázky domácí a otázky zahraniční politiky.

Zahraniční politika

Zahraniční politice se v knize věnuje pouhá jedna kapitola ze sedmnácti (otázka mexické migrace je spíše tématem domácím), i když k otázkám, jako je dohoda s Íránem nebo ke vztahu s Čínou, se Trump nutně vyjadřuje a vrací i v dalších částech knihy.

Trump sice na jedné straně zaujímá nekompromisní postoj k dohodě, která ukončuje sankční režim vůči Íránu. Tu považuje za „vůbec nejhorší, jakou kdy viděl“. (s. 54) Nicméně na straně druhé říká, že jsou-li již sankce zrušeny a dohoda uzavřena, není cesty zpátky a USA by měly soustředit své veškeré úsilí na to, aby Írán jadernou zbraň nezískal.

Jako jeden z nejzásadnějších označuje Trump vztah mezi USA a Čínou. Správně připomíná, že americká poptávka po čínském zboží je pro růst asijské mocnosti velmi důležitá a že tím, kdo ve vztahu vzájemné závislosti mezi oběma velmocemi tahá za kratší konec provazu, je proto právě Čína a Spojené státy by toho měly využívat, vyjednávat s Čínou a stát za svými zájmy mnohem asertivněji a tvrději. „Číňané potřebují náš obchod více, než my potřebujeme jejich“, říká. (s. 57)

Obecný pohled na zahraniční politiku USA má být podle Trumpa definován jednoduše: „Jednej z pozice síly. Z toho plyne, že musíme udržovat zdaleka nejsilnější armádu na světě.“ (s. 46) Armádu tak silnou, aby ji díky odstrašujícímu potenciálu a věrohodné ochotě ji nasadit nebylo potřeba nasadit vůbec, dodává dál. Spíše o zdrženlivosti v užívání armády a ochotě k vojenským dobrodružstvím hovoří Trumpovo pravidlo pro bojové nasazení armády: „Ta hrozba by měla být natolik zřejmá, že by většina Američanů věděla, kde se takový neuralgický bod na zeměkouli nachází, a rychle by pochopila, proč se v tom angažujeme.“ (s. 50) Směrem ke spojencům, tedy i na nás pak míří výrok: „Máme-li být nadále světovým četníkem, měli bychom za to dostat zaplaceno“ a„Musíme se svými spojenci utvářet aliance, z nichž plynou vzájemné výhody.“ (s. 46) Nikoli nezajímavý pro českého čtenáře může být rovněž fakt, že Evropě jako oblasti amerického zájmu se v knize Trump v podstatě nevěnuje vůbec. To říká téměř vše o její dnešní váze a vlivu a jejím vnímání ostatními ve světové politice.

Domácí témata

Jedním z nejsilnějších a také nejviditelnějších témat z oblasti domácí nesených Donaldem Trumpem je migrace z Mexika. Trump se navzdory mediálním klišé o jeho nenávisti k cizincům hlásí k přistěhovaleckým kořenům svých rodičů, jejichž rodiny do USA přišly ze Skotska a Německa (ostatně matkou jeho dětí je Češka). „Přistěhovalectví mám moc rád“, říká doslova. (s. 33) To, co – podobně jako my – kritizuje, je migrace masová a ilegální. Proto Trump pléduje pro důsledné hlídání jižní hranice s Mexikem a proto chce na jižních hranicích postavit onu tolik mediálně propíranou zeď. Ta však nemá být cílem sama o sobě, ale pouhým prostředkem k tomu, aby mohly Spojené státy účinněji vymáhat právo, tedy zabránit masovému a nelegálnímu překračování státní hranice. „Nemám nic proti tomu, aby se do zdi zabudovaly nádherné velikánské dveře, jimiž budou moci lidé procházet sem a tam, ovšem LEGÁLNĚ.“ (s. 37) Ačkoli je téma migrace dlouhodobým americkým evergreenem a i její vnímání je díky historii a tradiční stavbě americké společnosti rozdílné než v Evropě, zdá se, že žité zkušenosti jistým způsobem americkou společnost posunuly. Když poté Trump říká, že: „Jsme jediná země na světě, jejíž imigrační systém dává přednost potřebám jiných národů před svým vlastním“ a že, „existuje slovo, jímž se označují lidé, kteří tohle dělají: blázni“, jako by mluvil o Merkelové nebo Junckerovi. (s. 34) Současná Amerika toho má se současnou „naší“ Evropou společného víc, než se na první pohled může zdát.

