Dříve mi byl volební systém v USA lhostejný a nezajímal mě. Nyní mi i nadále může být ukradený, ale seznámil jsem se s ním. A žasnu. Je to opravdu země, kde včera znamená již zítra. Země, kde je možné všechno. Však asi ještě uvidíme.

Začnu příměrem. Protože jsme se ve škole připravovali na možnost distanční výuky, ujistili jsme se, že opravdu všichni žáci mají možnost připojení na školní web, který už všichni dva roky používáme a jímž zasíláme veškeré informace, známky a úkoly. Takže teď - na rozdíl od jara - hodnotíme neúčast na videokonferenci jako absenci a nezaslání úkolu v daném (rozumném) termínu nepromíjíme. Rozumné omluvy samozřejmě uznáváme, dokonce v odůvodněných případech pro ty, kdo o to z dobrých důvodů požádají, prodloužím termín odevzdání.

A teď si představte, že by mi začaly ve velkém chodit správné odpovědi na test ne dohodnutým a fungujícím školním webem, ale z kdovíjakých prapodivných mailů nebo esemeskami z neznámých čísel, navíc po termínu. No nebylo by to poněkud zarážející? Měl bych je snad uznat jen proto, že jsou podepsány mými žáky, aniž bych si jejich pravost zkontroloval?

Vysvětlete mi někdo, proč Američané korespondenční hlasy, u nichž se nedá ověřit, kdo je doopravdy vyplňoval, případně kolik jich mohl poslat jediný člověk, berou za platné! Navíc: co ten sbor volitelů, který měl v minulosti být zárukou toho, že nezvítězí „populistický kandidát s nepřijatelnými názory“?

Amerika je divná země. Zatímco u nás neseděl na Hradě Vašek Klaus ani Milda Zeman, Americe už vládl Kubík Carter, Vilda Clinton a teď tedy Pepa Biden, jen aby se vidělo, jak jsou lidoví.

Je to divná země i proto, že berou vicerezidentku Harris (nebudu přechylovat, feministky by se zlobily) jako nějaké vítězství, jako přelomovou oslaveníhodnou událost.

Použiji druhý příměr. Slyšel jsem historku, jak kdysi do šumavské zapadlé vísky místní mládenec přivezl na návštěvu spolustudujícího černé pleti. A jedna stařenka vykřikla: „Jéžiši, opice!“ „Matičko, to není žádná opice, to je student medicíny. Tak se mu hezky omluvte.“ „Tak to já se vám omlouvám.“ Načež student medicíny pravil: „Nic se nestalo.“ „Jéžiši, ta opice mluví!“

Tak. Domnívám se, že vítězství Harris (to nepřechylování mi v češtině nějak nejde z duše) mohou brát za přelomovou událost jenom takoví prosťáčci, kteří si sami donedávna mysleli „Jéžiši, ženská viceprezidentkou!“ Brát jako událost, že se žena dostala na hodně vysoký politický post, považuji za podceňování a urážku žen, tak proč jásá tak velká část Američanů? Berou to jako výjimečnou událost? Prostě ze všech žen a mužů, kteří měli ambice a schopnosti, byla vybrána tahle žena, protože byla nejlepší ze všech. Nebo proto, že se všem zdála jako nejlepší. Někdo to být musel a více voleb, než mezi muži a ženami, není. Je to jedna ku jedné (šušky šušky...cože?... šušky šušky... aha, no ale teď už tu větu nebudu genderově předělávat, má našeptávající autocenzuro).

Když už si Američani nepotrpí na formality, tak budiž, přidám se: Joe, považuješ ženu-viceprezidentku za něco normálního, čím se netřeba kdovíjak chlubit? Nebo v tom vidíš něco, co by doteď Amerika jen tak neskousnula (v tom případě - vážně chceš prezidentovat takové chásce?)? A nebo sis ji schválně vyvolil z kádrových důvodů, jako když nám kdysi dělal prezidenta truhlář jen proto, že byl komunista? Říkáš, že budeš prezidentem všech - uděláš tedy něco s rozlezlým antisemitismem a něco rozumného pro „native americans“, přestože nejsou „black lives“? Zatočíš s diskriminací negativní i pozitivní? Joe, Pepo, nezávidím ti. Bůh, Jehova, Alláh, Manitou, Bondye, Perun, Odin i Buddha ti žehnej!