Snad mě jako matku a babičku nemůže nikdo obviňovat z toho, že bych se ztotožňovala s jakoukoli formou sexuálního násilí. Na druhou stranu začínám na základě dění v USA nabývat dojmu, že se do budoucna vyplatí budovat kádrové rezervy složené z žen, které se v příhodný čas rozpomenou na zážitek z kategorie silně stresujících.

Jak se totiž ukazuje, údajná oběť sexuálního násilí, která vyrukuje s obviněním po více než třiceti letech, se může stát hybatelem dějin a silně zamíchat politickými kartami aktuálně jediné supervelmoci. Pokud o tom pochybujete, stačí se podívat na případ ještě před několika měsíci všeobecně respektované osobnosti americké justice, Bretta Kavanaugha. Tedy muže, kterého prezident Trump nominoval v červenci na post soudce Nejvyššího soudu USA.

Ten dnes čelí obvinění ze sexuálních deliktů, kterých se měl dopustit v letech 1982–1983! V prvním případě se měla stát obětí pokusu o znásilnění ze strany středoškoláka Kavanaugha paní Christine Blaysová-Fordová. Pamatuje si, že se pokus udál, nezná však den, místo ani čas. Druhá oběť, paní Deborah Ramirezová, přišla pro změnu po několika dnech s tím, že se Brett Kavanaugh obnažoval na jednom studentském večírku na Yaleově univerzitě. Zároveň ovšem dodává, že byla opilá a vlastně si není úplně jistá tím, jakou roli vůbec Kavanaugh při události sehrál. Zní to sice komicky, ale ona to zase taková legrace nebude.

V této souvislosti se jako logická jeví otázka načasování. Brett Kavanaugh totiž rozhodně nebyl do července tohoto roku neznámým mužem, kterého Donald Trump vytáhl jako králíka z klobouku. Obě dámy mohly zatoužit po spravedlnosti například v roce 2006, kdy se údajný násilník a „obnažovač“ stal součástí vlivného Federálního soudu ve Washingtonu. Ještě předtím se pak tentýž muž angažoval jako hlavní autor ve zprávě nezávislého vyšetřovatele Kenetha Starra týkající se milenecké kauzy demokratického prezidenta Billa Clintona a stážistky Moniky Lewinské. Paní Fordová a Ramirezová se nerozpomenuly na Kavanaughovy sexuální excesy ani v roce 2003, kdy byl právník jmenován republikánským prezidentem Georgem Bushem do Odvolacího soudu. Paměť, navíc notně rozostřená, se vrátila až letos v létě…

Paradoxně se tak stalo v čase, kdy se na politickém kolbišti hraje o rozhodující hlas v souboji o další směřování mimořádně vlivného Nejvyššího soudu USA. Stav liberálové (demokraté) – konzervativci (republikáni) je zatím nerozhodný 4:4. Poptvrzení nominace Bretta Kavanaugha ze strany Senátu proto převážilo misky vah ve prospěch konzervativní části společnosti, zároveň jde o velký triumf Donalda Trumpa. To všechno před blížícími se volbami. A nejen to. Soudci Nejvyššího soudu USA jsou jmenováni doživotně, s pravděpodobností hraničící s jistotou lze proto říci, že s panem Kavanaughem se tak budou muset vypořádat i Trumpovi následovníci.

Boj o rozhodující hlas v Nejvyšším soudu proto není a nikdy nebyl o spravedlnosti, ale o politice. Ve stočlenném Senátu mají republikáni 51 hlasů, demokraté 47, dva nezávislí senátoři k tomu. Na první pohled se to zdát být jasné. Rozhodně bych ovšem nechtěla být v postavení republikánských senátorek. Volba pod tlakem kampaně MeToo versus rodná strana a zdravý rozum jistě nebyla, vzhledem k atmosféře panující v USA, vůbec jednoduchá.