USA: Internet jako zdroj poučení a případného zděšení - 1
Teď po neméně pravidelném měsíčním pobytu v rodné zemi (psáno v létě 2010 - pozn.red.) jsem se zpět doma na americké adrese začal potýkat s horou nashromáděné korespondence, časopisů, navíc s kompjútrem poskytovanými novinkami. Například o počínání první dámy země, jež již tolik neškudlí. Její výlohy přece hradí erár, daňoví poplatníci.
Takže se dozvídáme, že Mamie Eisenhowerová platila svou sekretářku z prezidentské gáže manžela.
Jackie Kennedy, Roseline Carter, Barbara Bush, Laura Bush, každá měla jen jednu sekretářku.
Hillary Clintonová jich měla tři.
Michele Obamová jich má 22 (dvacet dva), roční výdaj na jejich plat přesahuje jeden a půl milionu (1,191.200) dolarů.
Nejvíc – 172.000 USD - pobírá Susan Sher, ve funkci náčelníka či spíš náčelnice štábu (Chief of Staff).
Necelou polovinu – 75.000 USD (zhruba můj někdejší profesorský plat) - dostává Frances M. Starkey (Director of Scheduling and Advance for the First Lady) a nejmíň (35.000 USD) obdrží Deilia A. Jackson (Deputy Associate Director of Correspondence for the First Lady).
V těchto výdajích započítáni nejsou odbornice na kosmetiku (Makeup Artist) Ingrid Grimes-Miles a kadeřník (First Hairstylists) John Wright, doprovázející první dámu na zaoceánských letech na palubě prezidentského Air Force One.
Tento nesmírně nákladný kolos slouží k přepravě zahraniční i domácí, když hlava státu se pilně angažuje jako předvolební prosazovatel svých straníků na funkce guvernérů, senátorů, kongresmanů. Stejně jako jeho manželka, zmnožující svůj vlastní štáb, Obama pro své ideologické oblíbence vytváří mnohé role, v mediích pak označené jako Czar. Tito caři či carevny se těší výtečné a vítané výhodě, že jejich jmenování a uvedení do funkce nevyžaduje předchozího souhlasu v Kongresu. S novými činiteli ovšem vznikají další mnohočetné struktury výtečně placených byrokratů.
Leč zpět k internetu: na dlouhé adrese http:www.youtube.com/watch?v=MwhKuunp8D8 se mi 27. května - v době, kdy už jsem pobýval v Praze - podařilo být svědkem závěrečných dnů volební kampaně, tehdy děšen sebevědomým ujišťováním Jiřího Paroubka o nadcházejícím 35% - 40% vítězstvím ČSSD – objevilo se video a na něm Obama se slovy, že „třeba není americkým občanem“. Následovala informace manželky Michele o návštěvě Keni, jeho rodné země – tak pravila.
Poté se na obrazovce objevil keňský velvyslanec, jenž 21. listopadu 2008, čili pár dní po Obamově volebním vitězství, v interview v rozhlasové stanici WRIF v Detroitu, Michigan, prohlásil, že tento vítěz se v Keni, v přístavním městě Mombasa, vskutku narodil, že u porodu byla přítomna jeho babička z otcovy strany spolu s dalšími příbuznými, jak opakovaně tvrdila. Stejně tak se vyjádřil keňský zákonodárce James Orengo. Ostatně, posuďte sami:
Kde se tedy Obama narodil? On se zmiňuje o jedné porodnici v Honolulu, kdežto jeho sestra tvrdí něco jiného. Prozatím už došlo k podání 17 soudních požadavků domáhajících se předložení důkazu – rodného listu. Ten může Obama získat za pakatel 10 až 15 dolarů. A záležitost by byla definitivně provždy vyřešena. Jenže Obama dává přednost tomu zabránit a jeho úsilí ho už stálo aspoň dva miliony dolarů na soudních a advokátních výlohách. Legitimním se pak jeví podiv nad takovým počínáním.
Na videu se objevuje právník Philip J. Berg, ten zcela první, kdo se na soud v této věci obrátil. Odvolává se na ústavu a její požadavek, že prezidentem země se může stát pouze natural born citizen na rozdíl od osoby, která je naturalized (jako třeba M. Albright-Korbelová či kdokoliv z nás mnoha tisíců Čechoameričanů). ,
Natural born je buď pouze osoba, která se na území USA narodila (na základě absurdního antikvárního principu ius soli, podle kterého i děti ilegálně přítomné porodivší vetřelkyně automaticky občanství získávají) nebo narozením kdekoliv jinde na světě, za podmínky, že oba rodičové byli američtí občané. Což v Obamově případu matka byla, kdežto otec, narozený v Keni, tehdejší britské kolonii, však nebyl.
Obamova matka se rozvedla a znovu provdala za občana Indonésie, kam se odstěhovala a syn Barack ji následoval. Tam pod jménem Barry Soetoro chodil do školy, registrován jako indonéský občan a islámského náboženství.
Video zaznamenává Obamovy mohamedánské kořeny. Zejména mě zaujala jeho několikrát opakovaná slova, jak že svatý Korán nás učí, učí. Mnohokrát opakováno, stejně jako jeho přečasto zdůrazňované ujišťování o islámu jako náboženství míru. Však i v případě multivraha na vojenské bázi Fort Hood v Texasu, jenž střílel s jménem Alláha na rtech, Obama došel k okamžitému závěru, že taková nepříjemnost nemá nic společného s islámem.
„Obama je podvodník, měl by být deportován,“ jurista Berg si troufá vyřknout. Oprávněné pohrdání adresuje zbabělým, zastrašeným (bankrupt, corrupt) mediím, zpravidla dychtícím vyšťourávat nejintimnější tajemství. V Obamově případě se ale nikdo jakoby netroufá zajímat – nejen o jeho místu narození, muslimské minulosti, indonéské naturalizaci, zdrojích finanční podpory, jež mu umožnily tak nákladná studie. Zájemci o takové otázky jsou šmahem odmrštěni, zesměšňováni jako tzv. birthers – potrhlíci věřící na zelené mužíky dostavivší se ze vzdálených galaxií.
Otázky to přece nejsou frivolní a jejich nezodpovězením přece nezmizí, nevypaří se. Nedají ze zamést pod nejprostornější koberec, nelze takového kostlivce permanentně bezpečně ukrýt v sebevětší almaře.
Pokud by v případě tohoto videa bylo došlo k nějaké nepoctivé manipulaci, nuže ven s tím jakož i s manipulátory, pořádně je diskreditovat a umlčet.
Příval internetových novinek po pouze měsíční pauze ještě ale nekončí.
Neoficiální stránky Oty Ulče
