Ruskou leteckou kampaní v Sýrii byly Spojené státy zaskočeny zcela nepřipravené. Reakce většiny pozorovatelů je vysoce negativní, neboť v počínání Moskvy spatřují nepřátelské a pohrdavé gesto vůči Washingtonu.

Nejlépe tyto pocity vystihl senátor John McCain: „Víte, jakým způsobem nám Rusové dali na vědomí o zahájení leteckých úderů v Sýrii? Hodinu před prvním náletem jakýsi ruský generál se dostavil do naší ambasády v Iráku, aby nás o tom zpravil. Je to známka. Je to známka otevřené neúcty. A víte, jak jsme na to měli odpovědět? Měli jsme pokračovat v letech tak jako doteď a varovat je před tím, aby nám nezkřížili cestu. Tak by se zachovalo správné americké vedení – nikoli tak, že si klekne na kolena a bude prosit, aby s námi Rusové aspoň koordinovali dráhy jejich letů.“

Nejostřeji reagoval britský časopis The Economist. V článku s názvem „Putin se chová drze, Obama se třese“ připomíná časopis, že operace byla zahájena pouhé dva dny po vystoupení lídrů na Valném hromadění OSN, kde americký prezident prohlásil, že jeho země seznala nemožnost zajistit stabilitu na cizím území.

Takový přístup je nebezpečný tím, že pokud regionální mocnosti dospějí k závěru, že Amerika se zříká vůdčí role, začnou si vyřizovat účty navzájem a ruské zasahování učiní z lokálních válek opravdu krvavý střet. Pokud se Obama nevzpamatuje a nevrátí se k aktivní politice, můžeme očekávat stále více obětí, stále více utečenců a více extremismu – varuje časopis The Economist.

Američtí komentátoři ani trochu nevěří Putinovi, že sleduje cíle, které prezentoval z tribuny OSN. „Jejich útoky směřují proti cílům, jež nemají nic společného s Islámským státem,“ prohlásil v televizi Fox News generál ve výslužbě Jack Keene. „Rusové útočí na skupiny, které válčí s armádou Damašku. Jejich jediným cílem je podpora režimu Bašára Asada. Dobře vědí, že američtí vojáci je bedlivě pozorují a západní tisk informuje o situaci na bojišti. Nicméně nepokrytě lžou, neboť Kreml zajímá jen ta informace, kterou poskytuje vlastnímu obyvatelstvu.“

Ruské zasahování v Sýrii dává smysl jen z jednoho hlediska, a tím je Putinova snaha udržet se u moci za každou cenu. Tak vykládá syrské dobrodružství Kremlu známá americká komentátorka Anne Applebaum v deníku Washington Post. Putin podle ní nabízí svým poddaným jen jeden argument: „Co na tom, že nejsem demokrat a ekonomika Ruska se hroutí – důležité je, že Rusko obnovuje své velmocenské postavení ve světě. Ve skutečnosti Putin nemá na to, aby prosazoval svůj vliv na Blízkém východě – leč může budit zdání důležitosti. A o to mu jde,“ píše Anne Applebaum.

Jeden z mála amerických obhájců Obamovy pasivity, pozorovatel deníku New York Time Thomas Friedman, nabízí velmi svérázný výklad. Obama prý nechává Putina volně blufovat, protože vychází z přesvědčení, že dříve nebo později se bluf provalí. Ponechaný svému osudu v syrské krizi Putin jednou pochopí, že utrpěl fiasko, a poprosí Washington o pomoc, domnívá se Thomas Friedman.