Názory se dovedou náramně lišit. Například osmiletou vládu Baracka Husseina Obamy si nemůže vynachválit český uprchlík, nynější adresou v severním americkém státě Minnesota, kde je ponořen do vědy týkající se zubů. Nezřídka si v tisku, v rubrice čtenářů, stěžuje, proč dochází k uveřejňování nehorázností tohoto Ulče.

Početnější se zdá být množství komentátorů nenadšených počínáním nyní již za pár týdnů končící prezidentské hlavy, údajného černocha a rovněž syna matky bělošky.

John Hawkins reaguje svým textem s názvem „5 Reasons Barack Obama Will Be Viewed As One of The Worst Presidents of All Time“(Townhall, 4.prosince 2016), s nímž tuze souhlasím.

Značně se též liší hodnocení prvních dam země. Obamova manželka Michelle, nefalšovaná americká černoška, rozená Robinsonová, zásluhou privilegií Affirmative Action posbírala stipendia, dostala se na Harvard, kde vystudovala, její disertace zůstává utajněna. Teprve povýšení jejího manžela stát se hlavou státu ji přimělo k pochvalnému vyjádření o své rodné zemi. Media tuze velebila její údajný, ne každému zřetelný půvab a inteligenci.

Méně přízně se dostává nové první dámě USA, nynější Trumpově manželce. Tou první byla Moravanka ze Zlína, Touto třetí je (od roku 2005) rovněž slovanská dívčina Melana, ze Slovinska. Vystudovala na univerzitě v Ljubljaně, autentická krasavice, stala se modelkou a příští měsíc bude první dámou v Bílém domě. Prozatím se netěší přílišné popularitě. Téměř sto tisíc Newyorčanů dokonce podepsalo petici se jí zbavit (to get rid of), bez uvedení podrobností takové realizace. Nikde jsem se o nich dosud víc nedočetl.

K porovnání jejich inteligence: Půvabná paní Trumpová ovládá pět jazyků. Z Googlu jsem se dozvěděl, že Michele Obamová ovládá jazyky dva: English a Ebonics.

Ebonics, co to je? Leckdo neví. Vzniklo to v roce 1973 zásluhou skupiny černošských vědců, kteří povýšili lidovou mluvu svého etnika na African American Vernacular English (AAVE), angličtinu s jiným přízvukem a s mrzačením gramatiky. S jedinou výjimkou, jíž je tato odcházející první dáma, jsem se nedočetl o nikom dalším, kdo by toto ebonics povyšoval mezi autonomní jazyky. Připomíná mi to malou rozkošnost, o níž jsem se zmiňovat v kurzu mezinárodního práva. V kapitole o diplomacii jsem se zmínil o Melvinu Semblerovi, makléři s nemovitostmi, vybraném stát se americkým velvyslancem v Austrálii. V dotazníku do rubriky svých jazykových znalostí napsal: „Mluvím anglicky - plynně.“

- - -

Nyní tedy podrobnější seznamování s osmiletým počínáním odcházejícího prezidenta, jehož politicky velice korektní obdivovatelé zavalují vavříny zásluh, nepostřehnutelných většinou obyvatelstva. Hawkinsův bod první: rekordní vzrůst národního dluhu. Pachatel Obama se necítí něčím být vinen. Všechnu vinu svádí na své předchůdce, nejvíc na nejposlednějšího, jímž byl ovšem Geoge W. Bush, republikán z opozičního tábora. Ostatních dřívějších prezidentů bylo 42, ti všichni dohromady způsobili dluh pěti trilionů dolarů. Poté v Bílém domě jako 43. prezident zasedl již zmíněný Bush, ze jehož vlády tento dluh zmohutněl o další čtyři triliony. Celkem tedy devět trilionů dluhů, obrovité břemeno ve výši 30.000 dolarů na každou hlavu tak zanecháno americkým potomkům - všem mužům, ženám a dětem. Takové dědictví Obama oprávněně zatratil jako irresponsible and unpatriotic, něco nezodpovědného nevlasteneckého.

Jenže pak za jeho vladaření tento dluh se víc než zdvojnásobil, přesáhl 19 trilionů, víc než od začátku republiky za George Washingtona až po současnou dobu. Tento zámořský útvar USA prozatím přežil všelicos: Britové jim spálili Bílý dům za války 1812, posléze v tomtéž století Ameriku zdecimovala občanská válka, jih proti severu, ve století dvacátém byl zasažen Pearl Harbor, poté začátkem nynějšího století se dostavil islámský teror 9/11, a nyní tedy tento Obamův horentní účet.

