Clintonová a Trump jsou rádi, že mají jeden druhého. Kdokoli jiný by měl už dávno navrch

Třetí prezidentská debata mezi Hillary Clintonovou a Donaldem Trumpem – symbolicky a věcně naprosto správně v Las Vegas, to jen dokresluje kafkovský charakter letošních amerických voleb – byla zřejmě ze všech tří ta nejlepší pro Trumpa a nejhorší pro Clintonovou.

Trumpovi to ale asi příliš nepomůže. Nyní, tj. méně než tři týdny ke dni voleb (8. listopadu), Hillary vede v celoamerických průzkumech o šest procentních bodů. A většina voličů si už názor, koho volit či nevolit, utvořila.

Nejslabší a nejhorší za 160 let

Onen rozdíl šesti procentních bodů je signifikantní v několika ohledech.

Za prvé, jak to, že jen o šest procentních bodů? Jak to, že Hillary nevede nad tak nemožným a skandalózním kandidátem o mnohem víc? To je důkazem toho, jak značně je Hillary slabá a neoblíbená politička. Kterýkoli jiný standardní demokratický kandidát (například viceprezident Joe Biden, abych zmínil jenom jednoho) by nad Trumpem v tomto momentu vedl o mnoho víc.

Trumpova popularita je jako příliv a odliv. Pokud se nic neděje, v preferencích dotahuje Hillary. Pak si pustí pusu na špacír a jeho preference klesnou. Pak chvíli mlčí – a opět dotahuje Hillary. Pak si pustí... atd., to už znáte. Jinými slovy, kdyby byl Donald Trump o něco disciplinovanější kandidát, tyto volby vyhrát mohl.

Čím se dostáváme k otázce druhé: jak to, že republikánský kandidát za demokratkou v průzkumech zaostává? Přece po osmi letech vlády demokratického prezidenta mělo vítězství v roce 2016 patřit republikánům, ne?

No, patřilo by, kdyby měli kandidáta jakéhokoli jiného než Trumpa. Domnívám se, že v tomto momentu by jakýkoli standardní republikánský politik (například guvernér Jeb Bush nebo senátor Marco Rubio) vedl nad Hillary o nějakých těch patnáct procentních bodů.

Hillary a Donald jsou vlastně šťastní, že mají jeden druhého. Takto jsou stále ještě ve hře oba. Nepatrná změna osoby, která získala nominaci, a už dávno by bylo jasné, jak volby dopadnou.

Tito dva jsou jedni z nejslabších a nejhorších kandidátů na prezidenta – za jak dlouhou dobu vlastně? Počítám-li správně, za nějakých sto šedesát let. Až v 50. letech 19. století najdeme takto neinspirativní kandidáty. Lidi, jako byli Millard Fillmore a Franklin Pierce. Oba sice byli americkými prezidenty, ale dnes jsou už po zásluze zapomenuti.

Za třetí, namítnete mi oprávněně, že údaj o tom, o kolik procent vede Hillary před Trumpem v celoamerickém průzkumu, je irelevantní. Jde přece o to, jaký je stav preferencí v jednotlivých státech. USA jsou totiž federací, nikoli unitárním státem, proto rozhodující budou výsledky ve Sboru volitelů. Těch je 538, nejlidnatější stát Kalifornie má pětapadesát volitelů a ty nejméně lidnaté (jako Aljaška, Delaware atd.) mají volitele tři. Každý stát má tolik volitelů, kolik má zástupců v Kongresu (ve Sněmovně reprezentantů a v Senátu dohromady).

Je-li volitelů 538, pak prezidentem se stává ten, kdo jich získá nejméně 270. Podle průzkumů k dnešnímu dni by volby dopadly takto: Clintonová 333 volitelů, Trump 205 volitelů.

V situaci, když byl na tom Trump dle průzkumů nejlépe, tj. v polovině září, ten poměr byl 272 pro Clintonovou a 266 pro Trumpa. Jinými slovy, Trumpovi tehdy stačilo, aby byl úspěšnější než Clintonová v alespoň ještě jednom státě navíc, jakkoli malém. Když však byla začátkem října zveřejněna nahrávka o tom, jak se chvástá, jak různě osahává ženy (o ony si to nechají líbit, protože on je přece hvězdou), preference pro Clintonovou stouply až na poměr 240 : 198 ve Sboru volitelů v její prospěch. Od té doby klesly na dnešních 333 : 205.

Hillary má prostě štěstí

V této situaci je velice nepravděpodobné, že ji Trump ještě dožene a předežene. Je to sice možné, leč nepravděpodobné. A tak Hillary Clintonová, tato velice slabá a špatná kandidátka na prezidentku, která navíc s největší pravděpodobností porušila federální zákony (přijímání a odesílání utajovaných informací na nezabezpečeném serveru, mezitím hacknutém Rusy a možná i Číňany), se zřejmě příští prezidentkou stane. Prostě má štěstí.

A stejně by mě zajímalo, zda Donald Trump svou kandidaturu na prezidenta myslel vážně, anebo to jen zkusil. A zda mu to doporučil Bill Clinton. Neboť to je zřejmě jediná možná cesta ve všech paralelních vesmírech Hillary Clintonové do Bílého domu.

LN, 22.10.2016

Autor je ředitel Občanského institutu