USA: Jedinec míní, realita mění – 3
Nejen vloupání a vraždy, ale značně časté jsou automobilové karamboly, kdy negramotný chlapík za volantem v ukradeném vehiklu se řítí, způsobí zranění, smrt. Samozřejmě není pojištěn, nikdo si na něm nic nevezme. Ve vězení o něj bude pečovat, krmit ho bude erár a v případě deportace on brzo hupky bude zpět. Výdaje na jejich lékařskou péči a výchovu potomstva již přesahují miliardu dolarů ročně.
Přibývá oprávněných frustrací u většiny obyvatelstva. Jan (nikoliv tedy Jana) Brewer, republikánská guvernérka státu, koncem dubna podepsala zákon (SB 1070) zakazující poskytnout přístřeší ilegálně přítomným cizincům. Současně opravňuje policii, aby v situacích – zejména v dopravě – za předpokladu reasonable suspicion („rozumné, přiměřené podezření“) požadovala předložení důkazu totožnosti.
Okamžité vypukly očekávané protesty od organizací jako American Civil Liberties Union. Davy zejména těchto převážně či spíš výlučně španělsky mluvících Hispanics zorganizovaly bouře protestů, nejen v Arizoně, kde tvoří jednu třetinu všeho obyvatelstva, ale také ve Washingtonu u schodů Kongresu. Na protestech se rovněž hodně podílejí mravně popuzení, politicky korektní idioti a hollywoodské celebrity, určitě ve svém luxusu ušetření zkušenosti s nepříjemnou arizonskou realitou. Dochází k bojkotu Arizony, trpí turistický průmysl, ač některá ta utrpení dlužno vítat: například v případě tatoo parlors. Se zájmem a oceněním jsem vyslechl video záznam rozhořčeného, divoce barevně tetovaného ilegála, otce osmi dětí, kompletně ovšem žijících z podpory daňových poplatníků, s jeho prohlášením, že on Arizonu opouští a přesune se do Kalifornie, kde se mu dostane respektu, který si zaslouží.
I prezident Obama si pospíšil odmítnout zákonodárnou iniciativu v Arizoně jako misguided („zavádějící“). Učinil tak dřív, než guvernérka stačila zákon podepsat a on měl příležitost si ho přečíst. Rovněž přehlédl či vůbec nevěděl o existenci zákona s platností již od roku 1940, pokládajícího za federální trestní čin nemít stále sebou důkaz své totožnosti k předložení (to keep such registration documents with them).
Obama pověřuje ministra spravedlnosti (Attorney General) iniciativou zabránit arizonskému zákonu vejít v platnost. Oznamuje svůj záměr prosadit reformu (comprehensive immigration reform), jež by vedla k mohutné amnestii a legalizaci v zemi nezákonně přítomných, v mnoha případech léta či již i desetiletí pobývajících vetřelců.
Se zájmem o reakce domorodců se mi poštěstilo trošku se poznat s tamější českou komunitou, zajímající se nejen o stav věcí ve svém nejbližším okolí. Mnozí z nich jsou čtenáři Neviditelného psa, dostalo se mi pozvání, s příležitostí seznámení, důkladného popovídání, s výsledným nejnáramnějším dojmem. Sobotní odpoledne, sešlo se nás aspoň třicet. Mým hositelem byl vědec ve farmaceutickém průmyslu, manželka lékařka s privátní praxí a dceruška stvoření rozkošné a bilingvální. Takových andílků tam ve značných prostorách pak pobíhalo několik. Seznámen jsem s dentistou, z lidmi z univerzitního prostředí, tvorové ze současnějších emigračních generací – nejen posrpnové invazní, ale i polistopadové, ponormalizační.
Dostavila se ale notná výjimka z takového pravidla: Čech v Americe narozený, s nímž jsem měl mnohé si povědět. Jako příslušník Pattonovy armády totiž v květnu 1945 dorazil do Plzně. Přinesl plno fotografického materiálu, z nichž jako nejpozoruhodnější jsem oceňoval záběry od soudu v Dachau, kde působil jako tlumočník a já měl možnost si prohlížet tváře několika tuctů esesáckých hlídačů a rozradostněn jsem byl zprávou, že jen s dvěma výjimkami všechny tehdy pověsili.
