Tím hodně jiným je Barack Hussein Obama sporného původu - místa, kde že se vlastně narodil, nikoliv však doby, kdy k události došlo: začátek srpna 1961.

Tehdy jsem zrovna číšničil v restauraci Vašata na Manhattanu a když nynějšímu prezidentovi USA byly dva roky, na Kolumbijské univerzitě v témže New Yorku jsem odevzdával svou doktorskou dizertaci (Class Struggle and Socialist Legality in Czechoslovakia: The Impact of the Soviet Pattern). Jedním z pěti examinátorů postižených povinností opus v mamutím rozsahu 417 stran přečíst byl z Washingtonu se dostavivší hostující pedagog Jan Karski: štíhlá vysoká postava, tichý hlas, se zřetelně akcentovanou angličtinou.

Tehdy jsem neměl tušení, že jsem si rukou potřásl a promlouval s legendou, gigantem z děsivého dramatu druhé světové války, významným představitelem polského podzemního odboje. Připomeňme si unikát, že na rozdíl od všech nacisty okupovaných území Evropy v Polsku nikdy nevznikla kolaborantská vláda, žádní Emanuelové Moravcové, obdoby norského Quislinga, velmi početní slouhové francouzské vlády ve Vichy. Na rozdíl od Protektorátu Boehmen und Maehren v Polsku vznikl de facto podzemní stát, s jakž takž fungující administrativou - dokonce i s vlastními školami a soudy. Toť v podmínkách podupaného, okupovaného státu, který oficiálně přestal existovat. (Taktéž i opereta Oskara Nedbala "Polská krev" s takovým názvem.)

Tento podzemní stát uznával autoritu polské vlády v exilu. A byl to právě Jan Karski, který fungoval jako kurýr, kontakt mezi Varšavou a Paříží, po jejím pádu pak s Londýnem. Z decimované, krutostem vystavené vlasti zejména přes Balkán bůhvíjak unikal. Z jeho knihy memoárů s názvem Story of a Secret State (Cambridge University Press, vyšla už v roce 1944, jen v USA se prodalo 400 000 výtisků) jsem se dozvěděl a zíral nad vývojem jeho osudu po zatčení na Slovensku, v Prešově. S falešnými papíry údajně student, syn učitele ze Lvova. Ocitl se ve vojenském vězení, gestapáky umlácen téměř k smrti, podařil se ale převoz do částečně civilní nemocnice, do péče slovenského lékaře a ošetřujících jeptišek, navázán byl kontakt s polským podzemím a s mnoha komplikacemi došlo k jeho záchraně.

Ve vlasti ve svém pozoruhodném užitečném počínání pokračoval. Pronikl do varšavského ghetta, v přestrojení za ukrajinského hlídače se dokonce dostal do vyhlazovacího koncentráku Belsec, za svých dobrodružných cest na Západ se snažil přesvědčovat o hororech, jejichž byl svědkem, naléhal na spojence, aby kromě bomb na Německo shazovali miliony letáků s informacemi pro německý národ, většina v té době o holocaustu jistěže nevěděla. S jakkoliv idealistickým předpokladem německý národ seznamovat se skutečnou realitou a tak mít možnost ovlivnit vlastní vládu, s tím, že jedině úspěšný apel zachrání před obviněním z celonárodní odpovědnosti za páchané zločiny. Jediná v té době možná iniciativa, k jejíž realizaci ovšem nedošlo.

V roce 1942 se Karskému podařilo dostat k premiérovi exilové vlády Wladyslawu Sikorskému v Londýně a rok poté dorazit za Atlantik do Washingtonu.

Tam ho o situaci ve varšavském ghetu a genocidálním počínání v koncentračních táborech vyslechl soudce Nejvyššího soudu Felix Frankfurter, žid a osobní přítel prezidenta Franklina D. Roosevelta. Audienci po několik vteřin trvajícím mlčení uzavřel Frankfurter slovy: "Já vám nevěřím, aniž bych ale tvrdil, že lžete." Nicméně doporučil prezidentovi, aby Karského vyslechl. FDR to učinil a po zprávách o probíhající genocidě se rovněž odmlčel a ani jedním slovem nezareagoval. "Co mám říct v Polsku?" otázal se právem zfrustrovaný posel a prezident důrazně odpověděl: "Vyřiďte, že bude vítězství a spravedlnost."

Po válce se Karski před stalinismem uchýlil do USA, ve Washingtonu na univerzitě Georgetown získal doktorát a poté tam čtyřicet let vyučoval. Stal se z něj naturalizovaný Američan a v roce 1994 byl poctěn čestným občanstvím Izraele.

Karski, narozen v roce 1914, zemřel v roce 2000.

- - -

Obama mu 29. května 2012 in memoriam udělil Presidential Medal of Freedom, nejvyšší americké civilní vyznamenání, které převzal Adam Daniel Rotfeld, bývalý ministr zahraničních věcí Polska a jeden z preživších holocaustu.

Americký prezident slavnostnímu obřadu ve svém projevu neprospěl použitím slov "Polish death camps" - polské tábory smrti.

Nepřekvapil okamžitý polský protest. Předpokládám, že Praha by stejně tak reagovala proti třeba tvrzení, že český Terezín byl předehrou k závěrečném utrpení v Osvětimi. Mluvčí Bílého domu vyhověl vysvětlením, že prezident "misspoke" - že se jaksi přeřekl, druh vysvětlování, poslední dobou získávající na popularitě, takto se též vypořádávat s všemožnými nehoráznostmi z úst hlupáků, hulvátů, ignoramusů.

K prohřešku "misspoken" , nepochybnému to přeřeknutí, by třeba došlo, kdybych místo slovesa "obřezat" řekl "vyřezat". Jenže když Obama, jako kandidát usilující o prezidenství, dal opakovaný závazek, že během kampaně navštíví všech padesát sedm států, ač jich máme jen padesát, a posléze se nám dostalo ujištění, že kandidát se přeřekl, leckdo tím nebyl přesvědčen - proč třeba netvrdil, že ne států padesát šest či padesát osm nebo šedesát devět?

Když při jiné příležitosti Obama tvrdil, že jeho otec, ročník 1936, bojoval za druhé světové války, že tak si počínal jako maximálně devítiletý chlapeček, přece nemohlo jít o přeřeknutí, ale o vědomou nepravdu, čili lež.

V tomto hodně nemilém případě polský ministr zahraničí vyžadoval full apology, aby se Obama oficiálně totálně omluvil. Prozatím jsem nezjistil, že by se tak bylo stalo. Americké mediální zdroje, jejich naprostá většina, této trapnosti věnovala jen minimální pozornost, ale našly se výjimky. Jednou z nich byl novinář Jeffrey T. Kuhner svým textem "Apologizing to the Mullahs, not to the Poles" (Washington Times, 4.6.2012). Poznamenává tristní sérii podtrhů, jež už Polsko okusilo: napřed Jalta, 1945, teď nedávno náhlá změna v závazcích o zřízení raketové ochrany a k tomu přidal závěrečný, hodně přísný verdikt: "Fašismus není mrtev. Pouze získal jinou podobu - muslimský extrémismus. Nyní islamofašismus se stejnou motivací - nenávistí vůči západní civilizaci. Centrem světového fašismu již není Berlín, ale Teherán. Íránský teokratický režim nejenže popírá existenci holocaustu, ale usiluje o dovršení Hitlerova plánu ´Konečného řešení´ (Final Solution): vyhlazení židů. Obama je však ochoten omlouvat se iránským mulláhům, ale Polákům nikoliv."

KONEC