Výše amerického obranného rozpočtu je jedním z ukazatelů, z něhož by mimozemšťan mohl dobře usuzovat, zda na planetě Země zuří nějaká rozsáhlejší válka, anebo se schyluje k míru. Dokud jsou Spojené státy ve válečném stavu, žádná ze dvou vládnoucích stran si netroufne prosazovat škrty v obranném rozpočtu. Jakmile se však na obzoru rýsuje snížení napětí, množí se hlasy volající po úsporách v rozpočtu ministerstva války a nedočkavci začínají nadšeně vypočítávat tzv. válečné dividendy.

Taková doba nadchází právě teď. Úspěšné volby v Iráku přiživují naději, že by Američané mohli již někdy v září stáhnout z této oblasti až na 50 tisíc příslušníků nebojových jednotek. 10. března ministr obrany Robert Gates naznačil, že nějaká část z oněch 33 tisíc vojáků, o něž byl nedávno navýšen vojenský kontingent v Afghánistánu, by se mohla vrátit domů zhruba v červenci 2011. Bylo by to stažení sice symbolické, leč umožnilo by to vládě Baracka Obamy tvrdit, že plní svá předsevzetí.

V rozpočtovém roce 2011, který začíná v říjnu, je na obě dvě válečná tažení pamatováno částkou 160 miliard dolarů. V naději na zklidnění chce vláda založit do rozpočtu na vojenské operace v dalších třech letech po 50 miliardách za rok. Mluví tedy o úspoře 100 miliard ročně. Experti však pokládají tato čísla za střelená od boku, za čisté fantazírování, protože nejen celkový stav světa, ale ani vývoj v Afghánistánu nelze s takovou přesností předpovědět. Celkový obranný rozpočet Spojených států na rok 2011 činí 739 miliard dolarů, neboli takřka 20 procent všech federálních výdajů. Celých 47 procent celosvětových výdajů na obranu připadá na Spojené státy. Obráží to jejich roli jakožto jediné světové velmoci s vlastními zájmy takřka ve všech koutech světa, zračí se v tom ovšem také vysoká nákladnost americké armády. Od války k válce tato nákladnost roste. Během korejské války na jednoho amerického vojáka v poli připadalo 393 tisíc dolarů ročně, dnes se částka zvedla na 792 tisíc. Z takového koláče se samozřejmě dá něco ukrojit, a to jsou právě ty válečné dividendy, o kterých se tak rádo mluví, když se další konflikt chýlí ke konci. Historický přehled rozpočtu Pentagonu však vybízí spíše ke střízlivosti, než k přehnané euforii.

V době vietnamské války prezidenti Kennedy a Johnson zvedli výdaje na obranu téměř o 50 procent ve stálých cenách. Prezident Reagan ve snaze uzbrojit Sovětský svaz je zvýšil o dalších 50 procent. Obamova administrativa v příštích osmi letech plánuje vynaložit na obranu více peněz než kterákoli jiná americká vláda od 2. světové války. A tak jedinou dobou, kdy se dalo mluvit o určitých válečných dividendách, byla 90. léta. Tehdy se podařilo reálně snížit rozpočet Pentagonu o 40 procent. Souviselo to také s ukončením války, jenže války studené.

Když doznívala vietnamská válka, mnozí američtí odborníci se chutě oddávali propočítávání horentních částek, které v době míru poplynou do reálného hospodářství místo na válku. Nic takového se nestalo, ekonomika se naopak dostala do jistého útlumu právě proto, že národní hospodářství není koláč, který se zmenšuje, když z něj někdo ukousne. Peníze, které nikdo nepotřebuje za něco utratit, jednoduše nebývají vytištěny.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6