Riot ideology, česky „ideologie nepokojů“, je termín používaný už od 90. let 20. století. Radikální levice totiž považuje velké městské nepokoje, včetně rabování a ničení majetku, za legitimní a dokonce žádoucí politický nástroj, pokud slouží „vyššímu cíli“.

Úřady se současně bojí proti tomuto násilí tvrdě zakročit, protože se obávají obvinění z rasismu, policejní brutality nebo vyvolání ještě většího násilí. Postupně tak vzniká tolerance vůči rozsáhlému ničení a násilí. Práh přijatelnosti chování demonstrantů se snižuje úměrně s rostoucí intenzitou použitého násilí.

Jedním z prvních, kdo tento mocenský koncept popsal, byl Fred Siegel (1945–2023), americký historik, vysokoškolský pedagog a spisovatel, který působil také jako politický poradce několika kandidátů v New Yorku, včetně bývalého starosty Rudolpha Giulianiho.

Siegel ve své knize z roku 2014 s názvem „Vzpoura proti masám: Jak liberalismus oslabil střední třídu“ tvrdí, že současný americký liberalismus (ten, který spojujeme s Obamou) nepochází z empatie k chudým ani z progresivismu či New Dealu, jak se běžně myslí. Místo toho má kořeny v intelektuálním pohrdání střední třídou. Lidé, kteří denně pracují a vychovávají své děti, si za svůj sice šťastný, ale „nudný“ život namísto uznání vysloužili od liberálů pohrdání.

Vedoucí intelektuálové se považují za novodobou šlechtu – americkou verzi evropské aristokracie – vzdělanou kosmopolitní elitu, která má právo řídit společnost. Vliv obyčejných Američanů tvořících střední třídu mají v úmyslu oslabit, neboť podle nich nepřinášejí pokrok a také tvoří nepříjemně tvrdou slupku konzervativních hodnot Ameriky.

Americký liberalismus vytvořil novou střední třídu – veřejný sektor, který tvoří státní zaměstnanci, učitelé, úředníci, technologičtí kapitalisté a kulturní elita. Tato nová „střední třída“ v alianci se spodinou pak používá rétoriku rovnosti a práv k tomu, aby si udržela moc a status, zatímco skutečná střední třída je neustále kritizována jako sobecká, konzumní, rasistická a environmentálně necitlivá.

Praktikující ideologii nepokojů jako dnes již legitimní nástroj politického vyjednávání můžeme vidět v přímém přenosu právě v těchto dnech v minnesotském Minneapolisu.

Historicky starostové měst jako Los Angeles, New York nebo třeba Chicago raději zvyšovali sociální výdaje nebo ustupovali požadavkům radikálních aktivistů, jen aby zabránili dalšímu násilí. Výsledkem je extrémní kriminalita a astronomické, avšak neúčinné sociální výdaje (pouze vytvářejí závislost na pomoci).

Nešťastná smrt levicové aktivistky Renee Goodové z letošního 7. ledna, zvané „Matka Minneapolisu“, kterou zastřelil agent ICE poté, co neuposlechla jeho příkaz a pokusila se ujet ve svém automobilu, je tedy jen pouhým spouštěčem v sofistikovaném konceptu připravované vlny násilí.

Nejde samozřejmě o tvrzení, že by tato tragédie byla jakkoli inscenována či plánována, nýbrž o skutečnost, že je okamžitě a cynicky využívána jako mobilizační nástroj pro eskalaci pouličního násilí a politického nátlaku.

Znalci tvrdí, že můžeme očekávat vraždění, rabování a další pouliční projevy násilí podle podobného scénáře, jaký následoval po smrti George Floyda v květnu 2020. Není bez zajímavosti, že tehdejší nepokoje také začaly v Minneapolisu a rovněž souvisely s kongresovými (a prezidentskými) volbami. Hořelo ve více než 600 amerických městech, zemřelo 38 lidí a škody se vyšplhaly na miliardy dolarů.

Ačkoli se Demokratická strana USA k ideologii nepokojů programově nepřihlásila, existuje na této ose jasné spojenectví. Není pochyb o tom, že „sociální tlak“ je výhodnější právě pro demokraty.

Smrt drogového dealera a příležitostného pornoherce George Floyda, kterého zadržela policie při pokusu zaplatit falešnou bankovkou, vyvrcholila v zmanipulovaný proces, v jehož rámci došlo k odsouzení zasahujících policistů k drakonickým trestům. Ačkoli Floyd zemřel pravděpodobně z jiných příčin, policejní důstojník Derek Chauvin byl pravomocně odsouzen za jeho vraždu. Samotný soudní proces byl skutečným a extrémně surovým zásahem do práv obžalovaných. Důležité důkazy byly úmyslně přehlédnuty jen proto, že se radnice v Minneapolisu obávala další, ještě větší vlny násilností. Demonstranti v čele s hnutím Black Lives Matter vyhrožovali představitelům města peklem, pokud soud nepošle policisty do vězení. Ideologie nepokojů tak v Minneapolisu (i jinde) zvítězila.

O průběhu soudního procesu jsme psali několikrát, shrnutí naleznete zde.

Rozdíl v podobně nešťastných tragédiích recidivisty George Floyda a levicové aktivistky Renee Goodové spočívá pouze v jurisdikci „pachatele vraždy“.

Zatímco policista Derek Chauvin byl souzen státním soudem v Minnesotě, případ agenta ICE Jonathana Rosseho, který zastřelil aktivistku Goodovou, spadá pod federální jurisdikci. Bude-li obžalován, jeho případ převezme federální soud.

Prezident Donald J. Trump sice nemůže omilostnit bývalého policistu Chauvina – tuto kompetenci má pouze guvernér státu Tim Walz, přezdívaný „Tampon Tim“– avšak u agenta ICE Rosse tuto možnost mít bude. Podle mého názoru však obžalován nebude.

Celá eskapáda pouličního boje, ať už v podobě klasických demonstrací s megafony a marxistickými hesly, které téměř vždy přecházejí ve skutečné a intenzivní pouliční střety, má – stejně jako ty v roce 2020 – nasměrovat reflektory na viníka vyčerpávajícího verbálního i fyzického násilí: prezidenta Donalda Trumpa. Vytváří se tak dojem, že bez Trumpa by k násilí nedocházelo a panoval by klid.

Tuto sofistikovanou linii lze široce pozorovat i u českých elit, které Trumpem pohrdají, přičemž skutečnost, že je Trump oblíben především u české střední třídy, naznačuje existenci téhož amerického problému s ponižovanou střední třídou i u nás.

Rozšířená představa, že za rozděleným světem, Amerikou, Evropou a nakonec i Českou republikou – stojí jen jeden jediný člověk, Donald Trump, by přece měla přizvednout obočí u každého z nás.