O otevření problematiky čínského vlivu v rámci vědecké špionáže na amerických univerzitách se zasloužila od roku 2017 až Trumpova administrativa, když se snažila prosadit nad rámec akademických svobod legislativu, která by stanovovala povinnost univerzit poskytnout federálním úřadům původ svých zdrojů. Na popud federální vlády také došlo k širokému systému školení, který bezpečnostní manažery univerzit poučoval o způsobu práce čínských služeb a ochraně před nimi. Řada amerických univerzit (kde studuje celkem více než 350 000 čínských studentů) to ale odmítá.

Každý čínský student je ve vlasti před získáním povolení studia v USA podroben přísnému výběru ideologické spolehlivosti, kde je mu vysvětleno, proč do USA vlastně jede. Prostřednictvím jeho příbuzných v Číně je pak pro jistotu ještě vydírán a nucen k aktivnější spolupráci. Při pobytu v USA je pod dohledem čínských „studentských organizací“, které mu zadávají konkrétní zpravodajské úkoly a často připomínají, jaké obtíže čekají jeho rodinu, kdyby náhodou získal k USA větší sympatie než ke své komunistické domovině. Mnoho čínských „studentů“ do USA vyjíždí studovat už jako vycvičení příslušníci zpravodajských agentur, zejména vojenských. Odhaduje se, že jen na amerických univerzitách působí okolo 100.000 vědomých spolupracovníků výzvědných služeb komunistické Číny nebo přímo jejich příslušníků. Hlavní zájem je o technologické novinky (proto je celá řada zajímavých start-upů raději financována přímo zpravodajskými agenturami USA, aby byly pod dohledem).

Jak nám mizí náskok…

Škody, které Číňané v USA takto způsobí, vyčíslila federální vláda na 1 bilión dolarů ročně. Nejde samozřejmě jen o materiální škody, ale především o udržení technologického náskoku, který euroamerickou civilizaci de facto chrání před otevřenou konfrontací rozpínavé Číny. Zatímco ještě na počátku devadesátých let činil tento technologický náskok přibližně jednu generaci, dnes je odhadován na pouhé roky, v řadě oborů byl už smazán a v některých oborech už Spojené státy ztratily přehled o postupu čínského výzkumu.

Hlavní úsilí amerických služeb je tak směřováno nejen k ochraně před čínskými zpravodajskými aktivitami, ale také třeba k verbování čínských studentů ke spolupráci. Efektivnější práci amerických služeb ovšem brání akademické svobody a velké množství otevřených zdrojů, ze kterých čínské služby mohou zcela bez skrupulí čerpat. Oproti tomu čínský špičkový výzkum je přísně střežen za neprodyšnými zdmi vojenských výzkumných center. Není se proto co divit Trumpovu hlasitému volání po přísnější kontrole, kterému však naivní akademici občas příliš nerozumějí a podezřívají Trumpa ze snahy zasahovat jim do akademických svobod. Oproti roku 2016 však k posunu došlo – bylo popsáno několik případů, kdy „pomocný“ čínský vědec na stáži v americkém týmu jednoho dne zkrátka už nepřišel a s ním zmizely i několikaleté vědecké záznamy…

Komunistické pojetí státního vědeckého rozvoje stojí samozřejmě na zcela jiném základě než svobodné bádání ve Spojených státech. Zatímco americké univerzity čile a samostatně obchodují se svými vědeckými poznatky v rámci volného trhu a neobávají se jejich využívání bez řádné licence (chrání je silná autorská legislativa), tak centrálně řízený komunistický režim takové zábrany v žádném ohledu nemá. Budiž přičteno k dobru americkým vědeckým pracovištím, že čínský politický systém tak ztrácí na vyšší efektivitě především samotným centralismem a přebujelou korupcí. I tak představuje čínský státní kapitalismus pro USA největší bezpečnostní riziko a astronomické finanční ztráty (o hackerských útocích ani nemluvě).

Situaci v akademické obci ovšem dokresluje nedávný rozhovor novináře s jistým americkým vědcem o jeho obavách z čínské špionáže. Ctěný pan profesor s pohrdáním řekl, že jeho výzkumu skutečně rozumí jen pár lidí na světě, a tak strach určitě nemá. Zabýval se více politickými motivy prezidenta Trumpa k vypěstování averze k jeho čínským kolegům. Trumpovi vzkázal, že by se měl více starat o zanedbané životní prostředí, než o vědecká přátelství, které neznají politických hranic …

Byznys nebo bezpečnost?

Světová vojenská převaha euroatlantické civilizace jistě ještě několik desetiletí potrvá a zajistí nám tak klidný život, ale různé tendence hraničící až se ztrátou pudu sebezáchovy mohou tuto dobu zkrátit. Je taktéž navýsost zřejmé, že nižší zájem Američanů o Evropu, započatý někde kolem roku 2008, pramení především z odlišného názoru na postavení naší civilizace vzhledem k ostatnímu světu. Zatímco Spojené státy (a z EU odešlá Velké Británie) mají zájem si dominantní úlohu ve světě udržet, neboť ta jediná udrží mír, evropští spojenci hledají své hodnoty na poli jakoby bezelstné obchodní spolupráce s těmito režimy ve snaze pouze vydělat a s nižším důrazem na vlastní bezpečnost. Jak dalece jde o prozíravou politiku evropských leaderů, se samozřejmě uvidí až v době budoucích konfliktů, ke kterým dojde bez ohledu na to, jak je nakonec označíme.

Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.