V neděli, den po kalendářním zahájení jara 2010, prezident Obama použil téměř třicet per k slavnostnímu podepsání jednoho zákona - reformy systému zdravotní péče, v mediích prezentované jako událost století.

Na otázku, jaký že mám názor na dokument údajně historického významu, odpovídám zcela pravdivě, že je obtížné hodnotit dokument o mamutím rozsahu 2400 stran, který jsem nečetl – jakož ho pořádně nepřečetli ani členové Kongresu, o zákonu pak hlasující, a nemyslím, že bych se o zvládnutí tak mohutného úkolu kdy pokusil.

Sledováním vášnivých polemik, přestřelek mezi jeho prosazovateli a odpůrci, jsem se prozatím ujistil o jedné podstatné závadě na případném půvabu tak významné novoty. Závada vyjádřená dvěma slovy: defensive medicine, téma, o němž jsem se dřív již několikrát zmínil (naposledy v NP, 6.10.2009, Dosud neuskutečnitelná reforma). Že vzdor obrovsky nákladné lékařské péči v USA, jež pozře 16 procent celého národního produktu (GDP – Gross Domestic Product), dětská úmrtnost je vyšší a průměrná životní délka je kratší než v jiných průmyslově vyvinutých státech. K nelichotivému umístění na statistickém žebříčku však přispívá skutečnost, že Amerika, onen amalgám, tzv. tavící hrnec, z nemalé části tvoří příchozí ze zemí Třetího světa. Většina novorozeňat ve veřejných porodnicích metropole Los Angeles přichází na svět z lůna právě takových matek.

Největší vinu na současném stavu stále rostoucích výdajů nemají pojišťovací společnosti, výrobci farmaceutik či lakotní lékaři v privátním sektoru se systémem „fee-for-service“, v němž čím víc naordinovaných testů, procedur, předepsaných pilulek, tím víc spěje do vlastní kapsy bez ohledu na výsledný dopad léčby. Značnou vinu nutno přičíst americkému právnímu pořádku či nepořádku: zatímco Američané se podílejí necelými pěti procenty na celkovém počtu Pozemšťanů, tvoří však naprostou většinu všech právníků světa. Příliš harmonie ve společnosti ovšem není v jejich profesionálním, existečním zájmu. Však proto se notně zasloužili o vznik tzv. litigatious society, v níž už téměř každý se s někým soudí, zpravidla z pozice údajné oběti – už jsme se stali onou society of victims. Advokát Ken Berkowitz v televizi vehementně obhajoval rozhodnutí poroty, jež přiznala jeho klientovi sedm milionů dolarů odškodného. Jel za tmy na kole a vrazil do automobilu. Škodu musí hradit výrobce bicyklu, poněvadž kolaře nedostatečně varoval, že za tmy je tma, není vidět.

Vydatnou podporou takového stavu je skutečnost, že v USA neplatí všude jinde uplatňované pravidlo loser pays – o odpovědnosti žalobce v případě prohry hradit náklady řízení a výlohy zvítězivší protistrany. To ovšem dává žalobcům příležitost pouštět se do frivolních, těch nejabsurdnějších sporů bez jakékoliv finanční odpovědnosti. S advokátem uzavřeli dohodu, je to systém tzv. contingency fee: v případě prohry žalobce nic neplatí, v případě výhry se s advokátem podělí třeba půl na půl. A advokát se pilně rozhlíží, kde s žalobou nejlíp uspět, volí soud, jehož poroty přiznávají nejvyšší odměny. Z mnohých prozovatelů tohoto řemesla se stali multimilionáři a v poslední době se jeden z nich pokusil stát se prezidentem země (John Edwards, jenž nejen neuspěl v soutěži na nominaci svou Demokratickou stranou, ale manželskou nevěrou se stal tatínkem nemanželského potomka, vše dočasně zalhal, poté s permanentním politickým pádem).

Žalovaná strana naopak nikdy nemůže opravdu vyhrát - každý, i vyhraný spor stojí čas, nervy a nemalé peníze. Výrobce letadel Beech Aircraft byl během čtyř roků žalován 203krát. Vždy vyhrál, ale každý spor ho stál přes půl milionu dolarů, které mu nikdo neuhradil. Ohrožené strany, jakkoliv nevinné, se snaží vyrovnat mimosoudně, k čemuž je tlačí jejich pojišťovny, poté zvyšující pojistné prémie.

Značně jsou postiženi lékaři, kteří z opatrnosti před žalobami jakkoliv neopodstatnělými se brání zbytečnými, nákladnými úkony – zde již zmíněnou praxí oné defensive medicine. „Jsme pak nuceni považovat každého pacienta za potenciálního žalobce a náš vzájemný vztah tím samozřejmě trpí,“ svěřil se mi nejeden lékař. Dočítám se, že mezi nejzranitelnějšími, nejčastěji postiženými jsou porodníci.Přibývá případů, že doktor s úspěšnou privátní praxí je pak natolik zfrustrován až uondán, že raději vrátí licenci a s medicinou přestane mít cokoliv společného.

Proč se tedy nadále toleruje tak nehorázná, tolik škodlivá situace?¨

Poněvadž je k výsostně lukrativnímu prospěchu právníků, provozovatelů tohoto řemesla, dosud úspěšně znemožňujících tolik potřebnou reformu právního odvětví zvaného torts. Tito tzv. trial lawyers tvoří mocnou vlivnou lobby, zdroj značného přílivu peněz na konta v současné době vládnoucí Demokratické strany. Tito politici, jejichž kariéra a znovuzvolení závisí na fondech z takových zdrojů, kvůli nějakému principu, případné etické zábraně, přece nebudou riskovat svou budoucí kaiéru, spáchat existenční sebevraždu.

Veškeré snahy opozice prosadit tuto – a nejen tuto - tolik potřebnou tort reform, Obamův Bílý důmignoroval, stejně tak jako Nancy Pelosi, mocná předsedkyně Sněmovny reprezentantů. Úspěšnou taktiku znemožnit užitečné a potřebné legislativní iniciativy menšinové opozice doprovázelo v médiích tolik zdůrazňované obvinění, charakteristika jakoby zatvrzelého společenství bez konstruktivního užitečného nápadu, pro něž zásadní nesouhlas NO je jedinou odpovědí.

Rozhodně negativně se vyslovil republikánský předák, kongresman John Boehner slovy „Tento zákon o zdravotní péči naší zemi zruinuje."

Po tomto legislativním triumfu se na pořad dostávají další iniciativy rovněž značné váhy – mezi nimi i reforma imigračního zákona. V tomto případě dominantní váhou nebudou peníze, ale hlasy, jež by v roce 2012 zaručily Obamovo znovuzvolení. (Však zásluhou hispánských voličů – oněch tzv. Latinos – Obama zvítězil nad McCainem.)

V plánu je legalizace v zemi ilegálně pobývajících cizinců, jejichž počet se odhaduje v rozmezí 12 až 20 milionů, nikdo ovšem přesně, ba ani nepřesně neví.

Vlastně to bude výborný způsob, jak se zbavit problému ilegálních vetřelců: už se jim dostalo sémantického zušlechtění z „illegal immigrants“ na „undocumented immigrants“. Naši noví spoluobčané se mu svým hlasem v příštích volbách odmění.

Připravovanou legalizací v zemi pak nebude ani jeden ilegál, případ zcela vyřešen, popularita strůjců takové štědrosti pro příští volby zaručena. Obamův záměr docílit tzv. comprehensive („úplné, vyčerpávající“) immigration bude daňové poplatníky ovšem stát přemnoho miliardna výlohy všemožných sociálně podpůrných programů.

Kromě finančních starostí přibudou i jiné vrásky. Tak přiznáno i v důsledně liberálních, Obamovi fandících The Los Angeles Times (obdržel jsem emailem 19.3.2010) s takovými údaji:

40% všech zaměstnanců v Los Angeles oblasti („county“ – 10,2 milionů obyv.) neplatí daně. Jsou to převážně ilegálové.

95% zatykačů pro podezření ze spáchané vraždy se týká ilegálů.

75% jmen na seznamu most wanted v L.A. jsou ilegálové.

Víc než dvě třetiny všech dětí narozených v L.A. county jsou ilegálně přítomní Mexičané, vše na útraty americké veřejnosti.

Téměř 35% osob ve vazbě jsou ilegálové mexické národnosti.

Podle zprávy FBI, polovina členů kriminálních gangů jsou ilegálové.

21 rozhlasových stanic v L..A. vysílá ve španělštině.

V L.A. county 5,1 milionů obyvatel mluví anglicky, 3,9 španělsky.

Zásluhou rekordních výkonů v populární disciplině rozmnožování jistěže dojde k brzké změně v pořadí soutěžících.

**********************************
Oslava a nová kniha Oty Ulče
V úterý 8. června uspořádala Společnost přátel PEN klubu v Malém sále Městské knihovny na Mariánském níměstí v Praze
dodatečnou oslavu osmdesátin Oty Ulče.
Shromáždění uváděl Jan Petránek, pár slov se uvolili pronést i Jiřina Šiklová, Jiří Lábus a Ondřej Neff. Zároveň byla pokřtěna Ulčova nová kniha Návraty nenávraty, jejímž dějištěm je současná Praha, sjezd abiturientů ze světa a dost unikátní případ užitečné likvidace padoucha, o jehož dřívější hanebné počínání se úřady v sametových podmínkách nemínily zajímat.
Klipy z oslavy si můžete prohlédnout na psím YouTube.

Neoficiální stránky Oty Ulče