Už to trvalo sedmdesát pět nocí, kdy si Portland v Oregonu užíval demonstrací nástupu nových, neomarxismem zocelených a Sorosem a jinými nezjistitelnými miliardáři placených mladých revolucionářů. Roušky na obličejích jim dávaly anonymitu. Roušky nahradily masky dřívějších vylupovačů bank a gangsterů všeho druhu. Vytlučené výkladní skříně, zapálená a zničená auta, hořící kontejnery se smetím; druhá vlna následovala ve stopách postupujících zorganizovaných revolucionářů. Ti o Marxovi nikdy neslyšeli, ale viděli příležitost ukrást v tom zmatku všecko, co se dalo unést. Sedmdesát pět nocí za sebou.

18. srpna 2020 večer se však revolucionáři - po celém dnu hezky odpočinutí, mnozí z nich vyspaní v peřinách u svých bohatých rodičů v předměstí, nasycení maminkou biologicky čistým jídlem - rozhodli zaútočit na Multnomah Building, kde mají místní městští oligarchové nějaké kanceláře. První přišlo na řadu to obligátní: výkladní skříně obchodů v přízemí a tak. Když tam však jeden z rozsévačů socialistické svobody hodil dovnitř Molotovovův koktejl a celý barák začal hořet, starosta už to neustál a povolal speciální, vysoce kvalifikovanou skupinu policistů, specialistů na potlačení nepokojů. Také jim dal však ten starý levičák nařízení, jak své síly a zbraní použít, aby on potom nebyl svými soudruhy kritizován. 

Ty policajty svrběly dlaně, aby mohli některého z těch nesmyslně ničících revolucionářů pořádně aspoň pendrekem přetáhnout, ale drželi se zpátky, jak jen mohli. Dva nebo tři nasazovali řetízky na jednoho nekontrolovaně řádícího gaunera a byla kolem nich mela, jak ho jiní rudí soudruzi bránili. Rozlícená revolucionářka Teri Jacobs v té potyčce zakopla a spadla na pankejt, vřeštíc nadávky policajtům. Jeden z nich, Corey Budworth, sebou v té mele seknul taky. Než dopadl, někdo stisknul foťák v okamžiku, kdy jeho pendrek překrýval hlavu té padlé, vřeštící revolucionářky. On si odřel kolena, ona si natloukla pozadí. Pak šli všichni po svých. Jedna z pětasedmdesati noci...

Příští den studovali městští radní všelijaké fotky a filmy z minulé noci. Někdo z nich objevil právě tu fotku, kdy míří k zemi nešťastný policajt. Jeho obušek nad hlavou vřeštící brécy padl všem do oka. Samozřejmě! Za všecku tu spoušť kolem mohou brutální, rasističtí policajti, řvalo místní Rudé právo a fotka na hubu padajícího Budwortha naditého v černé uniformě se speciální helmou s plexisklem byla na první stránce.

Spravedlnosti za jeho neodustitelné chování se mu dostalo. Minulý týden byl odsouzen za napadení čtvrtého stupně a byl suspendován. Dnes na svou funkci vysoce trénovaných policistů-antiteroristů, resignovalo všech padesát Terryho portlandských kolegů. 

Ti progresivní házeči kamenů, Molotovů, vytloukači výkladních skříní a v jejích patách následující zloději si v klidu užívají léta. Od nynějších představitelů moci jim za jejich počínání nic nehrozí. Policajt se na takového nesmí ani křivě podívat. Ať už je takový rozhořčený revolucionář bílý nebo černý, policajt ví, že by mohl být v krajním případě označen za rasistu a pro takové obvinění není obrany.Proto policajt radši předstírá, že žádného lumpa nevidí...

Jsme na dně? Ještě ne. Bez toho bouchnutí při dopadu to ale nepůjde, aby se ti dosud bezstarostní Američané probudili. Jestli ne, ta řádicí cházka, připomínající Hitlerovy oddíly SA v třicátých letech se změní v Lidové milice a nomenklaturní kádry. Lidé kolem už to začínají tušit. Americká vlajka je na skoro každém domě. Američané vědí, že se láme chleba: Svoboda se vším všudy, nebo tyranie a vláda jedné strany jako v Číně. Těch padesát policajtů, kteří už toho všeho mají dost, neni samo.