Kde je hranice, za kterou musí Kim Čong-un zajít, aby se naplnily Trumpovy hrozby z OSN?

Úterní projev Donalda Trumpa byl pravděpodobně druhý nejvíce nediplomatický v Želví zátoce na Manhattanu, kde sídlí OSN. Tím prvním bylo, když tam Nikita Chruščov mlátil do řečnického pultíku botou.

Byla to Trumpova premiéra v OSN. On a OSN jsou jako dvojčata ve stejnojmenném filmu, jež hrají Arnold Schwarzenegger a Danny DeVito. Úplně rozdílní, jak fyzicky, tak i psychicky. A nechtějte po mně, abych hádal, který je který.

OSN, to jsou orgie falešného diplomatického pokrytectví; Trump, to je mluva flagrantně otevřená i tam, kde by se trochu diplomatičnosti hodilo. Jeho projev v OSN však byl – měřeno trumpovskými standardy – dobrý. V podstatě republikánský; něco takového by řekl jiný republikánský prezident USA, i když asi v uhlazenější formě.

Nebyl izolacionistický; překypoval zájmem o svět. Příznivě se zmínil o Marshallově plánu. Kritizoval Obamovu dohodu s Íránem z roku 2015 (zrušení embarga uvaleného na Írán výměnou za slib, že Írán příštích deset let nesestaví atomovou bombu). A pak tam byl typický trumpovský nátěr: kritika migrace coby nefér praktiky jak vůči zemím, z nichž lidé migrují, tak vůči zemím, kam se chtějí dostat. Taky přezdívka – Trump miluje přezdívky. Častoval jimi své oponenty v republikánských primárkách i svou protikandidátku Clintonovou ve volbách („křivácká Hillary“). Nyní jednou takovou označil severokorejského Kim Čong-una: „rakeťák“. A pokud Kim svůj dosavadní „sebevražedný kurz“ nezmění, Americe nezbude než Severní Koreu „totálně zničit“.

Žádné dobré řešení

Vskutku, něco tak neomaleného OSN neslyšela od dob Nikity Sergejeviče. Ale je dobře, že to Trump řekl, diplomatický svět totiž – dokonce i tak surreálný diplomatický svět, jakým je OSN – potřebuje někdy slyšet pravdu. Protiimigrační postoj Trumpa jej učiní nepopulárním v EU (kde už stejně nepopulární je), tvrdý postoj vůči Íránu populárním v Rijádu a Jeruzalémě (kde obdobně populární už je); a řeči o „totálním zničení“ země „rakeťáka“ – co mají vlastně znamenat?

To nikdo neví. To je problém s Trumpem: silná rétorika, ale méně jasná politika. Jaké kroky podnikne Trump vůči Íránu? Kde je hranice, za kterou musí „rakeťák“ Kim zajít, aby Trump zaútočil? Neřekl.

Ve skutečnosti situace na Korejském poloostrově nemá žádné dobré řešení, je jen jedno méně špatné. Především, ten problém není pouze jaderný. Kdyby byl jen jaderný, byl by snadno řešitelný preventivním úderem a zničením severokorejských jaderných zařízení. Ale Kim má na hranicích s Jižní Koreou kolem čtrnácti tisíc kusů artilerie a pravděpodobně dostatečný počet chemických granátů.

Soul, hlavní město Jižní Koreje, v němž žije jedenáct milionů lidí (více než v celé České republice), leží od hranic 55 až 60 kilometrů. I když ne všechna severokorejská děla mají takový dostřel, mnohá ano. Jinými slovy, po americkém preventivním útoku na Kimova jaderná zařízení by nejspíš nastal odvetný severokorejský útok na Soul. Aby mu Američané předešli, museli by taktickými jadernými hlavicemi zaútočit na celou severní část vnitrokorejské hranice, což by vedlo k nepřiměřeně vysokým ztrátám na jihokorejských civilistech. Takže pokud zaútočí „rakeťák“ Kim, Jihokorejci budou umírat. A pokud zaútočí Američané, Jihokorejci budou umírat taky. Navíc na jižní straně hranice je přes 37 tisíc amerických vojáků, kteří jsou první na ráně v případě jakéhokoli konfliktu. Tudíž americký preventivní úder za těchto podmínek přichází do úvahy jen těžko.

Čínské řešení

Nemá korejský problém žádné řešení? Má, ale nepřímé. Severokorejský režim je závislý na dodávkách z Číny. Kdyby Čína chtěla, mohla by jej vlastními prostředky změnit či přimět změnit chování. Číně však současný severokorejský režim vyhovuje. Proč?

Jednak proto, že je čínskou pákou vůči USA: může tvrdit, že kdyby „rakeťáka“ Kima nekrotila, byl by ještě horší. A pak, vedle Kimova režimu je každý další lidský. Ano, vedle toho severokorejského i čínský režim vypadá jako vzor lidskosti, humanismu a slušnosti.

Je něco, čím by USA mohly Čínu přimět, aby změnila svůj blahosklonný postoj vůči Severní Koreji? Ano, ale vyžadovalo by to postoupit v diplomatické hře o úroveň výš. Veřejně deklarovat, že Americe nebude vadit, pokud si Japonsko, Jižní Korea a Tchaj-wan pořídí atomové zbraně vlastní coby odstrašení a pojistku vůči „rakeťákovi“ Kimovi. To by ale rozhodně nebylo v čínském zájmu, takže ta by problém Kima řešila jakbysmet.

Aby jí Amerika naznačila, že to myslí vážně, musela by začít stažením svých vojáků z Jižní Koreje. Pokud jich je tam 37 tisíc, Trump nezaútočí. Začne-li je stahovat, útok zvažuje. Pak si letenku do Koreje raději nekupujte.

LN, 21.9.2017

Autor je ředitel Občanského institutu