S těmito našinci v pouštním , ač v našem případě povětrnostně nespolehlivém až nepříznivém Tucsonu míním setrvat ve vřelém kontaktu.
Tamější suchý vzduch, v němž se nedaří korozi, zcela určitě rozhodl, proč právě tam vytvořit největší shromaždiště letadel. Parkující vzdušní oři nerezaví, méně stárnou, snáze je v případě potřeby dát znovu do provozu. A to na mě v Arizoně snad udělalo ještě větší dojem než mohutný Grand Canyon. S obdivem a respektem jsem nahlížel na prostor označený písmeny AMARC (Aerospace Maintenance and Regeneration Center), 2 600 akrů, na nich přes 5 000 letadel, od skrovných typů Cessna A-37 (attack-fighter bomber) po mohutné B-52 Stratofortress bombardéry. Vedle na letecké základně Davis Montham Air Force Base parkují obří C5-B Galaxy, do jejichž útrob by se vešel celičký ÚV KSČ.
Pima Air and Space Museum (Pima je jméno jak indiánského kmene, tak tamějšího okresu) si zaslouží několik hodin důkladné pozornosti. Přemnohé lze spatřit jak ve čtyřech hangárech, tak ve volném prostoru. Exponáty pod střechou začínají chronologicky, od bratří Wrightů, s kopií jejich nejpůvodnějšího vynálezu, který se vznesl na pár vteřin .
Z hangárů se pak vykročilo do otevřeného prostoru, kde jsem napočítal 162 různých typů včetně 5 Migů, 8 bombardérů, 15 helikoptér a 24 stihaček. Všechno to množství se nedalo absorbovat
Mocně na mě zapůsobil štíhlý, dlouhý Lockheed SR-71 „Blackbird“, jehož zrod si vynutilo fiasko špinážního U-2 po sestřelení nad Uralem. Tento SR-71 se stal nejrychlejším letadlem na světě, schopným se pohybovat v těch největších výškách (80.000 stop). Řítí se rychlostí Mach-3, let z pacifického k atlantickému břehu Ameriky zvládnut za 68 minut a 18 vteřin.
Tak velký výběr jsme tam měli, ale marně jsem se rozhlížel po Stealth Fighter F-117A, ve tvaru hrozivého černého trojúhelníku, nepostřehnutelného radarem, navíc vybaveného schopností onoho precision bombing. To nejnáramnější, co prozatím máme. Novinka tam tedy nebyla – při vyloučení malé pravděpodobnosti, že ji nevidí nejen radar, ale ani lidské oko.
Arizona se stala centrem astronomického bádání také díky svým meteorologickým podmínkám. Jižním směrem, nedaleko mexické hranice, lze nahlédnout do vesmíru na Kitt Peak National Observatory, údajně největší hvězdárně na světě, s mamutími, mnohametrovými teleskopy. Po několikaletém vyhodnocování nejvhodnějšího terénu, mezi 150 pohořími v zemi byla vybrána právě tato končina, celkem 200 akrů (pronajatých od onoho indiánského kmene Tohono O’odham, majitele rezervace o úctyhodném rozsahu tří milionů akrů). Návštěvníci jsou vítáni, mohou přístroji nahlížet do velikánských vzdáleností.
Velice jsem měl zájem zajet tam do výšin, 7 000 stop, tak věru bylo plánováno. Ale i bez prasklého potrubí a mokvajících koberců, my zimou postižení bychom nebyli jeli: jestliže v nížinám jsme mrzli, tam u teleskopů bychom se byli třásli ještě důkladněji – o 30 stupňů víc mrazu.
Návrat do našeho původního frigidního světa na opačném konci kontinentu. Podařilo se přistát v notné chumelenici.
Což nebyl případ našeho kufru. Cestou se někde zatoulal, k závěrečnému potvrzení premisy, že jedinec míní a realita mění.
Poznámka redakce: V těchto dnech vychází další autorova knížka, tentokrát s názvem Z Hongkongu na ostrov, který nebyl. Zážitky z putování po světě jsou doplněny spoustou autorem pořízených fotek. 224 stran, cena 263 korun.
Neoficiální stránky Oty Ulče