Prezident hlásá, že to nejlepší teprve přijde. Není to spíš tak, že to nejlepší už v USA bylo?
Zmatené (ale mírné) pohyby na amerických burzách, nezřetelné výkyvy úrokových sazeb a kolísavý vývoj dolaru v posledním týdnu svědčí o jednom: ekonomové a byznysmeni v interpretaci výsledků amerických voleb nemají jasno. Srdce by nejspíš chtělo věřit v konečný obrat k vzestupu, ale fakta jsou neúprosná. Americké hospodářství celkově nemá menší problémy než Evropa, spíš naopak. Neduhy největší světové ekonomiky jsou úporné a vyplývají z řady hlubokých makroekonomických nerovnovah, které nikdo neřeší, pouze hrne před sebou. Realitu ale nelze překřičet ani obestavět divadlem. Prezident Obama a jeho demokraté čtyři roky stavěli pěkné kulisy.
Několik důležitých faktů: za poslední čtyři roky se americká vláda zadlužila o dalších šest bilionů dolarů (výdaje českého rozpočtu za loňský rok činí 0,06 bilionu USD). Jinými slovy: Obama za 48 měsíců nasekal 40 procent všech dluhů, které USA kumulovaly celých 236 let své existence. Každý třetí dolar, který tamní administrativa utratí, je z půjčky. Jakákoli vláda kteréhokoli jiného státu (kromě Japonska) by v takové pozici čelila oprávněným útokům věřitelů, dramatickému růstu úroků a pádu své měny, vedoucímu k nutnému státnímu bankrotu. Spojené státy nikoli. Mají totiž dolar, který svět uznává jako hlavní rezervní měnu. Všechny centrální banky planety mají plné sejfy těchto dolarů. USA mají rotačku k této rezervní měně. Mají nejschopnější armádu na světě, která umí v krátké době zasáhnout kdekoli, a mají Obamu jako výjimečně schopného vykladače politiky dovnitř a zejména do zahraničí.
O Obamově výjimečnosti svědčí to, že do nedávné prezidentské kampaně vstupoval s řadou vážných handicapů:
– Byl ve funkci v době nejhlubší a nejdelší ekonomické krize od třicátých let.
– Vytvořil u svých příznivců mezi menšinami, v kulturní a intelektuálské společnosti i u většiny ostatních obrovská očekávání. Tato očekávání nesplnil a splnit ani nemohl.
– Zvýšila se nezaměstnanost (na 7,8 procenta, zatímco vysoký, ale neidentifikovaný počet dalších lidí práci ani nehledá).
– Stagnující HDP je tažen zejména rostoucí spotřebou dovezeného zboží.
– Prohloubil se bezprecedentní schodek obchodní bilance USA (na 746 miliard USD za posledních dvanáctměsíců a taktéž bilance platební – na 478 miliard USD v tomtéž období). Pro srovnání: obchodní bilance ČR je v přebytku 14,9 mld. USD.
– Za poslední čtyři roky stoupl počet milionářů v USA o jeden milion rodin.
–Roční deficit amerického rozpočtu se pohybuje kolem 9 procent HDP (v ČR 3 procenta).
– 43 milionů osob v USA pobírá potravinové lístky na zabezpečení základní obživy (v ČR řádově tisíce osob).
– Zbankrotovaný a zestátněný General Motors podle množících se zpráv už znovu postupuje ke krachu.
Vyhrát volby z tak nevýhodné pozice je obdivuhodné. Obamovi se to podařilo a ve svém projevu po utrpěném vítězství doslova řekl: "Ve svých srdcích víme, že to nejlepší teprve přijde." A dále: "Dnes, více než 200 let poté, co si bývalé kolonie zvolily vlastní osud, potvrdili jste volbami naši jednotu a ducha Ameriky." Vážně narušená jednota Střízlivý pozorovatel by mohl namítat, že každý americký občan (kojence a starce nevyjímaje) je zadlužen přes svůj stát částkou v přepočtu jeden milion korun (co jsou proti tomu drobné v Kalouskových složenkách) a že také americké rodiny v průměru mají takové hypoteční a spotřební dluhy, že by se z nich sesypal každý evropský národ. Mohl by namítat, že v Americe, někdejší průmyslové dílně světa, se toho už moc nevyrábí (USA exportují nejen méně než Čína, ale dokonce méně než mnohem menší Německo). Mohl by podotknout, že kurz dolaru je pořád příliš vysoký a že Obama dál nebude dělat nic jiného než dosud: tedy žít další čtyři roky na dluh, půjčovat si, tisknout peníze (takzvané kvantitativní uvolňování) a za to dovážet zboží, které není kryto výkonem americké ekonomiky. Takový pozorovatel může též namítat, že pokud je v ekonomice nerovnováha, tržní síly si najdou cestu, jak ji srovnat. Poklesem kurzu, růstem inflace a následným poklesem spotřeby a životní úrovně. V americkém případě odhadem zhruba o patnáct až dvacet procent.
Poněkud potměšilý pozorovatel by dokonce dodal, že "to nejlepší už rozhodně bylo" a že jednota Ameriky byla právě v posledních letech vážně narušena. A duch Ameriky? Známe zmnoha knih: je to něco, co Obama nereprezentuje ani omylem. Doufejme proto, že nadcházející čtyřletou misi přežije ve zdraví.
Navzdory tomu všemu Amerika zůstane silná, podnikavá, bohatá a optimistická. Američané nedělají věci hůře než kdysi, nýbrž téměř všichni ostatní jejich úspěch napodobují a dělají věci lépe, než dělali. Za zrcátko už nelze pořídit medvědí kůži, nýbrž sotva králičí tlapku. To budou muset Američané konečně vstřebat a Obamův přínos může spočívat právě v tom, že je to naučí. Koneckonců on sám je toho nejlepším důkazem.
LN, 14.11.2012
Autor je prokurista Value Added, a. s.