Od bolehlavu domácího přejděme k záležitosti zahraniční, vyzbrojení jadernému. Takové zbraně jsou v dosahu třeba již i hodně nebezpečných fanatiků. A Obama podepsal prapodivnou dohodu s íránskými ajatoláhy. Ještě větší nebezpečí momentálně hrozí z východní Asie - Severní Korea, tentokrát jaderná marx-leninská hrozba, nikoliv ve jménu Alláha.

Dalším značným proviněním je imigrace. V Obamově době pro federální vládu vůbec nebylo prioritou pořádně zasáhnout proti ilegálnímu přílivu nežádoucích živlů, za předpokladu, že z toho režim u moci může spíš mít prospěch.

Hawkins rovněž obvinil vládu, že prohrála válku v Iráku, Bushem už de facto vyhranou. Generálové se marně domáhali, aby došlo k uzavření dohody s iráckou vládou o přítomnosti omezeného počtu amerických vojenských jednotek, stejně jako v Německu a Jižní Koreji, užitečná to záruka mírového vyřešení.

Za největší chybu, podstatné provinění pokládám to, co Hawkins nazval „Encouraging Racial Polarization“, že žádný dřívější prezident neměl lepší příležitost vylepšit rasové porozumění, přispět k takové harmonii, a zatím docílil jeho opaku. Do Bílého domu si zval černošské radikály, podporoval nenávistné nálady proti policii, posuzování rasově motivovaných střetů a jejich následků. To vše se značnou podporou s ním sympatizujících, oficiálně liberálních medií zatracujících každý i třeba jen poněkud kritický náznak Obamova počínání jako důkaz rasismu. To vše s výsledkem, že došlo k vytvoření atmosféry rasově nejvíc napjaté od doby šedesátých let minulého století.

- - -

Prezidentská volební kampaň 2016 takové nálady v národě ještě důkladněji rozjitřila. A výsledek se 8. listopadu dostavil. Vzdor dvacetinásobně větším propagačním výdajům ve prospěch kandidátky Hillary došlo k její porážce v průmyslových státech Michiganu, Wisconsinu,.Pennsylvánii, Ohiu. Rovněž se nedočkala předpokládané značné.volební podpory v hispánských kruzích.

Neuspěla kandidátka, jíž média a všechny politicky pokrokové kruhy předvídaly a až téměř stoprocentně zaručovaly její vítězství. Prohra zejména postihla kandidáty na státní úrovni - v soutěži o funkce guvernérů, kongresmanů. Došlo k oslabení jejich počtu, ještě víc než z řad senátorů. Navíc vnitrostranická čistka postihla mimořádně ambiciozní zákonodárkyni z Floridy jménem Debbie Wasserman Schultz, agresivní podpůrkyni Hillary ke škodě jejího stranického konkurenta Bernarda Sanderse, senátora ze státu Vermontu. Agresivní Debbie byla donucena rezignovat z vysoké vnitrostranické funkce, uvolnilo se kýžené křeslo předsedy Demokratické strany, nyní pošramoceného kolosu.

Již několik postav projevilo zájem o takovou poctu. Nejpozoruhodnějším z nich je černošský kongresman Keith Ellison (ročník 1968) ze státu Minnesota, jeden ze dvou mohamedánských zákonodárců. Vyrůstal jako katolík v Detroitu (stát Michigan) v rodině s otcem sociálním pracovníkem a též psychiatrem. Vychodil školu jezuitskou, stal se bakalářem hospodářských věd na Wayne State University, přesídlil do metropole Minneapolis v severním státě Minnesota, tam studoval práva a získal doktorát. Stal se mohamedánem, velice podporoval bělochy nenávidějícího fanatika Louise Farrakhana. V roce 2006 se mu podařilo být zvolen kongresmanem do Washingtonu. Složil svou přísahu nikoliv na bibli, ale na korán. Proslul svým tuze pokrokovým uvažováním, mezi nímž se objevila verze, že do mrakodrapů v New Yorku 11. září 2001 se nestrefili islámští radikálové, ale že tuto pohromu zařídil George W. Bush ve svém dychtění po větší moci.

Tento bizární interpret teď tedy baží po nejvyšší partajní funkci.

Všelijaká překvapení třeba ještě před námi.

KONEC