Nepokoje, k nimž začátkem srpna došlo v Milwaukee, proběhly podle hrozného vzoru, jenž se v USA rozšířil v posledních několika letech. V chudé afroamerické čtvrti, kde je málo pracovních příležitostí a ještě méně naděje, zabila policie mladého černocha. Místní lidé podněcovaní profesionálními agitátory se vzbouřili a vyvolali v této čtvrti ještě více násilí, krveprolití a zkázy. Podobné série událostí se Američané stali svědky ve Fergusonu, v Baltimoru, v Baton Rouge a nyní v Milwaukee. Násilí pokračuje a s ním roste zlost.

Přitom řešení, která často navrhují naši političtí předáci, jsou permanentně nevhodná a povrchní: kontrola zbraní, osobní kamery, odzbrojení policie, dekriminalizace drog. Takové postupy navrhují ve svých diskusích naše elity. A žádný z těch představitelů přitom nijak pořádně nepostihuje příčiny násilí – chudobu a beznaději.

Díky Bohu – konečně k této naléhavé záležitosti zazněl aspoň jeden jasný a rozumný hlas. David Clarke, šerif Milwaukee, ve zprávě o zmíněných nepokojích předložil jeden z nejdůmyslnějších rozborů příčiny „frustrace, rozhořčení a vzteku“, které prožívají Američané v mnoha chudých komunitách. Šerif Clarke řekl: „Vzpoury vyvolává tato skutečnost. V našem městě Milwaukee panuje bída, před níž není úniku. Milwaukee je asi šesté nejchudší město v Americe. Máte obrovskou, myslím dvaatřicetiprocentní černošskou nezaměstnanost. Máte selhávající soustavu veřejného školství K-12(systém zahrnující dvanáctiletou výuku v mateřské, základní a střední škole – pozn. překl.)– jednu z nejhorších v zemi. Máte pochybné možnosti volby způsobu života... A jde o samé děti bez otců, domovy, kde otec chybí. A když chybějí otcové, kteří by utvářeli chování mladíků, rostou z nich často nezvládnutelní asociálové. To jsou prvky dané situace. V Milwaukee je najdete všechny.“

„Přestaňte se zaměřovat na policii,” řekl šerif Clarke na tiskové konferenci, „zaměřte se na ghetto.“

Jistě, podle většiny Američanů je správným cílem poskytnout více příležitostí i v centrech našich měst. Šerif má ale pravdu v tom, že mnoho lidí nechce mluvit o skutečných problémech – a ostří kritiky pak schytá policie. Policisté však nejsou pravou příčinou beznaděje. Ve skutečnosti jde o zásadnější problém. Když jsou lidé v pasti bídy, z níž nevidí východisko, když je odkazujete na sociální stravování a bydlení a dál ať si klopýtají životem, jak dovedou – ztrácejí naději a zmocňuje se jich zoufalství. Důsledkem zoufalství lidí může být rozhořčení a vztek.

Milióny Američanů zůstaly ponechány na pospas bídě. Jejich čtvrti v centrech měst nejsou bezpečné a školy je zklamaly. O vyšší škole a čtyřletém maturitním studiu, což je pro střední vrstvy cesta k dobrému zaměstnání, mohou mnozí jen snít. Pro lidi zbídačené systémem je v amerických městských centrech naléhavě nutno vybudovat most ke střední třídě. Především to znamená umožnit jim získat dostatečně placenou odbornou kvalifikaci, která jim dá šanci pro dobrou kariéru. Vytvořit soustavu, která chudým Američanům poskytne vzdělání pro dobré pracovní zařazení, je naším nejnaléhavějším úkolem v sociální oblasti. Poskytnutí příležitostí k odbornému výcviku a vzdělávací programy zaměřené na životní perspektivu jsou skutečně daleko závažnější a praktičtější odpovědí na problémy center měst než volání po nějakých „národních rozhovorech“, které opakovaně slýcháme ve zprávách kabelových sítí.

