Sice jsme jednou - krátce a dočasně - náš tehdejší československý stát pokládali za federaci, ale naše zkušenost byla pouze se státem unitárním, bez přílišného parcelování jurisdikcí – však od tohoto přece měla být totalita jednotná, týmž přikázaným směrem táhnout a poslušně se pohybovat.

V této Americe je ovšem situace značně jinačí. Na východním pobřeží máme lidově demokratický stát Massachusetts, ve vnitrozemí konzervativní Oklahomu , Wyoming, takovéto kovbojské výtvory.

Jedním z nejznačnějších a rozhodně i nejdražších svárů jsou záležitosti ochrany hranic, bránit se proti pronikání nevítaných a ve značné míře vyloženě kriminálních živlů. Primární povinností federální vlády je ochrana svého území a svých obyvatel. Tak je psáno v ústavě. Co když ale vláda svou povinnost vykonává ledabyle, kdo potom by měl proti komu zasáhnout?

Ošidná otázka pozvolna dozrávala, aby se vším dopadem vyhřezla v roce 2010, v době již Obamova nájemnictví v Bílém domě. Došlo ke konfliktu bez precedentu: v roce 1940, neboli jeden rok před vstupem USA do druhé světové války, kongres ve Washingtonu odhlasoval zákon, vyžadující od osob bez amerického občanství mít u sebe doklad o své identitě a oprávnění na americkém území pobývat.

Jenže tento zákon zůstal pouhým prázdným papírem, nikdy se nedodržoval, jeho dodržování nikdo nevymáhal. V druhé polovině dvacátého století přibývalo ilegálních zájemců, pronikajících z jihu přes neuhlídatelnou mexickou hranici, až se dosáhlo nynějšího stavu odhadovaných patnácti až dvaceti milionů mužů, žen a dětí, přemnoha dětí, to vše pak finančním břemenem k nezvládnutí. Nejvíc zasažena je Kalifornie, zápolící s rozpočtovým bankrotem, ale i končiny jako Florida na opačném konci kontinentu se potýkají s krušnými dilematy. Příklad z odvětví tamější lékařské péče ze zasedání organizace Florida Hospital Association: Mluvčí Carol Plato vypovídala u legislativního výboru a z její video výpovědi jsem si ledacos poznamenal. Výlohy za nemocniční ošetření ilegálně přítomných cizinců se odhadují na 100 milionů dolarů ročně. Pacient se dostaví na pohotovost (emergency), kde se o něho musí postarat bez ohledu na jeho platební schopnost a pojištění. Ilegál z Guatemaly za léčbu v rozmezí let 2001 a 2003 v nemocnici Martin Memorial v jižní Floridě způsobil výlohy v rozsahu 1,5 milionu dolarů.. Nic nezaplatil a jako ilegální cizinec byl na účet (USD 30 000) nemocnice deportován do své rodné Guatemaly. Čímž trápení neskončilo, neboť jeho příbuzní zažalovali nemocnici pro údajně neoprávněný odsun dotyčného , což již vedlo k dalším, tentokrát soudním výlohám s právním zastoupením, a to ve výši dalšího čtvrt milionu dolarů. To vše budou hradit daňoví poplatníci. Podobný je případ mexického pacienta, který utrpěl závažné mozkové zranění, je bez rodiny a přátel, avšak s dluhem rovněž jednoho a a půl milionu dolarů. Nemocnice se bezvýsledně čtyřikrát snažila kontaktovat mexický konzulát, jakož i imigrační úřad, kde rovněž nikdo neprojevil ochotu k jakékoliv asistenci.

E-mailem ze spolehlivého zdroje jsem obdržel vyúčtování výdajů pro ilegály: 338,3 miliard dolarů ročně. Obnos 11 až 22 miliard na sociálních dávkách placených orgány jednotlivých států, dalších 22 miliard pro výpomoc s výživou (tzv. food stamps a jídla zdarma), 12 miliard pro výchovu dětí, neznalých jediného anglického slova, 3 miliony dolarů denních výloh za pobyt ilegálů za mřížemi. National Policy Institute odhajuje celkové výlohy na deportace nežádoucích živlů výší přesahující 40 miliard dolarů ročně.

- - -

K unikátnímu konfliktu došlo mezi federální vládou ve Washingtonu - prezidentem Barackem Husseinem Obamou a Ericem Holderem, ve funkci tzv. Attorney General ( jakási kombinace ministra spravedlnosti a generáního prokurátora) - na jedné straně a státem Arizonou na straně druhé. Arizona, pohraniční stát vystavený mnoha násilnostem z řad drogového kartelu, pašeráků narkotik, ilegálů, též i mnohých kriminálních násilných aktů jako únosy, výkupné a vraždy.

V tomto pozoruhodném případě bez precedentu se prezident USA, místo aby jeho prioritou byla snaha ochraňovat vlastní území a obyvatelstvo, přidal na stranu mexickou, jejích méně než legitimních zájmů. Arizonské orgány jsou kromě dalších nectností obviňovány z "rasismu", a to jen proto, že stát Arizona se domáhá dodržování federálního zákona, v roce 1940 právoplatně odhlasovaného. (Nedaří se mi potlačit paralelu, analogii s Chartou 77 z roku 1977, kdy došlo k pronásledování jejích signatářů jen proto, že apelovali na vládu, aby dodržovala vlastní své zákony.)

Protestní akce – petice, průvody, bojkoty proti údajně fašizujícímu počínání arizonských orgánů, rozdmychováno s neutuchající mediální ochotou. Porovnejme s naprostým mediálním a politickým nezájmem v poněkud vzdáleném, s Mexikem nijak nesousedícím státem Missouri, rodišti někdejšího prezidenta Harry S. Trumana.

Tam si totiž odhlasovali opatření , jež by si Arizona nikdy nebyla troufla.

V roce 2007 stát Missouri předložil voličům návrh ústavního dodatku, označujícího angličtinu jako jedinou oficiální řeč státu.

V listopadových volbách 2008 tato iniciativa získala převážnou – téměř 90procentní - podporu voličů. Angličtina se tak stala oficiálním, neboli jediným legitimním jazykem, jímž realizovat jakékoli úřední aktivity. Nikdo nemá právo domáhat se asistence, služby v nějaké jiné řeči.

V témže roce 2008 došlo k přijetí předpisů oprávňujících strážce silnic ve státě (Missouri Highway Patrol), jakož i další orgány (other law enforcement officials) ověřovat imigrační status zatčené osoby, s právem kontaktovat federální složky, za účelem zjištění, zda se ve státě nezdržuje ilegálně.

Na rozdíl od praxe v jiných státech, v Missouri ilegální imigranti nemají nárok na sociální služby a požitky jako poukázky na výdej potravin (food stamps) a lékařské péče hrazené z peněz daňových poplatníků .

V roce 2009 došlo k přijetí zákonného opatření zakazujícího poskytovat finanční pomoc jedincům ilegálně se zdržujícím na území USA.

V Missouri mají instituce vyššího vzdělání povinnost každoročně potvrdit u příslušného ministerstva (Missouri Department of Higher Education) , že nikterak vědomě poskytli finanční pomoc ilegálně přítomným studentům na území USA.

Stát Missouri se zcela zřetelně vyjádřil v neprospěch ilegálních vetřelců, tyjících pak z místních daňových poplatníků. V Missouri není dostatečně početná a účinná lobby hispánské minority, jež by své požadavky prosazovala, tak jak činí v pohraničních státech Kalifornie, Arizony, Nového Mexika, Texasu, Floridy.

Jednotnost počínání v těchto Spojených státech amerických věru není její velké forte.

K O N E C