„Jeho populistické pokusy naklonit si obyčejné obyvatele Říma však vyvolávaly v tradiční elitě úzkost. Jeho sociální reformy rozmazávaly třídní rozdíly, proto se prý jimi cítily vrchní třídy a politické elity ohrožené. Předtím zapomínaným mužům z provincií dávala jeho vláda aspirace, tradiční bohaté a mocné římské vrstvy byly v napětí. A začaly lidu podsouvat nelichotivý, odpudivý obraz jeho vládce.“ „Negativní kampaň založená na fámách, falešných, pokřivených informacích, začala,“ píše s odkazem na Oppera list The New York Times

To, co ze svého klidu a nedotknutelnosti vyrušené římské elity začaly o Neronovi systémem svých placených agentů roztrušovat, už mu nikdo nikdy neodpáře. Představa diktátora hrajícího na lyru, když dole pod ním hoří celý Řím, je už dva tisíce roků ukotvená v lidských hlavách. Nero, podle pomlouvačů v oblíbených lázních, na tržištích nebo v hospodách Řím nechal schválně zapálit, aby se mu lépe hrálo a zpívalo. (Napadl někoho výraz fake news? Nebyl by určitě sám.) K té „maličkosti“ s hořícím Římem: Je dokázáno, že Nero byl v době požáru Říma v některé ze svých provincií a přijel domů až po požáru. Jsou i historikové, kteří popisují, jak ze státní pokladny pomáhal lidem postiženým požárem. Jak v té pro Římany těžké době otevřel, jak říká historik, sýpky před katastrofou naplněné právě díky němu, Neronovi, aby se mohli lidé po té tragédii postavit znovu na nohy. Ovšemže si nechal postavit opulentní palác. Ovšemže lidu nabízel „chléb a hry“, které dnešníma očima moc hrami nebyly. Lidé by ho však prokleli, kdyby do posledního místečka obsazené Koloseum nenabídlo k jejich potěšení mordování se gladiátorů či předhození několika pokřtěnců hladovým lvům. Kdyby to zakázal, dopadl by neblaze. Dopadl neblaze tak i tak. Když už fake news o jeho vraždách malých dětí jen tak pro radost, obcování s vlastní matkou a nekonečných intrikách zviklaly i jeho obdivovatele a podporovatele, spáchal sebevraždu. Ohrožená římská smetánka a státní pokladnou dobře placená armáda byrokratů si mohla oddychnout.

President Trump

„Jeho populistické pokusy naklonit si obyčejné obyvatele Spojených států amerických však vyvolávaly v tradiční elitě úzkost. Jeho sociální reformy rozmazávaly třídní rozdíly, proto se prý jimi cítily vrchní třídy a politické elity ohrožené. Předtím zapomínaným mužům z provincií dávala jeho vláda aspirace, tradiční bohaté a mocné washingtonské vrstvy byly v napětí. A začaly lidu podsouvat nelichotivý, odpudivý obraz jejich vládce. Negativní kampaň založená na fámách, falešných, pokřivených informacích začala.“ (Dvě malé výměny míst v nahoře uvedeném citátu z New York Times o Neronovi.)

„America first!“ I ti, kteří už politiku od doby prezidenta Reagana přestali v letargii a z bezmocnosti sledovat, začali znovu dávat pozor. Ten Newyorčan s legračním účesem a někdy nevybíravým jazykem začal znít jinak, než byli od politiků zvyklí. Když někdy až neomaleně poukazoval na to, jak hloupě a nezodpovědně jeho předchůdci vedli americké hospodářství, jak ze státní kasy placená přerostlá armáda byrokratů ve Washingtonu svými nekonečnými předpisy hází klacky pod nohy Američanům, kteří nabízejí ve svých podnicích práci mnoha lidem, jak všemocný úředník hrající si na zeleného ochránce Planety nařizuje nekonečná omezení pro sedláky někde na Západě, kde dotyčný byrokrat nikdy nebyl a těžko by rozeznal žito od kukuřice, lidé se zase po letech začali o politiku zajímat.

„Je to jen nevzdělaná lůza!“ řekla o těch, kteří se po desetitisících scházeli, když Trump objížděl Ameriku v předvolební kampani, jeho sebevědomá oponentka, ve washingtonské předchozí selance dobře zakořeněná Hillary Clinton. Nicméně jí a jejím souputníkům se začala třást kolena, když televize ukazovala napěchované sportovní haly či otevřené stadiony rozjásaných, podle ní „deplorables“, tedy nevzdělaných buranů v červených čepicích, jak skandují: „Trump! Trump! Trump! USA! USA! USA!“

Co s tím? Demokrati nemohli obvinit Trumpa, že zapálil Washington, aby si při tom mohl hrát a zpívat. Kurýři na roznášení pomlouvačných zpráv - levičáckým socialistům-demokratům patřící média - však fake news od doby pomlouvačů Nera vylepšila do stadia umění. Od Trumpova účesu se stala terčem pomluv celá jeho rodina. Několik dnů byly zprávy plné toho, že v hotelu v Moskvě, kde předtím bydlel při státní návštěvě president Hussein Obama, najal Trump několik lehkých slečen, aby unisono pomočily postel, ve které kdysi Obama spal. Najatí novináři dali smyšlené akci jméno Žlutý déšť. To, že Trumpovi vyhráli volby Putinovi agenti, zdobilo první stránky novin a televizní zprávy tím večer co večer začínaly.

Když se i přes to všichni ti deplorables a s nimi mnohý, kdo má Ameriku rád, dostavili k volbám a překvapená Hillary a její společníci zalezli s pláčem do ústraní, Američané byli najednou Američany bez všelijakých předtím uměle přidaných přívlastků. Vánoce byly znovu Vánocemi, Velikonoce Velikonocemi. Najednou slova začala mít znovu svůj nezpotvořený význam. Pravda byla pravdou a lež byla lží.

Ta profesionální mašina na výrobu falešných zpráv však porážku neskousla...Teď jsme tam, kde jsme. A tak jako po pádu Nerona, tentokrát si na chvíli ohrožená washingtonská smetánka a zástup státem vydržovaných, nikým nevolených byrokratů může oddychnout. Doufám, že ne na dlouho. Nejsem sám.