Roztržka mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským se tak úplně nečekala. Mělo se všeobecně zato, že Ukrajinec jede do USA s pevným úmyslem podepsat tam smlouvu o postoupení části suverenity v surovinové oblasti. Že dobře ví, oč jde, četl a odsouhlasil její text, a tak budeme hlavně svědky aktu nového spojenectví svého druhu. Podle všeho ale do Ameriky přijel hlavně dál únavně a stereotypně působit na city. Pokud někoho překvapí, že u Trumpa a Vance s takovou neuspěl, zřejmě moc nechápe situaci.

Svetr jako symbol nepochopení
Včerejší incident z Bílého domu vlastně nasvítil celou tragédii dosavadní „výchovy“ Zelenského Západem. Symbolem jejího selhání je tolerance k tomu, jak se Zelenskyj na svých cestách na Západ – vždy věnovaných hlavně žádostem o pomoc – obléká. Přijímat vcelku udatného chlapíka v zeleném vojenském svetru mohlo být „cool“ snad v prvním roce ukrajinské války. Rezignací na smoking – za normálních okolností v diplomacii zcela nepřijatelnou - chtěl dát Zelenskyj najevo něco jako, že si „odskočil“ z fronty a odmítá salónní zvyklosti.

Na pováženou je to ale ve chvíli, kdy se z téměř absolutní hospodářské a vojenské závislosti stane chmurná politická a byrokratická rutina, nová realita, a máte podepsat historickou mezistátní smlouvu s velmi mocným donorem směřující k míru. Už proto svetr něco zvěstoval. Není vůbec divu, že dal Donald Trump své rozpaky Zelenskému najevo i pokud jde o tento relativní estetický detail skrývající samotnou podstatu Zelenského dlouhodobé diplomatické strategie: emocionální nátlak na svět.

Urážka
Hádka Trumpa a Vance se Zelenským v oválné pracovně je jedna věc, druhou je to, s čím Zelenskyj přijel. A podle všeho musel dát najevo hlavně neochotu buď podepsat připravenou smlouvu jako takovou, nebo navrhl na poslední chvíli nějaké podstatné změny. Trump se podle svých slov na akt podpisu a na vyhlídku brzkého dolování doslova těšil. Nasvědčuje tomu celé aranžmá v Bílém domě i počet novinářů na místě. Byla za daných okolností – všechno pečlivě vyjednáte a připravíte – reakce Američanů na Zelenského váhání nelogická? Může se někdo soudný divit narážkám Vance na poděkování a na to, jak Zelenskyj ignoruje celkový kontext amerického přístupu?

Obsah dohody týkající se jakéhosi sdílení výnosů ukrajinského nerostného bohatství Ukrajinou a USA současně není v detailech znám. Přiznejme si nicméně na rovinu, že takové smlouvy se někdy v 19. stoletím podepisovaly mezi evropskými koloniálními mocnostmi a kmenovými vůdci v Africe. Žádná země světa, která nemusí, nic takového nepřijme, protože lpí nad bohatstvím své země, má-li jaké, i když je třeba sama neumí těžit. Ukrajina je ale země ne nad propastí, ale na dně propasti. A pro takovou je Trumpova myšlenka zajistit americký dlouhodobý zájem na Ukrajině jinak než vojensky, velmi zajímavá. Slabé slovo: je to politický majstrštyk spojující nízké a milosrdenství v jeden celek.

Válka, věc veřejná
Jedna plus jedna jsou dvě. Celkovým pojetím návštěvy Washingtonu, polemikou s podpisem návrhu smlouvy a hloupým chováním během jednání před novináři (brblání a skákání do řeči hostiteli a člověku o 30 let staršímu) Zelenskyj urazil prezidenta USA a celou jeho administrativu. Dá se to – tak horký Trumpův mandát je – chápat jako urážka amerických občanů, osobní exhibice a mrhání časem lidí, kteří nemají tak daleko k tomu, aby se na celou Ukrajinu úplně vykašlali. Klíčová odpovědnost je u Zelenského, ale geny troufalé drzosti a odtržení od reality vznikly nanebevzetím Ukrajiny „starým“ Západem v letech 2022 až 2025. Nanebevzetím, které má kompenzovat nemožnost reálné pomoci Ukrajině válku s Ruskem vyhrát.

Součástí toku kritiky na Trumpovu adresu je rovněž veřejný charakter pokusu o podpis smlouvy v Bílém domě mezi USA a Ukrajinou. Podle některých názorů to byla doslova „past“ na Zelenského, který situaci nezvládl. Ve skutečnosti jsme byli svědky uklidňujícího aktu demokracie, o kterém se nám v Evropě už dlouho ani nesnilo. Kombinace až křesťanské lekce slušného chování mezi lidmi v těžkých situacích a hluboké úcty politika k voličům. A co bude dál? Jestli se chce Zelenskyj vyhnout něčemu mnohem horšímu, totiž lekci z evropské dekadence, pokud by žádal o bezpečnostní záruky na starém kontinentu, vzkáže velmi brzy svou omluvu a dopřejeme si úspěšný 2. pokus.