Podle poznámek šerifa Clarka k nepokojům v Milwaukee však vláda vybudování mostu ke střední vrstvě – totiž možnost dobrého zaměstnání, které bude oporou rodině – nejen neposiluje, nýbrž naopak všemožně oslabuje. Máme soustavu sociálního zabezpečení, která práci příliš často trestá a naopak odměňuje ty, kteří si zvolí životní dráhu ničící lidem život. Máme daňový a regulační systém, který i těm drobným podnikatelům, kteří by byli případně ochotni podstoupit riziko a založit si provozovnu v nebezpečné čtvrti, znesnadňuje brát lidi do práce. A právě nejnovější události, k nimž došlo tento srpen, nám připomněly, že se byrokrati ve Washingtonu právě ten pracovní výcvik a vzdělávací programy, které napomáhají kariéře, protože umožňují lidem osvojit si užitečné dovednosti, snaží zlikvidovat. Vážně! Zrovna v měsíci, kdy to v Milwaukee pěnilo a novinové titulky se převážně hemžily problematikou městských center, byrokrati na ministerstvu školství pečlivě propracovávali návrh „protisplátkové“ regulace, jež má všem školám nařídit vytvoření fondů, které umožní odpuštění půjček těch studentů, kteří deklarují, že byli uvedeni v omyl stran jejich studijních programů.

Navrhovaný předpis o vyčlenění rozsáhlých fondů pro případ každého podání stížnosti (a to dokonce ještě předtím, než se žaloba dostane k projednání u soudu) bude totiž asi už díky pouhé hrozbě, že by mohlo dojít k soudnímu řízení, pro mnoho malých, nezávislých odborných škol likvidační. To je ovšem přesně ono: byrokrati na základě své ideologie prosazují regulace jako břemeno, které má vést k bankrotu soukromých odborných škol a výučních programů, jež umožňují úspěšnou životní dráhu. Přitom se právě ty programy, které chtějí vyřadit, zaměřují na výcvik lidí v takových kvalifikacích, které jsou pro ně potřebné – například svářeči, samostatné zdravotní sestry nebo počítačoví odborníci. Jinými slovy, jde právě o ten druh praktických dovedností, který by lidem v našich nejchudších čtvrtích umožnil získat zaměstnání potřebná k přechodu do střední vrstvy.

Odpovědnost za vyšší školství by měli za svou věc vzít jak republikáni, tak demokraté. K čemu je však dobrá regulace, která oslabí školy sloužící chudým Američanům a dopomůže k tomu, že je zlikvidují právníci a soudní pře, jež je připraví o dobrou pověst? To není odpovědnost. To je útok.

Dokonce i redakční rada listu Washington Post označila navrhovaný předpis jako „přehnaný“: přesně totiž pochopili, proti komu je zaměřen. „Obamova administrativa“ se podle tohoto listu „nijak netají s tím, že nechová žádnou přízeň“ k sektoru soukromých škol. Dále Washington Post tuto administrativu kritizuje, že se zmíněné instituce „horlivě snaží ochromit“. „Domácí průmysl již je formován právnickými firmami a společnostmi pro konsolidaci úvěrů, které povzbuzují studenty k nárokování ochrany dlužníka“, píše se v listě. Důsledkem bude zatížení daňových poplatníků„miliardami dolarů, které padnou na umoření studentských půjček.“

Byrokrati by ve své válce proti sektoru soukromého vzdělávání měli přiznat barvu: za koho že to bojují (totiž za právníky a ideology) a proti komu. Neútočí pouze na školy, nýbrž i na jejich studenty – na milióny Američanů (v mnoha případech obyvatele městských center), jimž chybí kvalifikace pro získání dobrého zaměstnání a za něž neseme odpovědnost, aby tuto kvalifikaci v programu, který si zvolí, získali.

Autor je bývalým předsedou Sněmovny representantů Kongresu USA. Zde jehowebová stránka. Se souhlasem převzato ze Speroforum.com. Pro Konzervativní listy přeložila Ivana Kultová.