V předchozím textu jsem avizoval svůj záměr poskytnout případným zájemcům podrobnější informace o fungování tohoto značného byznysu. Napřed tedy zalistovat v publikacích Free RoadSaver (obálka zelená) a Free Travel Coupons (obálka červená), najít ten správný motel a tam vejít s vystřiženým kuponem, opravňujícím získat ubytování za zlevněnou cenu. Tak se dá ušetřit dost peněz. Nepřehlédnout však podmínky, zpravidla tištěné písmem mravenčí velikosti - že sleva neplatí během svátků či zvláštních okolností (třeba velká sportovní událost, baseballové finále, kdy v okruhu sto mil je všude plno a nelze nalézt postel za jakoukoliv cenu, jak se nám stalo v Texasu na zpáteční cestě z Mexika a nám nezbylo než si noc nepohodlně vysedět za volantem na odpočivadle, takto tedy odpočívat). Na některých kuponech je upozornění o přirážce 5 až 10 dolarů za každý pátek a sobotu. Na neděli mnohde ale dávají příjemnou slevu.

Poslední dobou se leckde už vůbec nevyžaduje vyplňovat ten který formulář, jak dřív bylo zvykem, nutností. Předložím kreditní kartu, recepční se několikrát něčeho dotkne , přístroj kdesi v dáli ověřuje identitu zákazníka, načež vychrlí podrobnostmi se hemžící papír, který podepíšu. Dotaz o preferenci - zda lůžka dvě či raději jen jedno king-size, zda non-smoking či raději být v kuřlavém. Původní uvedená cena je vždy nevyhnutelně o pár procent vyšší připočítáním všelijakých daní - sales tax, occupancy tax, takovéto protivnosti.

Dostanu klíč v podobě elektronické kartičky. Je vhodné včas požádat o ubytování v přízemí, kde lze před vlastními dveřmi zaparkovat a netřeba se vléct s kufrem do schodů.

Vybavení prostorů se liší zejména velikostí, všude již televizor s aspoň padesáti kanály, většinou i fridge - lednička, micro - coffeemaker, koutek k uvaření kávy či čaje, potřebné u toho sáčky, hairdryer - vlasy usušit, iron and board - ledacos si přežehlit. Někde už i sejf skrovného rozsahu, kam vkládat drahokamy, svazky bankovek, pokud pošetilec něco takového sebou vleče. Praktičtější již bývá High Speed Wireless Internet k bezplatnému použití.

Zámořského návštěvníka patrně překvapí nabídka snídaně, gratis poskytované a prezentované jako Continental Breakfast, čímž se nepochybně myslí evropský kontinent, kolébka naší civilizace, že ano. K dispozici od šesté ranní hodiny až do devíti. Tam se pak potkat s putovateli mířícími všelijakým směrem. K mání tam většinou nejsou ani uzeniny či sýry , ale hodně pečiva (americky hrůzně přeslazeného), tekutiny ovšem, džúsy, ovoce a cereals - což můj anglicko-český slovník překládá slovem "obilniny". Tamtéž jsem se naučil ukuchtit si waffles - česky prý "vafle", takto tvrdí týž slovník. Každopádně, takové snídaně jsou označovány jako "De luxe".

Naprostá většina amerických motelů není druh podnikání ojedinělých podnikatelů, ale jsou součástí velikánského řetězce s tisíci filiálkami, v systému, kde se dbá, či přesněji dbát by se mělo na dodržování naprosté uniformity předepsaných standardů až do posledního ručníku, věšáku. Nejednou jsem si v recepci vyzvedl jejich obsáhlou brožurku se všemi jejich adresami a s podrobnou mapou, jak tu kterou adresu úspěšně nalézt.

Začnu od řetězce původně nejlacinějšího: MOTEL 6 (takto pojmenováno podle původně vyžadované ceny šesti dolarů - tolik již inflace pokročila, že ani pětinásobná cena nepostačí), SUPER 8 či DAYS INN s logem vycházejícího slunce. Do této kategorie bych připočítal i ECONOLODGE a MICROTEL.

