Nedůvěra Američanů vůči státu je někdy extrémní. Díky ní ale nikdy neměli žádného führera

Začátkem roku v přírodní rezervaci Malheur ve státě Oregon samozvaná ozbrojená milice kovbojů a rančerů obsadila (prázdnou) federální budovu na protest proti výši trestu pro dva rančery, kteří založili požár na federální půdě. Řeknete si o nich „blázni“, případně „nebezpeční blázni“; tím ale nechápete danou situaci a ani Ameriku.

Přírodní rezervace má jméno dle stejnojmenné řeky; takto ji kdysi pojmenovali francouzsky mluvící trapeři z Kanady. Malheur je francouzsky malér, neštěstí. Na té řece jim totiž ulovené bobří kůže ukradli indiáni. Takže dnešní incident bychom mohli nazvat „malér v Malheur“. Jak k němu došlo?

Proti federální tyranii

Vysoké procento půdy ve státech na západě USA vlastní federální vláda. V úřadu pro správu federální půdy dnes většinou pracují zapálení environmentalisté, kteří ji chtějí zachovat jako přírodní habitat pro faunu i flóru. Často dochází ke konfliktům s rančery, kteří mají zájmy jiné: chovat svá stáda a prosperovat. Mezi oběma skupinami dochází ke sporům a dělají si naschvály.

Místní správa federální půdy zakázala rančerské rodině Hammondů používat federální pozemky pro přechod jejich stád k vodě, které předtím používala. Hammondové – otec a syn – vypalovali porost na své půdě a oheň se rozšířil i na tu federální. Prý nezáměrně, federální správa však měla za to, že se jednalo o žhářství ze msty. Hammondové v rámci dohody s obžalobou přiznali vinu výměnou za nízké tresty: tři měsíce pro otce a rok pro syna. Čekalo se, že po dohodě nebude žalobce žádat trest vyšší (může být ve výši pěti let). Hammondové si trest odseděli, žalobce se však odvolal – a oni dostali oněch pět let. Prvního ledna opět nastoupili do vězení.

To mnozí rančeři a kovbojové vedeni Ammonem Bundym nevydrželi, považovali to za akt federální tyranie, a proto ozbrojeně obsadili prázdné federální budovy v přírodní rezervaci Malheur. Mají bojovné řeči kopírující Deklaraci nezávislosti USA z roku 1776 („... když dlouhá řada bezpráví svědčí o úmyslu vlády podrobit lidi absolutnímu despotismu, pak mají právo, ba i povinnost ji svrhnout a nahradit novou...“) a říkají, že jsou připraveni za svobodu zabíjet a zemřít.

Zatím se nikomu nic nestalo, všichni postupují obezřetně, rodina Hammondů se od nich distancovala a mormonská církev (Bundy je mormon) je kritizovala.

Co činí samozvaná milice, je neobhajitelné: v žádné, natož svobodné společnosti nelze brát spravedlnost do vlastních rukou; a rovněž když někdo nesouhlasí s konkrétním soudním rozsudkem, řešením není pokusit se zvrátit jej zbraněmi – o to více, že svobodná společnost má prostředky nápravy: svobodu slova, kritiky, agitace, odvolání k vyšší instanci, žádost o milost pro odsouzené – a v neposlední řadě i demokratické volby a změnu zákonů.

Je však asi pravdou, že environmentalisticky smýšlející zaměstnanci úřadu pro správu federální půdy na západě USA rančery sekýrují a Hammondové obdrželi nepřiměřeně vysoký trest. Přesto čin Bundyho a jeho stoupenců, jakkoli morálně neobhajitelný a právně nelegální, má v USA tradici a taky v určitém smyslu jedné dobré věci slouží.

Především, občanská neposlušnost je v USA „americká“ stejně jako hamburger či cola. A to jak nenásilná (H. D. Thoreau odmítající platit daň státu vedoucímu válku, s kterou nesouhlasí, M. L. King porušující zákony segregace), tak i násilná (John Brown zabíjející otrokáře a osvobozující otroky, Jižané na počátku občanské války střílející na federální Fort Sumter), i když za tu nenásilnou se platí vězením a za tu násilnou smrtí či porážkou těch, kdo s ní začali. Kromě případu jediného, toho prvního: USA se zrodily z ozbrojené rebelie proti britské koruně.

Zdravá nedůvěra

V Americe je nedůvěra vůči státu, především centrální vládě, mnohem silnější než v Evropě. Na americké radikální levici i pravici tato nedůvěra občas nabývá až paranoidních a konspiračně-manických podob. Ale nedůvěra vůči státu obecně je pro svobodu zdravá.

„Sofistikovaní“ Evropané mohou na Bundyho a jeho milici hledět jako na náboženské fanatiky se zbraněmi (kterými i jsou), ale byli to právě náboženští fanatici se zbraněmi, kdo Ameriku založili: puritánští otcové – poutníci, které Američané dodnes každoročně oslavují čtvrtý čtvrtek v listopadu pojídáním krocana o Dni díkůvzdání. „Sofistikovaní“ Evropané takovou nedůvěru vůči státu nemají, proto v Německu po roce 1933 snadno zmocňovacími zákony předali veškerou výkonnou i zákonodárnou moc kancléři – führerovi. Proto ve Francii v roce 1940 snadno předali moc maršálu Pétainovi. Proto v Československu v únoru 1948 snadno předali moc „pracujícímu lidu“.

Zajímavé, ti primitivní a nesofistikovaní Američané nikdy žádného führera, Vichy, či diktaturu proletariátu neměli. I proto, že mnohem více než Evropané vyznávají zdravý instinkt, který v extrémní a nezodpovědné podobě nyní projevují Ammon Bundy a jeho milice v přírodní rezervaci Malheur.

LN, 14.1.2016

Autor je ředitel Občanského institutu