USA: Eminent domaine
Nedávno jsem tu četl o případu z města New London v Connecticutu, kde město rozhodlo vyvlastnit několik rodinných domků v chátrající průmyslové čtvrti, neboť překážely soukromému investorovi v plánech na revitalizaci této městské části. Příspěvek byl prezentován jako další důkaz omezování občanských práv v USA. Jenže, stejně jako v anekdotě o největší moudrosti, kterou sdělil umírající rabín, všechno je jinak. Nutno podotknout, že většina majitelů své domky a pozemky celkem ráda prodala a z rozpadající čtvrti se odstěhovala. Zůstalo jen několik paličáků, kteří, ať už za jakýchkoliv důvodů, se hnout odmítli. Případ se dostal až před Nejvyšší soud, který v roce 2005 rozhodl, že se na rebelující majitele může uplatnit zákon o přednosti veřejného zájmu známý jako "eminent domaine". Tento zákon se běžně uplatňuje, když je třeba ve "veřejném zájmu" někudy vést silnici, zbudovat most nebo obchvat zvyšující bezpečnost provozu či postavit školu. Tentokrát však šlo o zbudování moderní obytné čtvrti včetně obchodů a hotelu. Tedy o výstavbu pro zisk. Nejvyšší soud celkem překvapivě rozhodl ve prospěch městské rady New Londonu. Ve zdůvodnění se píše, že rehabilitace nefunkční a rozpadající se průmyslové zony je ve věřejném zájmu a tudíž občansky prospěšná, i když to není tradiční "veřejná a nezisková" stavba.
Rozhodnutí zdvihlo mohutnou vlnu odporu po celých státech. Američané jsou citliví na svá vlastnická práva a soudní výrok vzali jako další posílení vládních pravomocí na úkor osobních svobod. Reakce na sebe nedala dlouho čekat. V listopadových volbách bylo ve dvanácti státech na pořadu referendum omezující vládní zasahování do vlastnických práv. Ve všech případech voliči rozhodli ve prospěch omezení vládních pravomocí a ve čtyřech státech - Arizoně, Kalifornii, Idahu a Washingtonu šli ještě dále - rozhodli, že vláda musí navíc kompenzovat majitele realit pokud jejím regulačním zásahem dojde ke snížení hodnoty majetku.
Oponenti, často reprezentující různá ekologistická hnutí, naopak tvrdí, že jde o zavádějící posílení radikálních práv majitelů pozemků. Investoři však nemuseli voliče příliš přemlouvat. "Ono je totiž celkem jedno jestli vám vláda pozemek za nějakou jí stanovenou náhradu vyvlastní, nebo vás ureguluje k smrti. Výsledek je stejný," podpořil referendum velký newyorský investor Howard Rich.
Velebníčci veřejného blaha tvrdící, že restrikční opatření znemožní kontrolu živelného budování a ochranu životního prostředí, byli lavinovitě přehlasováni. Opět se ukázala síla americké občanské společnosti. Lidí pospolu v komunitě žijící a aktivně komunitu tvořící vědí nejlépe, co je jim prospěšné, jako třeba obyvatelé v kalifornské Arcadii. Tam, podle zprávičky v týdeníku USN & WR, se místní vláda snažila vyvlastnit malou hospodu Rod's Grill, kterou jeden z místních, Manny Romero, koupil před deseti lety a ke spokojenosti zákazníků dodnes provozuje, ovšem pozemek potřeboval sousední velký autoprodejce k rozšíření. "Mám přeci stejná práva jako Mercedes-Benz," bránil se Romero a voliči mu to potvrdili. Hospoda přežila a čile funguje dál.
A stejně funguje i demokracie v praxi. Abych parafrázoval klasika - boj s byrokracií stejně jako s lidskou blbostí (často nerozlišitelné od sebe) je věčný a nedá se nikdy úplně vyhrát, polevit se v něm ale nesmí.