V jeremiádách vynikají nejen konzervativní škarohlídi a na opačném konci ideologického spektra politicky korektní sadomasochisté v mainstream mediích, ale značně též tzv. černoši z povolání, jejichž celoživotním úsilím je vysvětlování přečetných nepovedeností jejich etnika všemožnými směry v prostoru a čase, včetně dědictví minulého a předminulého století. Rozpad černošské rodiny zavinil někdo jiný, stejně tomu tak s početným vražděním ve vlastních řadách.

Leč v oněch vlastních řadách se vyskytují výjimky riskující zatracení s označením zrádců, jidášů. Tuze osvěžující je jejich kuráž a to, co si zaslouží označení "common sense". Začnu se samorostem jménem Herman Cain: narozen 1945 v Memphisu, stát Tennessee, též posmrtná báze Elvis Presleye, na Purdue univerzitě vystudoval obor computer science. Z šoféra u kolosu Coca-cola to dotáhl na CEO (Chief Executive Officer), šéfa churavějících filiálních prodejen Godfather's Pizza, jež se mu podařilo zachránit a zvelebit. Neuspěl však se snahou získat nominaci Republikánské strany na beztoho nedosažitelný prezidentský úřad. S chutí jsem sledoval verbální klání kandidátů, mezi nimiž oceňoval Cainův common sense. Například jeho slova na adresu politicky korektního, žádoucího přejmenování na African-Americans: "Já nadále říkám černoši (black people). V Africe jsem byl jen jednou, celý život prožívám v Americe."

Ošemetnostmi rasy si ještě víc troufá zabývat kalifornský byznysman a politický aktivista Ward Connerly, ročník 1973, velmi odvážný kritik privilegovaného zacházení jménem Affirmative action, využívání, zneužívání rasy jako centrálního zdůvodnění čehokoliv - mizerných školních výsledků, zločinnosti, závislosti na vládních milodarech.

O měření rozdílným metrem, o "toleranci s přílišnými rasovými ohledy (when tolerance becomes a one way street), což vede ke kulturní sebevraždě", se takto vyjádřil Allen West, narozen 1961, čili stejný ročník jako ten Obamův. M.A. v politologii, Kansas State University, podplukovník, válka v Iráku, zpět v civilu, na Floridě zvolen do Kongresu. Znepřátelil si liberály natolik, že se jim prapodivnými způsoby podařilo jeho kariéru aspoň dočasně zablokovat. Poté, co jsem četl některé jeho texty a sledoval jeho televizní vystoupení, bez váhání bych mu dal svůj hlas, aby on se mohl nastěhovat do Bílého domu.

Larry Elder, ročník 1952, Kaliforňan, vzdělání na univerzitě Brown, jedné ze sedmi prestižních Ivy League institucí, právník z univerzity v Michiganu (učiliště Jana Švejnara), rozhlasová a televizní osobnost, s kacířskými názory, například: "Ponechme stranou dobré úmysly, ale condescension ("blahosklonnost") působí víc zla než dobra černošskému dítěti, že pravidla závazná pro jiné etnické skupiny na ně neplatí - tvrdě pracovat, vzdělávat se. Pro černochy změníme pravidla snížením požadavků. Očekávat méně, dostat méně."

Clarence Thomas, r. 1948, absolvent práv, univerzita Yale, po Thurgoodu Marshallovi druhý černoch, který se stal soudcem u Nejvyššího soudu, jeho názor na přednostní zacházení: "V kvoty nevěřím. Amerika je založena na filozofii práv jedince, nikoliv na právech skupinových."

Mia (Ludmya Bordeau) Love, r. 1975, v Brooklynu narozená dcera přistěhovalce, z Haiti, vzdělání na univerzitě v Hartfordu, stát Connecticut, původním povoláním stewardka u Continental Airlines, poté starosta či starostka v Saratoga Springs, stát Utah. Zazářila na prezidentském nominačním kongresu Republikánů, její pokus o zvolení do Kongresu ztroskotal zásluhou obrovské negativní kampaně pokrokových medií pro její politicky značně nekorektní názory jako: " Vláda není vaše spása. Vláda není cestou k prosperitě. Poctivá práce, pořádné vzdělání vám bude víc k prospěchu než všechny sliby jakéhokoliv vládního programu."