Na vyšším řebříčku mnohé si konkurující firmy jako HOWARD JOHNSON, RED ROOF INN, RAMADA, BEST WESTERN, COMFORT INN, QUALITY INN, HAMPTON INN, další a další.

Důležitá zkušenost: cena není tolik závislá na kvalitě a reputaci firmy jako spíš na její lokaci. Daleko vyšší ceny jsou v Miami, Naples, Sarasotě či West Palm Beach než v míň atraktivních končinách. A nejlepší láce se najde u křižovatek důležitých silnic, kde jedna Interstate se kříží s druhou. Tam bývá motelů, a tedy i jejich konkurence nejvíc, k prospěchu zájemce. Třeba v Georgii, tady si na mapě motelů ověřuji, ceny to jsou v rozpětí sto procent. U toho mapa, na níž se seznámit s dalším kritériem lokace, že totiž ujetím třeba jen jedné další mile od onoho seskupení motelů se může hodně ušetřit (např. JAMESON INN za 64.99 versus JOLLY INN MOTEL za 29.99 dolarů).

- - -

Co tohle ale má mít společného s jakýmisi Indy?

Takou otázku lze odpovědět odkazem na výhody a třeba i nevýhody Ameriky, tohoto mnohonásobného slepence. New York City poslouží příkladem: V lékárnách se vyskytuje neúměrné množství přistěhovalců z Jamajky. Řekové se s oblibou věnují maloobchodu, Korejci přímo vynikají v zelinářství a novinové stánky si Pákistánci již téměř zmonopolizovali.

Cestou po Americe už aspoň před deseti či více roky jsem v recepci motelů začal potkávat Indy. Indický subkontinent mi nijak zvlášť k srdci nepřirostl, ale něco o něm vím - šmejdil jsem tam několik měsíců, knížku jsem o té zkušenosti napsal. Po vlezu do jednoho, druhého, desátého motelu s takovým kádrovým obsazením a po přeptání, z které že končiny své původní vlasti přišli, vždy jsem dostal touž odpověď - že z Gužarátu.

Ano, vzpomínám - stát ten nejzápadnější, hned tam vedle Pákistánu, sousedství málo harmonickém, ale pořád lepším v porovnání se situací v Kašmíru. Gužarát má všeho všudy padesát milionů obyvatel, z nichž na každého muslima připadá deset hindů .

Nedávno se stalo dějištěm hodně krvavého masakru následovaného kontramasakrem, rovněž s náboženskou motivací - toť v rodném státě Mahatmy Gandhiho. Navštívil jsem jeho původní chaloupku a podél jeho proslulého kolovrátku potichu našlapoval.

A tento stát Gužarát, počtem pouhých pět procent v národě s jednou miliardou lidí, je tolik výkonný (vibrant Gujarat), že se podílí 40 procenty na průmyslovém výkonu celé země. Jak by asi nyní reagoval Gandhi, jenž industrializaci nepřál? (Za ještě větší zlo pokládal železnice a právníky - on sám velmi zdatný jurista.) Po něm je pojmenováno hlavní město - Gandhinagar.)

Největším městem státu je ale Ahmedabad, na nějž mám všelijaké vzpomínky.V nóbl hotelu mně - a nejenom mně, ovšem - účtovali za telefon v pokoji, ač nikomu jsem ovšem neměl důvod telefonovat. Na otázku, proč tedy bych měl platit, se mi dostalo odpovědi, že i bez jeho použití je mi dopřáno příjemného pocitu, že bych tak činit mohl. V té době, Gužarát, prý v respektu ke svému slavnému rodákovi, celoživotnímu abstinentovi, byl jedním ze dvou zbývajících států s důkladným zákazem alkoholu. Jenže já v té době zabažil po ohnivé době a jakožto cizinec měl nárok na výjimku ze zákonného pravidla. Někdo mě tehdy doprovodil na příslušný úřad, tam mi vystavili doklad, ne nepodobný cestovnímu pasu, v němž jsem byl identifikován jako alkoholik s nárokem na uspokojování své politováníhodné neřesti. Tehdy jsem koupil indickou whisky Black Knight. Šeredný to patok, ráno kocovina nesmírná, ostruha černého rytíře mi ryla ve zubožených gangliích.

