Dosluhující americký prezident Donald Trump letos získal víc hlasů než kterýkoli z jeho předchůdců. Kdo jsou jeho voliči?
Donald Trump obdržel v letošních prezidentských volbách přes 72 milionů hlasů (Joe Biden cca 77 a půl milionu hlasů). Jen blázen nebo snobský elitář si může myslet, že všech 72,3 milionu Trumpových voličů jsou pomatenci, rasisté nebo venkovští balíci.

Trump má plné právo požadovat, aby jakékoli volební nesrovnalosti, chyby nebo podvody byly vyšetřeny a napraveny. Je však velice nepravděpodobné, že by to mohlo zvrátit výsledky voleb v jeho prospěch. S nejvyšší možnou pravděpodobností se 20. ledna 2021 Joe Biden stane 46. prezidentem USA.

Biden letos vyhrál nad Trumpem stejně těsně, jako v roce 2016 Trump vyhrál nad Hillary Clintonovou: o pár desítek tisíc hlasů v několika klíčových státech (dokonce je možné, že i ten výsledek ve Sboru volitelů bude stejný – 306 : 232). Ale právě proto, že se jedná o desítky tisíc hlasů ne jenom v jednom státě, ale hned v několika státech, je nepravděpodobné, že Trump soudními žalobami něco změní.

Přesto jeho porážka byla těsná, tj. důstojná a čestná (což se rozhodně nedá říct o jeho povolebním chování). Nejednalo se o celkové, natož drtivé odvržení Trumpa a trumpismu. Nejspíš těsně prohrál kvůli svému stylu, nikoli své politice. Proč ho tedy jeho voliči, všech těch 72 milionů, volili?

Nečekané zisky, nečekané ztráty

Nejdřív se podívejme, kdo byli ti voliči demograficky. V roce 2016 Trump získal hlasy od většiny mužů (52 %), ale jen od menšiny žen (42 %). Většina bělošských žen (53 %) ho však volila. Letos si u těchto bílých žen ještě polepšil a získal hlasy jejich 55 % (celkově si u všech žen polepšil na 43 %). Získal také těsnou většinu všech vdaných žen; naopak ženy mladé, svobodné a bezdětné velkou většinou volí demokraty. V roce 2016 Trump získal jen 8 % hlasů amerických černochů (4 % černošských žen a 13 % černošských mužů); letos obdržel 12 % černošských hlasů, což je nárůst o 50 % (získal 8 % hlasů černošských žen a až 18 % hlasů černošských mužů).

Pokud jde o hlasy Američanů latinskoamerického původu, před čtyřmi roky jich získal 29 %, letos však 32 %, z toho 28 % hlasů latinskoamerických žen a 36 % hlasů latinskoamerických mužů! A co voliči asijského původu? U nich si taky polepšil: v roce 2016 získal hlasy jejich 29 %, letos 31 %. A největší kuriozita? V roce 2016 Trump získal hlasy jen 14 % amerických gayů a leseb, zatímco letos 28 % hlasů LGBT komunity (nárůst o 100 %). Inu, nejen rasista, ale i homofob!

Ale vážně: Trump letos získal vyšší procento hlasů nebělošských voličů než jakýkoli republikánský kandidát na prezidenta od roku 1960. Trump byl u barevných menšin tím nejúspěšnějším republikánským kandidátem na prezidenta za posledních šedesát let.

U koho ztratil oproti roku 2016? Paradoxně u bílých mužů (i když získal jejich většinu), a to především u bohatších bílých mužů. Dále u nejmladších voličů ve věkové kategorii 18–29 let, kde oslabil z 37 % v roce 2016 na 35 % letos. A také u nejstarších voličů ve věku 65 let a výšším, u nichž v roce 2016 získal 53 % hlasů, letos jen 51 % hlasů (že by senioři více sympatizovali se starším Joem Bidenem než s „mlaďochem“ Trumpem?).

A co je u republikánského kandidáta velice povážlivé, jeho podpora u těch, kdo slouží nebo sloužili u ozbrojených sil (armáda, námořnictvo, letectvo, námořní pěchota), klesla z 61 % v roce 2016 na jen 52 % jejich hlasů letos.

