Abeceda amerických voleb

Dá se říci, že jde o území hlavního města Washington, D.C. (nepleťme si se státem Washington). Tento federální okres nepatří pod žádnou státní jurisdikci, podle ústavy je pod vládou Kongresu USA. Toto volební území drží tři volitele z 538. Jde o modrý, demokratický prostor, ve kterém od svého vzniku (1961) republikán nikdy nevyhrál.

V posledních volbách zde Hillary Clintonová získala 94 % a Obama zde v roce 2012 porazil Mitta Romneyho s 91 procenty. Demokratickou jistotu vítězství dokládá také rasové složení tohoto federálního okresu: 48 % tvoří Afroameričané.

Tento nestát „zastupuje“ ve Sněmovně reprezentantů USA nepřetržitě od roku 1991 demokratka Eleanor Holmes Nortonová (83). Zástupce District of Columbia je volen vždy na dva roky, avšak nehlasuje, může se leda podílet na práci ve výborech a hovořit se svolením na plénu. Obyvatelé Washingtonu D.C. tak nemají v Kongresu USA žádné relevantní slovo. Volit mohou jen prostřednictvím svých volitelů osobu prezidenta a také městskou radu, jejíž rozpočet ale schvaluje Kongres.

Starostkou Washingtonu DC je demokratka Muriel Bowserová (48). Ta podporuje hnutí Black Lives Matter, což u ní vyvrcholilo přejmenováním části významné asi deset kilometrů dlouhé 16th Street Northwest (vede i nedaleko Bílého domu) na ulici „Black Lives Matter Plaza“. Od 5. června 2020 tak všech 20 milionů návštěvníků, kteří město ročně navštíví, bude vědět, že Black Lives Matter není extremistická, militantní, levicová politická platforma, ale vlastně skupina lidí, kterým jde o dobrou věc. Vědí to také z malby, kterou tvoří 11 metrů vysoká písmena nápisu Black Lives Matter. „Je to hlasitý a jasný vzkaz,“ řekla k podpoře násilností a rabování po celých Spojených státech starostka Bowserová.

Ostatní černoši ze skupiny Black Lives Matter v DC k postupu starostky však reagovali dotčeně, neboť jde prý jen o „odvádění pozornosti od skutečných změn politiky“.

Na protest proti malbě pak černí extremisté část přemalovali, když doplnili nápis o „Defund the Police“. Jde o slogan, kterému už rozumí všichni Američané. Znamená v zásadě přesun finančních zdrojů z policie do komunitních (sociálních) center, která si bezpečnost a veřejný pořádek zajistí sama a bez policie.

Policie má totiž podle Black Lives Matter kořeny v rasistických a represivních praktikách bílé většiny. Tyto komunitářské teze mají zase svůj původ v knize „The End of Policing“ sociologa Alexe S. Vitalee z Brooklyn College. V zásadě jde o moderní komunistické pojednání o tom, že policie neřeší případy sociálních neduhů, ale udržuje nerovnosti ve společnosti, a to v ose třídy, pohlaví, rasy a sexuality.

„Černý rasismus proti černým“, jako málo pochopitelná sociologická anomálie, kterou trpí část afroamerické levice, je na vzestupu především ve velkých městských aglomeracích, Washingtonu DC nevyjímaje. Posun tohoto chování, který se odpoutal od tradiční nenávisti k bílé rase směrem k vlastní, můžeme spatřit v hlavním městě USA možná nejzřetelněji.

Prvotně jde o výtku těm Afroameričanům, kteří „přistoupili na podmínky bělochů a žijí podle bělošských pravidel“, tj. zřekli se svého původu – chtějí být bělochy.

Američané obecně odmítají sílu systému překračující město, či stát, ale tato dávno zkrocená tendence s jen koloritními dozvuky se v černošské populaci jaksi transformovala do pozice odmítání autority jako takové, resp. odmítání každé neznámé – pro ně abstraktní – moci. Reakcí je pak odmítání zažitých společenských zvyklostí (jiné oslovování, cílené nedodržování zákonů, odmítání instituce rodiny, neuznávání nutnosti represe apod.).

Někteří odborníci tvrdí, že potenciál k takovému „životnímu náhledu“ tkví ve vysoké míře svobodných matek u černých Američanů. Přes sedmdesát procent černých Američanů se rodí mimo manželství a často i mimo jakékoliv partnerství. Gangovost Afroameričanů (oni sami tuto pospolitost označují za „komunitní společenství“) je tak vlastně reakcí na absenci rozdělení tradičních úloh v rodině. Podobné typy inklinací nemůžeme vidět v Evropě, neboť k tomu nám chybí tradice černošské revolty (gangy v evropských velkoměstech vznikly kvůli efektivnějšímu kriminálnímu záběru, kdežto ty afroamerické mají komunitní organizaci a kriminalita je pouze průvodní jev).

DC je tak jakýmsi duchovním centrem afroamerické revolty a také pěknou ukázkou toho, kam až antirasismus jako rasistické učení vede. Město s třičtvrtěmiliónem obyvatel se pyšní vysokou kriminalitou, včetně počtu vražd, a kupodivu i vysokou nezaměstnaností. Více peněz na bydlení a na provoz komunitních center, které černá starostka Browserová prosazuje (a už prosadila), kýženou změnu nepřináší. Enkláva Washington DC tak bude nadále trpět vládou experimentů svých demokratických vládců, což my, jako zvědaví návštěvníci, snadno přehlédneme ve víru obdivu federálních budov, muzeí a jiných turistických zajímavostí.

Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.