Situace v USA si vyžaduje laskavého prezidenta s rozhodností
Donald Trump na začátku roku ustál pokus o sesazení (impeachment) – pamatuje si na to ještě někdo? Vypadá to jako z minulého století. Díky výkonné, prosperující ekonomice i nízké nezaměstnanosti byl na nejlepší cestě ke znovuzvolení. Pak udeřila pandemie (zatím si vyžádala přes sto dvacet tisíc mrtvých Američanů), v jejímž důsledku nastal ekonomický propad, nezaměstnanost je v dvouciferných číslech a nezaměstnaných kolem čtyřiceti dvou milionů.
Následně nepokoje v ulicích, rabování a žhářství, ničení soch. Cokoli z toho by bylo zkouškou pro každého prezidenta, ale kombinace všech je jako špatná karma. Byť čím déle bude rabování a žhářství trvat, tím více to Trumpovi může pomoci – kandiduje s heslem „právo a pořádek“, protože mlčící většina je na radikály naštvaná, jen to neříká otevřeně, aby nebyla označena za rasistickou. Za volebními plentami při tajném hlasování však promluví: řekne, co si skutečně myslí.
Sám sobě hrozbou
Všechno by ještě Trump mohl ustát, ale zdá se, že největší hrozbou svému znovuzvolení je on sám. Když hořel Řím, císař Nero fidlal na housle, když hořela americká města, prezident Trump psal tweety o tom, že Joe Scarborough, který je polovinou redaktorské dvojice jednoho televizního pořadu, když byl ještě před dvaceti lety republikánským kongresmanem z Floridy, prý zabil svou asistentku. Ta přitom zemřela na srdeční vadu. Tohle není prezidentské chování.
Scarborough a druhá polovina redaktorské dvojice toho pořadu, Mika Brzezinski (mezi tím se ona a Joe vzali), v letech 2015-16 udělali hodně pro to, aby Trump získal republikánskou nominaci. Téměř denně ho měli v pořadu na telefonu a dali mu tak úžasný prostor neplacené reklamy: jim to zvyšovalo sledovanost, jemu popularitu. Netušili však, že může volby vyhrát. Předtím přátelé, teď nepřátelé na život a na smrt.
Poslední ze špatných informací o Trumpovi je kniha Místnost, v níž se to stalo, kterou nyní vydal jeho poradce pro otázky národní bezpečnosti v letech 2018-19 John Bolton – jestřáb, pokud jde o národní bezpečnost: byl pro mnohem tvrdší postoj vůči Číně, Rusku, Severní Koreji či Íránu, než k jakému byl ochoten Trump. Z knihy vychází Trump chaotický a nefunkční.
Trump, který chtěl od čínského prezidenta (diktátora) Si Ťin-pchinga pomoc před letošními volbami tím, že Čína koupí více sóji a plodin z amerického středozápadu, a který mu chválil internační tábory pro Ujgury. Trump, který věděl, že rozhovory se severokorejským Kimem k ničemu nepovedou, ale chtěl fotky, být na prvních stránkách novin. Trump, který nevěděl, že Finsko není ovládané Ruskem (možná si pamatoval termín „finlandizace“), a o kterém si Putin myslí, že si ho dokáže namazat na chleba. A Trump, který vážně zvažoval vystoupení z NATO – byť to se vědělo.
Přitom ne všechna zahraniční politika Trumpa – či lépe řečeno jeho vlády – je špatná: požadavek na to, aby evropské země NATO dávaly dvě procenta HDP na obranu, je správný; stejně jako opozice vůči německo-ruskému plynovodu Nord Stream II. Dokonce i hrozba (která se nemusí realizovat), že stáhne polovinu amerických jednotek z Německa, není iracionální, pokud se přesunou např. do Polska. V západním Německu třicet let po skončení studené války nedávají pro účely odstrašení smysl: v Polsku smysl dávají, a velký.
Tady je vidět pokrytectví německých politiků: Trumpovi nemohou přijít na jméno, zvyšují závislost své země na Rusku, ale americké jednotky v Německu chtějí – jsou totiž zdrojem příjmů pro obyvatelstvo kolem základen. A sochy Marxe či Lenina jim nevadí.
Velký americký teror
V Americe a Británii probíhá něco jako parodie na Velkou francouzskou revoluci: centristé ustoupili levicovým liberálům, liberálové pokrokářům, pokrokáři radikálům, radikálové zuřivým fanatickým šílencům, kteří zavedli Velký teror proti ... sochám. Gilotinují je. Nejen sochy otrokářů, ale i Churchilla či Gándhího. Je to projev jejich nenávisti vůči naší civilizaci; chtějí vymazat ji i naši civilizační identitu, naše dějiny.
Už jenom schází, aby po vzoru jakobínů zrušili kalendář i letopočet a dnešek vyhlásili za rok nula; rok, kdy sochy padnou a započne věk čisté nevinnosti a dokonalé spravedlnosti.
Přitom si neuvědomují, že to, co vyčítají Západu, byly univerzální hříchy lidstva: zatímco ctnosti Západu, které byly unikátní, pomíjejí a ignorují. Např. otrokářství existovalo ve všech civilizacích, ale jen v jedné nahlédli jeho kategorickou nespravedlnost a zasadili se za jeho celosvětové zrušení. Hádejte ve které?
Tato situace si vyžaduje prezidenta s rozvážností, jakou měl George Washington, s rozhodností, jakou měl Abraham Lincoln, se schopností komunikovat, jakou měl Franklin Roosevelt a s laskavostí, rozhodností i schopností komunikovat, jakou měl Ronald Reagan.
Jenže Donald není Ronald. A není jim ani jeho soupeř Joe.
LN, 29.6.2020
Autor je ředitel Občanského institutu