To je pro republikány velice znepokojivý údaj, protože vojáci již několik desetiletí ve své velké většině volí republikánské kandidáty na prezidenta. Možná se to týká jen Trumpa a jeho osoby, možná s jiným, příštím republikánským kandidátem na prezidenta se jim velká podpora u vojáků vrátí, ale každopádně tento výsledek bude muset stát za hlubší analýzu.

Génius a ochránce

Odvrátili se mnozí vojáci od Trumpa proto, že svůj předvolební slib o stažení všech amerických jednotek z Blízkého východu (Irák, Sýrie) a Afghánistánu nesplnil a dosud je všechny nestáhl? Anebo naopak proto, že je stahoval příliš rychle, (téměř) zradil spojence v Sýrii bojující proti tzv. Islámskému státu, tj. Kurdy, a (téměř) je vydal napospas Turkům? A toto překotné, uspěchané stahování vlastně znamená, že padlí američtí vojáci, kolegové a přátelé těch žijících, zemřeli zbytečně? Proto se mnozí vojáci odklonili od Trumpa? Anebo proto, že tak neceremoniálně z vlády propustil trojici generálů (H. R. McMastera coby bezpečnostního poradce, Johna Kellyho jako ministra pro vnitřní bezpečnost a šéfa prezidentské kanceláře a Jamese Mattise coby ministra obrany), kteří sloužili u Trumpa v první polovině jeho období a které nezřídka poté, co z vlády odešli, pomlouval? Bude to stát za analýzu.

Kdo tedy Trumpa volil a proč? Jednou skupinou je jeho tvrdé jádro, skalní trumpisté přesvědčení o tom, že Trump je génius, jenž se svými protivníky hraje multidimenzionální šach na množství šachovnic a poráží je. Těm bude těžké vysvětlit, proč letos prohrál. Pro tyto voliče platí to, co o nich Trump řekl: „Volili by mě, i kdybych někoho za bílého dne na 5. Avenue (v New Yorku) zastřelil.“

To připomíná výrok legendárního čtyřnásobného guvernéra státu Louisiana jménem Edwin Edwards, který byl zkorumpovaný, korumpoval okolí (kupoval si novináře), měl spoustu milenek, a voliči ho přesto volili; když dostal dotaz, jestli je vůbec nějaká možnost, že by ho nevolili, odpověděl: „Ano, pokud by mě vyfotili, jak jsem v posteli s živým chlapcem nebo mrtvým děvčetem.“

Druhou věrnou Trumpovou voličskou skupinou jsou konzervativní křesťané, především evangelikálové (nejedná se o evangelíky). Pro ně je Trump novodobý král Kýros, pohan, kterého Bůh používá pro své dobré účely, Boží záměry. Kýros byl perský král, jenž dobyl Babylon a propustil Židy z babylonského otroctví, a ti se tak mohli vrátit do Jeruzaléma a vybudovat Druhý chrám. Trump v tomto pohledu americké křesťany a jejich svobodu chrání, hlavně tím, že jmenuje tzv. originalistické soudce, kteří si v ústavě nevymýšlejí nová práva, která tam nikdy napsaná nebyla.

Mezi taková vymyšlená práva patří třeba údajné ústavní právo na potrat – všimněte si, v každé evropské i každé demokratické zemi na světě je právo na potrat do určitého týdne těhotenství dané zákonem, tj. demokratickým hlasováním, není však právem ústavním. To jen americký Nejvyšší soud toto právo „nalezl“ v ústavě z 18. století.

Nebo právo na manželství osob stejného pohlaví, které Nejvyšší soud v ústavě „objevil“ v roce 2015 na základě jejího 14. dodatku z roku 1868, který napsali viktoriánští moralisté a odpůrci otrokářství, aby černochům dali stejná práva jako bělochům. Opět, v každé demokratické zemi, ve které je zavedeno manželství osob stejného pohlaví, bylo přijato zákonem, nikde není v ústavě. To jen v USA jej soud prohlásil za ústavní.

A právě konzervativní křesťané jsou Trumpovi vděční nejen za to, že nominoval originalistické soudce, ale i za to, že jako první prezident USA v dějinách osobně promluvil na Pochodu pro život (za právo nenarozených dětí na život); republikánští prezidenti od Reagana dál posílali pochodu zdravice, zatímco Trump promluvil osobně.

