Joe Biden, americký prezident s pořadovým číslem 46 zařadí zpátečku a pokusí se s Amerikou zacouvat do éry Baracka Obamy.

Na začátku demokratických primárek v lednu byste na mátožného Joea Bidena nevsadili ani cent. Zastiňoval ho čiperný socialista Bernie Sanders a v debatách ho válcovala energická Kamala Harrisová, příští viceprezidentka.

Všechno ukazovalo na to, že jeho třetí pokus o prezidentskou nominaci skončí neúspěšně jako dva předchozí a Bidenovi zůstane pověst lúzra demokratických primárek.

Měl ji už v roce 2008, kdy se o nominaci ucházel podruhé. Než z primárek vypadl, komik Jay Leno si z něj ve své talk show utahoval: „Joe je na tom čím dál líp. Jeho popularita stoupla z jednoho procenta v minulém měsíci na dvě procenta. Tímhle tempem by mohl získat prezidentskou nominaci v roce 2032.“

Joe to však stihl už o dvanáct roků dřív. Na třetí pokus nominaci získal. A nejen to, vyhrál prezidentské volby a v lednu vystřídá v Bílém domě Donalda Trumpa, kterému snad do té doby někdo vysvětlí, že prohrál.

Je otázkou, zda za Bidenovým vítězstvím stojí víc jeho osobnost a jeho politické vize, anebo odpor podstatné části Ameriky k Trumpovi. Nahlíženo hesly na plakátech, která se objevila na ulicích během oslav Bidenova vítězství a mezi kterými byly početně zastoupeny slogany typu You’re Fired Trump, Trump no more bullshit se dá usuzovat, že hlasovat proti Trumpovi bylo silnou motivací.

Jenže na motivy voličů se historie ptát nebude, podstatné bude to, co Joe Biden s Amerikou udělá.

Kdeže jsme to už četli?

O Bidenových plánech vypovídá už samotný název jeho programu – Build Back Better, (volně přeloženo – Postavíme to znovu a líp). A také to, že se na něm podíleli lidé z administrativ demokratických prezidentů Baracka Obamy a Billa Clintona.

Zjednodušeně se dá vyložit jako návrat do časů vlády tandemu, kterému nově zvolený prezident říkal Obama bin Biden, byť – jak pravil klasik – do stejné řeky dvakrát nevstoupíš.

Biden udělá tečku za érou snižování daní a zavádění daňových výjimek. Z analýzy Bloombergu vyplývá, že efektivní zdanění za nového prezidenta by mělo dosáhnout úrovně z období Obamovy vlády. Nový prezident se chystá zvýšit daně bohatým, byť ne nijak dryáčnicky, především ale chce zvýšit firemní daň z 21 na 28 procent. Firmám tak zůstane méně peněz a méně jich dostanou také akcionáři. Víc peněz zato vybere vláda.

Biden je chce použít na keynesiánské stimuly, které mají rozhýbat ekonomiku a vytáhnout Ameriku z covidové recese. Měly by dosáhnout výše až tří bilionů dolarů a zvednout roční výdaje vlády o téměř tři procenta hrubého domácího produktu.

Většina vládních investic má směřovat do infrastruktury, zdravotnictví, školství a do nových technologií, zejména zelených. Biden plánuje, že se Spojené státy do roku 2050 stanou uhlíkově neutrální ekonomikou. Z toho by měly profitovat firmy podnikající v oblasti čistých energií.

Jedním z nejradikálnějších bodů Bidenova programu je zvýšení minimální mzdy na 15 dolarů, což je téměř dvojnásobek současné láce. Taková sazba sníží ziskovost firem, které sází na nekvalifikované a levné pracovníky a patrně zvýší zaměstnávání načerno.

Na Bidenův program se každopádně dá dívat jako na poloprázdnou nebo poloplnou sklenici. Záleží na tom, čím ho poměřujete. Je zřetelně nalevo od politiky Trumpovy vlády. Zároveň je výrazně napravo od progresivistické (socialistické) části Demokratické strany a jejího Nového zeleného údělu (Green New Deal).

Je otázkou, jak se svými plány Biden dopadne v Kongresu. Ve Sněmovně reprezentantů uhájili demokraté většinu. Nemají ji však jistou v Senátu. O tom se rozhodne až v lednu v dalším kole voleb v Georgii. Pokud tam vyhraje republikán, bude proti Bidenovi stát republikánská většina senátorů a ze svého programu prosadí prezident jen zlomky.

Jako trojský kůň?

Při pohledu z Evropy se Biden jeví jako přijatelnější partner než Trump. Amerika se pod jeho vedením vrátí k pařížské dohodě o klimatu a patrně i k rozhovorům o atlantické a pacifické obchodní zóně.

Sotva se dá čekat, že nový prezident nechá bez povšimnutí zdanění amerických digitálních gigantů, ke kterému se evropské státy chystají. Lze ale věřit, že se nebude s objímat s diktátory a pohrdat tradičními západními spojenci. Obavy z nepředvídatelné americké politiky v Evropě s Bidenem pominou.

Obavy ale Biden už teď vyvolává u některých republikánů, kteří mají za to, že může posloužit jako trojský kůň progresivistů. Vyslovují pochyby, zda sedmasedmdesátiletý prezident udrží radikální křídlo strany na uzdě.

Je jasné, že věk není pouhé číslo. Dwight Eisenhower si v roce 1954, kdy mu bylo 64 let, sepsal do diáře důvody, proč už nebude podruhé kandidovat. Mezi nimi byla poznámka: „Muž v sedmdesáti stěží vydrží zátěž spojenou s touto funkcí, pravděpodobnost, že se pod jejím náporem zhroutí, je několikanásobně vyšší než u padesátníka.“

Nakonec ho ale republikáni přemluvili a populární Ike si v Bílém domě druhé období odsloužil. Končil v sedmdesáti a byl nejstarším prezidentem. Až do časů Ronalda Reagana, který z Bílého domu odcházel v 77 letech.

Joe Biden tam však v 78 teprve nastoupí. A narozeniny bude mít už příští týden (20. listopadu). Republikáni by mu proto ve vlastním zájmu měli popřát pevné zdraví.