Condoleezza Rice, r. 1954, původem z Birminghamu, státu Alabama, kdysi značně rasistického, doktorát získala v Coloradu, (University of Denver, jejím profesorem Josef Korbel, otec Madlény Albrightové), bývalá ministryně zahraničních věcí, nyní na Hooverově institutu, Stanford, Kalifornie. Svou kariéru nijak nevděčí politicky populáním privilegiím, její slova: "Self esteem comes from achievements. Not from lax standards and false praise." Self-esteem ve smyslu "respekt vůči sobě samému", čehož se nedocílí vystavením dekretu na partajním výboru. Pak s výsledky, s nimiž jsme se seznamovali v dobách našeho budování vědeckého komunismu, když Československou socialistickou republiku reprezentoval ve světě diplomat, který v Německu oslňoval svými znalostmi, například neschopností rozlišit Pentagon a Patagonii, který nezvládl ani jeden cizí jazyk, ba i jeho jazyk rodný mu dělal značné potíže (případ spolehlivého kovaného soudruha, reprezentujícího svou vlast v Uruguaji, jenž silně koktal).

Mohl bych uvést jména aspoň tuctu majitelů znamenitě fungujících mozků, omezím se jen na dvě, která jsem ve svých dřívějších příspěvcích nejednou citoval. Oba publicisté, ekonomové, příslušníci mé starší generace. Walter Williams, nar. 1936, vyrůstal bez otce v chudinské čtvrti Filadelfie, a Thomas Sowell, nar. 1930 v jižanské Severní Karolině. Williams je profesorem na univerzitě James Mason v jižanské Virginii. Ve svém předchozím textu Nepovedený dopad dobrých záměrů (NP, 5.2.2013) jsem citoval jeho negativní hodnocení systému pozitivní diskriminace, o němž se vyjádřil takto: "Je to systém, v němž se má pomoci osobě A (současnému černochovi) potrestáním osoby B (současného bělocha) za to, co osoba C (běloch v minulosti) udělala osobě D (černochovi v minulosti). To tedy je hodně podivné pojetí sociální spravedlnosti, zejména když se budeme držet principu individuální odpovědnosti." Názor tak kacířský vyšel 10.3.1985, dokonce v New York Times, které si pokrokovou náramnost Affirmative Action nemohou dost vynachválit.

Sowellovou bází je Hoover Institute ve Stanfordu, tedy kolega výtečné Condoleezzy. Je autorem víc než čtyřiceti knih na všemožná závažná témata. O kvalitě vzdělávání mládeže svého vlastního etnika napsal: "Problém není v tom, že malý Johny neumí číst. Problém není ani v tom, že malý Johny neumí myslet. Ale je to v tom, že on vůbec neví, co myšlení je - plete si je s feeling (pocity, cítěním)." Moderní welfare state sociálního zabezpečení charakterizoval jako systém, v němž hlas kvalifikuje jako oprávnění přisvojit si to, co jiní vytvořili - a mezi ty jiné nutno započítat generace ještě nenarozené. O kontrole zbraní - tématu nyní značně aktuálním - si troufl napsat: "Ještě jsem z žádné strany neslyšel zmínku, kolik že zbraně zachraňují životů každý rok - a je jich daleko víc, než životů ztracených, jimž media věnují tolik pozornosti. Ale naprostá většina medií o životech zbraněmi zachráněných se nezmíní."

Sowell rovněž nepomíjí zahraničně politická témata. Nyní v souvislosti s polemikou o legitimitě použití drones - letadel bez pilota jako válečného nástroje - poté, co došlo v Jemenu k zastižení a úspěšnému zasažení v USA narozeného velmi aktivního mordýře al-Kájdy, že něco takového bylo přece protiústavní, Sowell se vyjádřil takto: "Jestliže za druhé světové války americký občan by byl vstoupil do Hitlerovy armády, býval by někdo pochyboval o legalitě práva ho zabít? Proč tedy je teď takový pokřik kvůli americkému občanovi, který vstoupil do řad teroristické organizace, která je nyní ve válce se Spojenými státy?"

Důkladné podumání by si zasloužila tato Sowellova otázka: "Myslí si někdo, že Írán a Severní Korea by představovaly tak značnou hrozbu, být nynějším prezidentem Ronald Reagan? Já si nemyslím, že to byla pouhá náhoda, že Íránci propustili americká rukojmí několik málo hodin před okamžikem, než Reagan složil přísahu a stal ze prezidentem." Zajetí diplomatů trvalo 444 dní, tehdejší prezident Carter si netroufl zvolit odvetné opatření, hodně se však modlil. Osobnosti kalibru generála Pattona by ale na modlení nebyli příliš spoléhali a druhá strana nepřátelská se spíš dovtípila.

To bylo tehdy. Nyní explozivní potenciál ve vztahu jak k Íránu, tak Severní Koreji, není ani o píď míň povážlivý.

Tyto řádky započaly s názvem "Jak si stěžujeme na vlastní počínání."

Jak vidno, nic se nevyřešilo.

KONEC