S takovou epizodou jsem se Indům v motelu, motelech, nerozpovídal, ale dychtil jsem se dozvědět o okolnostech jejich motivace a úspěchu v tomto druhu kapitalistického počínání tam , v jim přece jenom novém, cizím světě. A nyní, jak to vypadá, aspoň mně tak připadá, že v Americe ovládají, již se zmocnili aspoň poloviny všech motelů - výkon to obrovský.

Odpovídali váhavě a místo oprávněného zdůraznění svých úspěchů jak takž přiznali zásluhu rodinným konexím, přátelským kontaktům, tvrdé vlastní práci od rána do noci a jistěže i důkladnému vykořisťování neindické pracovní síly.

Tentokrát na zpáteční cestě z Floridy jsme dlouhý den za volantech končili v Severní Karolině, v městysu Statesville. Vlezu do motelu, tam za pultem zrzavý pihovatý Irčan. Započal jsem poznámkou o svém překvapení, že on není Ind z Gužarátu.. Oslovený zareagoval přistoupením ke zdi, z níž sundal cosi ve tvaru šlechtického erbu - toť oznámení, certifikát, že i tamější Days Inn byl v indickém vlastnictví .

"Mají kontakty, bezvadně šidí na daních, ty neplatí, prochází jim to - a tohle nezačalo teprve teď za Obamy, už to bylo dřív," rezignovaně povzdychl. Také jsem se dozvěděl, že Indové - třeba jiní než ti z Gužarátu - vlastní fast food řetězec SUBWAY, víc prodejen než proslulý McDonald's, o jehož zdárný zrod se nasloužil našinec Kroc českého původu. V devatenáctém století Čech Korbel vybudoval v Kalifornii vinice a tamější šampaňské se stále těší značné popularitě.

Pokud jsem měl možnost pozorovat, Češi v téhle zemi se úspěšně uplatňují zejména v technických oborech jako všelijací zdatní inženýři.

Všeho všudy jsem potkal jen jednoho českého majitele motelu jménem JASMIN, na správné, turisty vyhledávané adrese - Fort Lauderdale. Několikrát jsem tam pobýval, o úklid se staraly ilegálně tam zaměstnané našinkyně.. Posléze jsem dozvěděl, že majitel svůj Jasmin prodal. Asi Indům.

Tentokrát ve Fort Lauderdale jsme pobývali v náramném luxusu, v recepci se nám věnovala starší dáma původem z Polska. Požádal jsem ji o vizitku onoho výtečného UNIVERSITY INN. Na ní bylo jméno Assistant General Manager Amanda Rambarran, nikoliv polské, natož pak české.

K O N E C

**********************************
Oslava a nová kniha Oty Ulče
V úterý 8. června v 17 hodiny uspořádá Společnost přátel PEN klubu v Malém sále Městské knihovny na Mariánském níměstí v Praze
dodatečnou oslavu osmdesátin Oty Ulče.
Shromáždění bude uvádět Jan Petránek, pár slov se uvolili pronést i Jiřina Šiklová a Ondřej Neff. Zároveň bude pokřtěna Ulčova nová kniha Návraty nenávraty, jejímž dějištěm je současná Praha, sjezd abiturientů ze světa a dost unikátní případ užitečné likvidace padoucha, o jehož dřívější hanebné počínání se úřady v sametových podmínkách nemínily zajímat.

Neoficiální stránky Oty Ulče