V sobotu policie v americkém Clevelandu zastřelila dvanáctiletého chlapce, který měl airsoftovou repliku zbraně.

Okamžitě se objevilo velké množství moralistů, kritiků USA a odpůrců policie. Všichni odsuzují zásah policie, poukazují na věk chlapce, na to, že neměl skutečnou zbraň, na agresivitu policie, dokonce na prohnilé USA, které s gustem zabíjejí děti při hrách.

Takové argumenty odmítám. Neodpovídají americké realitě. Bohužel, v USA existují gangy mladistvých, které neváhají použít zbraň. Často válčí jednotlivé gangy mezi sebou. V Americe je také nemyslitelné neuposlechnout policistu. On zastupuje zákon a k tomu má přiměřené pravomoce.

Zasahující policisté dostali zprávu, že někdo na hřišti mává zbraní. Po příjezdu zjistili, že mladík má zbraň za pasem. Repliky zbraní jsou takové, že zda jde o pravou zbraň nebo repliku, poznáte až zblízka či dokonce až tehdy, kdy zbraň vezmete do ruky.

Každý policista v jakémkoli státě bude postupovat stejně. Bude se chovat tak, že má před sebou člověka se skutečnou zbraní. Co tedy udělá? Vytáhne svou zbraň, namíří ji a vyzve dotyčného, aby zvedl ruce nad hlavu. Pak, jištěn kolegou, přistoupí, zbraň zajistí a dotyčného spoutá.

Co udělá každý policista na světě, pokud člověk jeho výzvu neuposlechne a sáhne na zbraň? Útočníka, a v ten moment už to je útočník vůči veřejné osobě, zneškodní. Má zlomek vteřiny. Buď vystřelí sám, anebo útočník. Má čas mířit tak, aby zneškodnil a nezabil?

Příliš mnoho kriminálních seriálů nám vnucuje představu, že to jde, že policisté jsou supermani, kteří vždy přesně trefí místo, kam se trefit chtějí. Realita je jiná. I u policisty pracují nervy, dřívější zkušenosti, třeba mu i nějaký útočník zabil parťáka.

Policista nemá čas. Musí zneškodnit, je v ohrožení. Bude střílet tak, aby zasáhl. I když bude sebevycvičenější, nemá čas. Je to situace kdo s koho. Má před sebou chlapce, který sahá po zbrani. Má brát ohled na jeho věk, uvažovat, zda nejde o hračku? Nemůže. Je v ohrožení, protože ví, že stejně staří chlapci jsou členy gangů.

Nemůžeme posuzovat Ameriku českou optikou. Ale na druhou stranu, policista každého státu na světě ví, že jeho zaváhání může být posledním v životě. Policisté udělali svou práci. Zneškodnili útočníka. I dvanáctiletý chlapec musí vědět, že policistu musí poslechnout, obzvlášť v USA.

Jde i o chybu rodičů, že svému synu pořídili takovou hračku. Také ho měli poučit, že policista se musí poslechnout. Chlapec možná udělal tragickou chybu a zaplatil za ni životem. Určitě to je tragédie za nešťastných okolností.

Nelze ale nasazovat psí hlavu zasahujícím policistům. Ti svou práci odvedli dobře. Můžeme se bavit o systému, který umožňuje takřka volný prodej zbraní, ale to už je na jinou debatu. Zde jde o jeden konkrétní případ v určité realitě.

Rád bych viděl všechny kritiky střelby ze strany policie na jejím místě. Skutečně by riskovali svůj život kvůli tomu, že zbraň, po které útočník sahá, by mohla být hračkou, ačkoli to není na první pohled patrné? Ať se nad tím místo moralizování a volání „hrůza“ zamyslí sami. Možná dojdou k překvapivému závěru.