Další, třetí voličskou skupinou Trumpa jsou regulérní republikáni. Nikoli ti příliš ideologičtí, ale spíš pragmatičtí, kteří vědí, že Trump je velice nedokonalý člověk, možná i ostuda strany, ale hraje za jejich tým a oni si především nepřejí, aby vyhrál soupeřův tým. Tihle lidé chtějí využít Trumpa, dokud je užitečný (tj. má voliče), pro své účely; když už užitečný nebude, bez váhání ho odkopnou. Jsou rádi, že Trump a republikánská většina v Kongresu jim před Vánoci 2017 výrazně snížili daně, a jsou rádi i za originalistické soudce, a tudíž za klid a stabilitu před revolučními změnami.

Opatrní a chudí

Těmto republikánům totiž vadí levé křídlo Demokratické strany a jeho (z pohledu průměrného republikánského voliče) šílené ideologické nápady směrem k socialismu, jako jsou vysoké daně a přerozdělování, radikálnímu environmentalismu (zákaz těžby i spotřeby fosilních paliv) a „antirasismu“, což je podle nich ideologická převýchova obyvatelstva a „reparace“ za otrokářství, tedy přerozdělování bohatství od bělochů k černochům. Trumpa vnímají jako bariéru proti těmto radikálům. Takoví voliči skousli i Trumpovu vulgaritu a nedůstojné chování, protože radikální levice se obávají mnohem víc: hlavně těch, kdo rabují, podpalují a ničí v ulicích a každého, kdo jejich počínání kritizuje, označí za rasistu. To je taky i důvod, proč Trump u bělošských žen neoslabil, nýbrž naopak posílil. Za to mohou centrističtí, umírnění demokratičtí politici tím, že radikálně levicovému křídlu ustupovali a byli příliš zbabělí na to, aby násilnickému řádění v ulicích řekli: „Tak už dost!“

A konečně čtvrtou skupinou Trumpových voličů jsou lidé spíš chudší: jak chudí běloši, tak i příslušníci barevných rasových a etnických menšin, kteří byli tradičně voliči Demokratické strany, ale k republikánům je přitáhl právě Donald Trump, protože je velice netradičním, „nerepublikánským“ republikánem. Podle nich projevil mnohem větší zájem o lidi, jako jsou oni; mnohem větší zájem, než mají elity, ať už demokratické, či republikánské. On je lidovější, nepoužívá profesionální politické fráze, a učinil Republikánskou stranu lidovější; učinil ji stranou i chudších lidí.

Král je mrtev, trumpismus ne

Pro tyto voliče byli tradiční republikánští politici příliš elitní, elitářští a bohatí. Typickým republikánským gentlemanům, jako byli Mitt Romney (2012), John McCain (2008), Bob Dole (1996) či George Bush starší (1992), tito lidé svůj hlas nedali, dali jej jejich demokratickým protikandidátům. Naopak u těchto lidí zabodovali ti republikánští kandidáti, kteří byli lidovější: usměvavý, telegenický Ronald Reagan se svým vtípky, George W. Bush, o kterém všichni věděli, že než na recepcích či večírcích ve Washingtonu raději tráví čas na svém ranči v Texasu a pojídá pikantní křidýlka či žebírka; a samozřejmě Donald Trump, prezident populista, kterého nenávidí všechny ty správné, kultivované elity.

Trump letos těsně prohrál, ale to neznamená, že trumpismus je mrtev. „Pokrokové“ progresivní elity v Americe i v Evropě by si měly dát dobrý pozor, aby to se svým progresivismem nepřehnaly. Prosté lidi jejich teorie o genderu a transgenderu nezajímají, a pokud ano, pak je štvou. A rovněž je už nebaví, že chtějí-li zachovat charakter svých zemí, a tudíž odmítají masovou imigraci především z cizí kultury, progresivní elity jim nadávají do rasistů a xenofobů.

Přeženou-li to progresivní elity se svým progresivismem, vykoledují si další populistickou volební vzpouru. A pokud se do jejího čela postaví nový, příští „Trump“, jenž na rozdíl od Trumpa současného nebude mít jeho charakterové a osobnostní defekty, a tudíž bude mnohem efektivnější, progresivní elity to smete.

LN, 14.11.2020

Autor je ředitel Občanského institutu