Vůči americké, prakticky již všudypřítomné, všeobjímající a svazující politické korektnosti se Trump vyslovuje nejen svým vlastním chováním a tématy, které zvedá. Důležité jsou i jeho názory na školství, které v této věci sehrává nemalou negativní roli. Federální programy ministerstva školství podle něj „umožňují pokrokářům z ministerstva školství naši mládež indoktrinovat, nikoli vzdělávat.“(s. 67) Hovoří o výukovém procesu na vojenské akademii, jejímž je absolventem, který mu vštípil kázeň, soustředění a sebekázeň. „Školní osnovy jsme zbavili náročnosti, takže klesly až na úroveň nejnižšího společného jmenovatele; na mnoha školách jsme úplně zrušili známkování a mnohde byly tituly prakticky devalvovány na indexy o docházce.“ (s. 68) Skoro kacířsky pak Trump říká, že „ ... potřebujeme klást na děti vyšší nároky. Potřebujeme, aby se jim (studentům) umožnilo propadnout, nejsou-li dost pilné.“ (s. 68) To nejsou rozhodně postřehy hlupáka, za kterého jej označují liberální (v americkém slova smyslu) mainstreamová média. Trump o sobě hovoří jako o přirozeně konzervativním člověku. „Věřím v silnou pracovní morálku, tradiční hodnoty, ve střídmost v mnoha ohledech.“ (s. 117) Nakolik jde o konzervatismus žitý a autentický (zejména v otázce střídmosti či pokory), je otázkou druhou, kterou nechť posoudí každý sám. Zásadní je na stejném místě knihy ale Trumpovo odsouzení soudcokracie: „Podporuji přísný výklad Ústavy, což znamená, že by se soudci měli řídit precedenty, nikoli formulovat sociální politiku.“ (s. 117)

Co se týče ekonomických otázek, prosazuje Trump razantní snížení daní a celkové zjednodušení daňového systému a jeho očištění od všemožných výjimek. Ve stejném duchu se vyjadřuje i vůči ostatní administrativní zátěži, která podle něj společně s vysokými daněmi dusí ekonomický potenciál. Jeho cílem proto „není sepisovat stovky stránek státních regulací a byrokratických předpisů.“ (s. 11) V otázce přesunování sídel firem do zahraničí Trump jako letitý businessman ví, že represe, jak ji navrhují mnozí politikové demokratické strany, fungovat nebude. To, co by mohlo skutečně pomoci, je „vytvoření takového prostředí, jež je vůči podnikání přívětivé“. (s. 177) Impulzem pro ekonomický rozvoj země by podle něj mohlo být i budování nové a rekonstrukce zastaralé infrastruktury, která je na mnoha místech země ve zcela havarijním a nevyhovujícím stavu. Bezesporu by šlo o peníze využité lepším způsobem než na boj s klimatickou změnou a podporu obnovitelných zdrojů, vůči kterým se Donald Trump na rozdíl od své sokyně vyslovuje rovněž, když hovoří o mylné víře, že globální klimatická změna je způsobena emisemi uhlíku.

Naděje na změnu

Kniha Vraťme Americe její velikost není knihou nijak okázale přemýšlivou, filozofickou ani plnou odkazů na myšlenky otců zakladatelů americké republiky, na které jsme zvyklí z textů bývalých prezidentů, ale na tom dnes asi nesejde. Co však Trump přináší, je jisté sebevědomí, které dnešní Americe tak chybí. Je to sebevědomí, které v jeho podání dosahuje mnohdy bizarních a groteskních poloh a není podobné tomu, které do americké politiky vnesl po srovnatelně mdlém prezidentství Jimmyho Cartera Ronald Reagan. Trump ale také není Reaganem a současná americká společnost také není společností Reaganovy Ameriky osmdesátých let.

Dojem z knihy kazí jen Trumpovo chvástání a snad až přehnaná hrdost na podnikatelské úspěchy, kterým se člověk nevyhne v žádné ze sedmnácti kapitol. Autor tak dává čtenáři připomenout styl žánru, se kterým až doposud na knižním trhu a poměrně úspěšně působil – motivační knihy. Na druhou stranu však alespoň víme, že nejde o text PR poradců, ale o autentické Trumpovo dílo. Odmyslí-li si člověk zmiňované trochu přehnané a Čechům cizí americké přehánění a Trumpovo sebevědomí, kterého je na některých místech opravdu až příliš, leccos zajímavého pro sebe objeví. Ostatně, zvítězí-li Trump, politický systém a každodenní chod jeho americké „babišovství“ a „prostětoudělámismus“ chtě nechtě zklidní a usměrní.

Trump odhaluje, daří se mu a nebojí se pojmenovat základní problémy současnosti a s touto jejich identifikací lze jen těžko nesouhlasit. Trump je fenomén a nadějí na nutnou změnu bezesporu je. A i když nehovoří o detailech, ukazuje, jakým směrem by se mohla Amerika dále ubírat. To není vůbec málo. Navíc se zdá, že v základních zlomových tématech doby stojí Trump na té správné straně, drobné nedostatky bychom mu proto měli prozatím shovívavě promíjet. Jde totiž o vše.

TRUMP, Donald J. Vraťme Americe její velikost: Jak dát do pořádku ochromenou Ameriku. Praha: Alpha Book, 2016, 231 s. ISBN 978-80-87529-09-6.

Publikováno na serveru Literarky.cz dne 17. září 2016

Institut VK



HMO jako zázrak přírody. Proč je tak důležité pro vaše mimiko?
HMO jako zázrak přírody. Proč je tak důležité pro vaše mimiko?

Kojení je bezpochyby nejlepší způsob výživy, který můžete svému miminku poskytnout. Správná výživa vašeho děťátka hraje již od narození klíčovou roli nejen ve vývoji a zdravém růstu. Současné výzkumy prokazují, že kojení má vliv na snížení rozvoje civilizačních chorob.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.