V pátek 31. 3. podepsal Donald Trump dekrety přikazující ministrovi obchodu a obchodnímu zmocněnci USA, aby během devadesáti dnů zjistili, které země se podílejí na chronickém schodku americké obchodní bilance, a navrhli protiopatření. To zní jako teoretický suchopár, ale jde o kroky k zásadní změně americké, a tím i světové hospodářské politiky.

Scénář z roku 2008

V roce 2008 jsem zveřejnil v Neue Zürcher Zeitung a v rozšířené verzi i v MF Dnes článek pod názvem „Přežijí demokracie své vítězství?“. V jeho závěru popisuji tři možnosti, které západní svět má, takto:

„Bude-li konkurence demokratických a nedemokratických tržních ekonomik pokračovat v dosavadní formě, je výsledek jasný: Demokracie své historické vítězství nepřežijí. Měli bychom se proto zamyslet nad tím, jestli pro Západ a tím samozřejmě i pro naši zemi existují východiska.

1. Teoreticky představitelná by byla vynucená demokratizace autoritářských společností. Posílení vlivu občanů na rozhodování a rozdělování bohatství a moci by vedlo ke zbrzdění nespoutaného kapitalismu autoritářských společností ve stejné míře, v jaké jej omezují demokratické systémy. Vzhledem k opatrnické politice většiny západních vlád je tento postup velmi nepravděpodobný.

2. Druhá (trochu pravděpodobnější) cesta vede právě opačným směrem. Západní státy by se mohly demokratického uspořádání postupně zříci a zvýšit tak svou „konkurenceschopnost“ vůči autoritářským režimům. Tak absurdní, jak vypadá na první pohled, tato možnost není. Již teď zvyšují demokratické vlády svou akceschopnost tím, že zbavují své občany moci. Evropská integrační politika stojí a padá právě s vyloučením voličů. V ekologických a energetických otázkách se projevuje podobná tendence.

3. Třetí a nejsnáze proveditelné řešení pro západní státy se opírá o zjištění, že demokratické a nedemokratické tržní ekonomiky mohou existovat pouze vedle sebe, avšak nikoliv úzce propojeny. Toto řešení bychom mohli nazvat organizovanou konkurencí. Cílem by bylo zmrazení současného rozdělení moci mezi autoritářskými a demokratickými společnostmi a omezení dalších mocenských ztrát Západu. Tohoto stavu by se dalo nejsnáze dosáhnout pomocí kontrolovaného hospodářského oddělení. Zbožní a finanční výměna mezi oběma stranami by musela být přísněji kontrolována a plánovitě tlumena. Ano, to by byl konec globalizace.“

A co dělá Donald Trump?

Podle mého názoru Donald Trump jedná podle třetího scénáře. Ekonomicky přiměřenou reakcí na americký obchodní schodek by bylo zvyšování produktivity a konkurenceschopnosti. To je ale politicky neprůchodné, protože to vede k dalšímu chudnutí amerického obyvatelstva a ohrožuje stabilitu celé země. Politickou reakcí na obchodní schodek je omezování volného obchodu. Trump prezident dělá opak toho, co by dělal Trump podnikatel. A jeho jednání odpovídá jeho současné roli.

Přesto si nejsem úplně jistý, co Donalda Trumpa vedlo k jeho rozhodnutí. To ale nakonec není tak důležité. Význam mají pouze důsledky, nikoliv pohnutky chování.

Důsledky jeho rozhodnutí si velmi dobře uvědomují ti, kteří z dosavadní nadvlády ekonomiky nad politikou a tím i celou americkou společností těžili nejvíce: nadnárodní firmy. Básní sice o požehnání volného obchodu, ale myslí jenom na to, jak hladce se jim díky globalizaci daří spořit náklady na práci a hlavně vygumovat svoje daně. A právě to by mohla Trumpova rozhodnutí ohrozit. Proto je kritika mainstreamových intelektuálů ve srovnání se zavilostí jejich (zatím nevysloveného) nepřátelství vůči Trumpovi jen ospalým cvrlikáním lesního ptactva. A jestliže Trump neuspěje, nebo bude předčasně zbaven svého úřadu, tak již známe odpověď na klasickou otázku z detektivek: „qui bono“ - komu to prospělo?