Nastavil jsem si na mobilu budík na 2:55, připravil papír a tužku na poznámky, ke křeslu v obýváku přinesl PET láhev vody a deku, do televize zapojil sluchátka a kolem půlnoci šel spát.
Dopadlo to tak, že mě probudil až hlas ženy: „Proč ti tak brzy zvoní budík?“
„Jdu vedle na tu debatu.“ A šel jsem zapnout CNN Prima News.
Poznámky jsem si dělat nemusel, téměř nebylo co si na ráno zapsat. Přitom debata začala velice slibně. Úvodní téma: Nejvyšší soud a jmenování Amy C. Barrettové namísto zemřelé Ruth B. Ginsburgové.
Trump řekl jasné slovo (nejprve volná interpretace): Byl jsem zvolen na čtyři, nikoli na tři roky. V rámci těchto čtyř let mám právo doplnit uvolněné místo na NS. Kdyby byli demokraté ve stejné situaci, udělali by totéž.
Citát k témuž:
I will tell you very simply we won the election, elections have consequences. We have the Senate and we have the White House and we have a phenomenal nominee respected by all. Řeknu vám to velmi jednoduše: Vyhráli jsme volby a volby mají své důsledky. Máme Senát, máme Bílý dům a máme všemi respektovanou fenomenální nominantku.
Pak už to bylo jenom horší.
Kdybych byl rozhodnutý americký volič, debata by na mě neměla žádný vliv. Kdybych byl voličem nerozhodnutým, výsledek by byl stejný: ani jeden politik by mě nepřesvědčil. Nejsem ovšem ani jedno, ani druhé, a tak mohu z dalekého středu Evropy napsat toto: Pokud si naši přátelé za Atlantikem myslí, že nastal čas, aby po Trumpovi dostala šanci „lepší Amerika“, tak výběr stávajícího protikandidáta je způsob, jak toho nedosáhnout.
Protože debata byla místy vedena ne zcela gentlemansky, použiji i já jednu cynickou nadsázku. Chtějí-li mít Američané poprvé v historii prezidentku, ať volí Bidena.
Jinak ale platí: holub zůstane tak jako tak na střeše, a je tudíž lepší spokojit se s vrabcem v hrsti. Trump je realita. A navíc realista. V souvislosti s Bidenovou hrozbou, že opět podepíše pařížskou klimatickou dohodu, stávající prezident (v souvislosti s emisemi) řekl: „A co Čína, Rusko, Indie?“
Mnozí z nás to vidíme stejně: „Chci průzračnou vodu a vzduch, děláme to fenomenálně, ale nemohli jsme zničit náš průmysl.“ (DT v debatě.) Je to sice řečeno „trumpovsky“, ale v principu správně (až na tu zbytečnou samochválu).
Ano, Trump byl tím, kdo víc skákal svému soupeři do řeči. A Biden tím, kdo – ač působil klidněji (nevyvolával ale podezření, že je to spíše únavou?) - vnášel do debaty „zlá slůvka“.
Závěrem několik vzájemných komplimentů:
Biden k Trumpovi:
- Nejhorší prezident, jakého kdy Amerika měla.
- Lhář, kašpar.
- Mohl byste zavřít zobák, člověče?
Trump k Bidenovi:
- Na bývalém viceprezidentovi není nic chytrého.
- Nikdy nepoužívejte slovo chytrý, když jste se mnou.
Opět se potvrdilo, že politická kultura jde od deseti k pěti. V Americe, u nás, všude. Chybí jí gentlemanství, nadhled, moudrost, inteligentní vtip. Věty, z nichž se stanou citáty, jež si budou lidé opakovat po desetiletí (když ne po staletí). Vygenerovala debata v Clevelandu něco takového?
Pak si ale musím poctivě odpovědět na jednu otázku. Má smysl, abych si příště nastavil budík na tak časnou hodinu? Neříkám ne, ale budu se hodně rozmýšlet.
Převzato z blogu autora s jeho svolením.