Nový prezident USA (bude-li příslušet Demokratické straně) ve fantastických přeludech šířených Lidovým domem od píky změní zahraniční politiku své země. Škoda (či spíš štěstí), že Barack Obama, od jehož volebního triumfu si čeští socialisté slibují upuštění od zbudování radaru, může být reálně jen hlavou státu, který své zájmy zpravidla nestřídá jak obnošené fusekle.
Pro Ameriku není zahraniční politika dětskou hrou na pískovišti, která pro svoji nezávaznost snese prakticky všechno. Americký význam slov „spojenec“, „bezpečnost“ nebo „smlouva“ je odlišný od definic, kterými je vykládají „pomazané hlavy“ z okolí Jiřího Paroubka.
Pointa spočívá v tom, že zahraničněpolitické priority Spojených států se ze dne na den nemění. Madeleine Albrightová kdysi přirovnala zahraniční politiku své adoptivní vlasti k tankeru, který se může leda mírně stočit na tu či onu stranu. Nikdy však neztratí původní směr.
Výmluvný důkaz poskytl sám Obama, když vybudování protiraketového deštníku nad střední Evropou osobně podpořil. Takže sociálnědemokratické špičky musí své mínění revidovat. Dosud tvrdily, že radar je pouhým výplodem militantních republikánských jestřábů. Stále více je zřejmé, že důvěru do něj vkládají rovněž umírnění demokraté. Znamená to, že buď Bushova administrativa neprahne (a neprahla) po světovládě a nanejvýš vychází (a vycházela) vstříc závazkům vůči americkým spojencům a nebo že je Obama dalším jestřábem na tahu.
Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského