Americká matematička Rochelle Gutiérrezová z Illinoiské univerzity tvrdí, že matematika podporuje diskriminaci a nadřazenost bílé rasy. To mě nikdy ani ve snu nenapadlo, ale „pokrok nezastavíš“.

Matematika, tato nekorunovaná královna věd, není zřejmě až tak „neutrální“, jak bychom si mohli my, méně schopní v matematice, myslet. Jistá profesorka matematiky na Illinoiské univerzitě Rochelle Gutiérrezová si myslí, že matematika může za běloškou nadřazenost.

Je to mladá, pohledná žena (viz obrázek) a její názory jsou sice „nekonvenční“, ale vedení univerzity brání „svobodu názoru“. „Stejně jako všichni ostatní na naší fakultě profesorka Gutiérrezová má právo na akademickou svobodu nutnou k vedení výzkumu a dosažení závěrů, i když někteří nemusí s těmito závěry souhlasit,“ uvedl rektor. „Prohlubování pedagogického vědění je však to, o co se u nás na fakultě snažíme.“ „Školní osnovy matematiky zdůrazňuje termíny jako je Pythagorova věta či počty s pí a vytváří tak dojem, že matematika byla vyvinuta Řeky a dalšími Evropany,“ uvádí podle deníku Independent profesorka a dodává, že rovnost mezi studenty při výuce matematiky bude možná pouze za předpokladu, že učitelé pochopí, jaký status má matematika ve společnosti. Gutiérrezová věří, že zaměření společnosti na počty jako na jednu z nejdůležitějších schopností způsobuje diskriminaci vůči některým menšinám, které nemají nadání na matematiku.

Nevím, nevím, ale například ona slavná Pythagorova věta a její souvislost s bělošskou nadřazeností mi připadá jako hodně přitažená za vlasy. Pokud paní profesorka navrhuje „zapomenout na historii“ v případě matematických objevů (podobně bychom mohli „zapomenout“ i na další vědecké osobnosti z historie, abychom například chemii nepovažovali za nástroj islámu jenom proto, že je její název odvozen z arabštiny a počátky moderní chemie sahají i tam), znamenalo by to doslova a do písmene „vykořenit“ naše historické podvědomí, tj. na jakých základech naše kultura vznikla a kdo se o ní zasloužil.

To, že diskriminace menšin souvisí s tím, že tyto menšiny „nemají nadání na matematiku“, je dalším „nekonvenčním“ přístupem paní profesorky. Takový přístup už ostatně americké univerzity desítky let provozují. Právě „menšinám“ stačí horší výsledek přijímacích zkoušek v bodovém hodnocení, aby byl uchazeč o studium přijat. Stačí tedy menší součet bodů (k tomu bohužel znalosti matematiky potřebujeme) a přijetí na univerzitu je v kapse. Ostatně i v naší společnosti je matematika sítem, které odrazuje velké procento uchazečů o studium na vysoké škole, aby si zvolili technický obor, který se bez matematiky neobejde, a máme také plno absolventů humanitních oborů.

Po „objevu“ paní profesorky bychom si i my, nenadaní nebo ne příliš nadaní na matematiku, mohli „ulevit“, že jsme se „jen tak tak“ vyhnuli „rasistické“ matematice. Není to však nic jiného než touha po „absolutní korektnosti“, která se v případě americké profesorky manifestuje „nekonvenčními postoji“. Hodit na matematiku všechny hříchy světa mi v případě paní profesorky přijde jako typická „nemoc z povolání“. Matematika i onen nešťastný Pythagoras jsou v tom naprosto nevině.