USA: Kdo vyfoukl strýčku Samovi uran?

No přece Putin, kdo jiný. Ale v tomto případě je to dokonce pravda

Nedokázal ten husarský kousek sám, tak geniální zase není. Svým způsobem a ve vlastním zájmu přiložilo ruku k dílu pár šikovných lidí, jako je bývalý americký prezident, žena, která chtěla být prezidentkou, a devět největších akcionářů v kanadské společnosti Uranium One.

Jde o propletenec zosnovaný protřelými zametači stop, záměrně tak zamotaný, že se člověk v něm ztrácí jako v Krétském labyrintu. Abychom se v něm trochu orientovali, nahraďme Ariadninu nit časovým sledem klíčových událostí.

Září 2005: Kanadský finančnímagnát Frank Guistra navštívil spolu s bývalým prezidentem Billem Clintonem Almatu, kde uzavřel výnosnou koupi uranových dolů v Kazachstánu pro svoji společnost UrAsia. Po jisté době Guistra daroval Clintonově nadaci 31,3 milionů dolarů.

Únor 2007: UrAsia se sloučila s jihoafrickou důlní společností pod novým názvem Uranium One, která pak rozšířila svoji činnost do USA. Skoupila v západní části země, kde se uranová ruda hojně vyskytuje, naleziště představující pětinu amerických zásob tohoto vzácného nerostu.

Červen 2008: Ruský gigant Rosatom, největší světový producent a zpracovatel uranu, si začal namlouvat kanadskou nevěstu.

2009: ARNZ, jedna z mnoha poboček Rosatomu, koupila sedmnáct procent akcií Uranium One. Nedlouho po tom vedení Rosatomu uzavřelo s touto kanadskou společností smlouvu o zakoupení většinového podílu. Byl tu však háček: aby smlouva platila, musel ji schválit Výbor pro zahraniční investice USA, protože šlo o surovinu důležitou pro americkou národní obranu.

2010: Počátkem roku majitelé Uranium One, kteří očekávali tučný zisk z prodeje, darovali 145 milionů dolarů Clintonově nadaci.

Červen 2010: Bill Clinton dostal za hodinovou přednášku v Moskvě 500.000 dolarů od ruské investiční banky, kterou Kreml pověřil, aby se starala o finanční stránku převzetí Uranium One.

Říjen 2010: US Výbor pro cizí investice, v němž hlavní slovo měla Hillary Clilntová, schválil transakci.

Tyto skutečnosti nejsou brány v potaz. O čem se diskutuje, jsou spojitosti.

Jakou úlohu hrál Bill Clinton, když doprovázel kanadského miliardáře Guistru na obchodní návštěvě v Kazachstánu? Oba muži se poprvé setkali při nějaké trachtaci pro dobročinné účely a okamžitě v sobě našli zalíbení. Sbližoval je zájem o historii, geopolitiku a hudbu - Guistra hraje na trubku a Clinton na saxofon. Kanaďan se pak velmi často objevoval v Američanově společnosti. Zhlédl se v jeho charisma a nevyčerpatelném zdroji užitečných známých politiků; mnozí z nich mu dlužili službičku za prokázanou laskavost, když byl v Bílém domě. Billovi se zase zalíbilo poznávat svět ve Frankově soukromém boeingu, v němž přiletěli do Almaty, kde se 6. září 2005 setkali s prezidentem Nursultanem Nazarbajevem. Samovládce Nursultan a demokrat Bill se dobře znali z předchozích sedmi setkání. Tentokrát to bylo proto, aby „oznámili dohodu, že Clintonova nadace umožní (kazašské) vládě nákup levných léků proti AIDS“, jak vysvětlil politicky korektně časopis Forbes. Skutečnost, že při tom byl Guistra, označil za „shodu okolností“, z níž nelze vyvozovat, „že by (Clinton) jakýmkoli způsobem pomáhal Guistrovi v jeho podnikání“ v Kazachstanu. Tak či onak, při odletu měl Guistra v kufříku podepsanou smlouvu, která z něho učinila majitele Kazatompromu, kazašského uranového skvostu.

S tím se Rusové nemohli smířit. Převezli jste nás, holoubci, ale uvidíme, kdo se bude smát naposledy.

A co Obama?

Když po dlouhém úsilí získali padesát jedna procent akcií Uranium One, čtyři republikánští kongresmani napsali předsedovi strany dopis, v němž vyjádřili obavy, že USA přicházejí o kontrolu strategicky důležité suroviny, a další dva navrhli, aby převzetí bylo prohlášeno za nezákonné. Senátor John Barrasso z Wyomingu, kde Uranium One těžila nejvíce uranové rudy, požádal písemně prezident Obamu, aby zabránil převzetí této kanadské společnosti Kremlem; nebo snad máme podporovat růst ruského nukleární arzenálu proti nám? ptal se.

Byla z toho nepříjemná patálie. Vedení Rosatomu dělalo vše, aby obavy rozptýlilo. Řada amerických atomových odborníků rovněž trousila uklidňující zvuky. Vládní komise pro řízení nukleární výroby vydala prohlášení, v němž ujišťovala senátora Barrossa a veřejné mínění, že americká potřeba uranu bude uspokojena bez ohledu na to, kdo vlastní Uranium One.

Nejvyšší a rozhodující institucí, která měla schválit nebo zamítnout převzetí kanadské společnosti Ruskem, byl jak řečeno Výbor pro zahraniční investice, v němž seděla Hillary Clintonová. Jako ministryně zahraničí a členka vlády co řekla, se stalo. Radila se s Obamou před tím, nežli zvedla ruku? Když ano, co mu sdělila a co ne?

Ale matka všech otázek je: Dostala Clintonova nadace, tudíž Hillary a Bill, peněžní dary od Rusů a kanadských vlastníků Uranium One, aby uranový kšeft století pomohli zprostředkovat a umožnili jej uskutečnit?

Politicky korektní odpověď, jak ji nedávno přinesl Newsweek, zní: Peníze dostali, to je jisté, a ponechali si je, ale nelze dokázat, že to byly úplatky. Z toho se stala mantra, kterou nyní většina amerických sdělovacích prostředků vtlouká lidem do hlavy.

Umíte si představit, jakou jinou písničku by zpívaly, kdyby v nějaké aféře byl podobným způsobem zapleten Donald Trump? Jistě už by nebyl v Bílém domě.

Jak to, že skandál propuká až dnes? Přesněji řečeno znovu, protože první zmínka o něm se objevila v New York Times před dvěma lety. Prezidentem tehdy byl demokrat Obama, Demokratická strana u vesla, a demokratka Clintonová jeho vyhlédnutou a demokratickým volebním výborem posvěcenou nástupkyní, podporovanou všemi demokraty placenými novináři a mluvícími hlavami. Nikdo jistě není tak naivní, aby se divil, že za této situace byla na rodící se skandál hozena tlustá deka. Kdyby Demokratická strana připustila, že tři její vůdčí osobnosti (byl snad Obama slepý a hluchý?) lidsky a morálně selhaly, těžko by přežívala následky.

Když tohle člověk pečlivě uváží, pochopí o aféře řadu věcí - a také to, proč skončí tak, jak skončit musí.

„Jsem velice vděčný, že jako prezident (USA) jsem měl možnost podporovat hospodářské reformy, které jste zavedl, pane prezidente,“ připomněl Američan svým uhlazeným způsobem Kazachovi při setkání v Almatě:

.