12.12.2019 | Svátek má Simona


USA: David Parker za čelení homopropagandě až do vazby

14.3.2006

Američtí homosexuálové překvapivě ani tak neprosazují výchovu svých vlastních dětí, jako výchovu všech dětí jiných rodičů ve svůj prospěch. O organizovaném působení gayů na amerických školách všech typů:

Americký vývoj v koučování dospívajících

Na úrovni amerického homosexuálního hnutí vždy panovala povědomost o tom, že má-li hnutí zůstat silné, potřebuje co nejvíce aktivních homosexuálů.

Navrhovanou náborovou strategií na počátku 90. let bylo zřizování gay-barů, do nichž měli být lákáni mladí chlapci a projít iniciací. Zde mělo probíhat potřebné odtrhávání od rodiny, potvrzování, kolektivní přijetí, aplaudování potleskem (jako v multilevel marketingu) přes rady a koučování staršími.

Koncem devadesátých let je strategie již zcela jiná. Gayové jsou součástí oficiální scény, jejich organizace sponzorované z veřejných rozpočtů. Zakládají síťové organizace jako GSA, které vytváří v prostorách škol místní pobočky klubů. Školy pak s jejich spoluprací organizují gay-dny, gay-besídky, bezpečné klubovny atp. Heslem je výchova k toleranci a k bezpečnému sexu. Kritici jsou nálepkováni jako homofobové a většinová společnost trpí heterosexismem. Místní organizace GSA podávají centru reporty, jaké klima kantoři a škola vytvářejí.

Obsah těchto aktivit někdy budí pozdvižení. V případě Děti obdržely grafické návody homosexuálního sexu (EN) se v rámci školského kurzu pro 14-21 letou mládež její homosexuální lektoři chovali jednak značně uvolněně, jednak probírali techniky, které běžný heterosexuál skutečně nemá potřebu provozovat. Sponzor akce pak venku rozdával krabičky bezpečného sexu se dvěma kondomy a několika tampony pro případ, pokud to bude opravdu tvrdé. O použití kondomů samých se tito lektoři vyjádřili, že to je věc kvalifikovaného svobodného rozhodnutí každého jednotlivce.

V případně pojmenovaném článku Rok 1984 v Massachusetts - A Big Brother je Gay (EN) se uvádí řada kontroverzí z roku 2001, od požadavků psaní esejů studenty na téma různých deviací až po provokativní dotazník (má ilustrovat heterosexialismus naruby) typu:
- Co myslíš, že způsobilo tvou heterosexualitu?
- Je možné, že heterosexualita je jen etapa, ze které vyrosteš?
- Pokud jsi nikdy nespal s někým stejného pohlaví, jak můžeš vědět, že bys to nepreferoval?
- Je možné, že pouze potřebuješ dobrý zážitek s gayem? ...

Je fakt, že v médiích budou zvýrazněny nepodařené případy sexuální osvěty, nicméně zároveň se jejich organizátoři mezitím poučili i jinak. Pro bezpečnost dětí (sic) je na akcích zakázáno pořizovat případné záznamy (jak tomu bylo výše) a rodiče nejsou vpouštěni vůbec.

Právní zavedení homosexuálních manželských svazků v Massachusetts roku 2004 vedlo k další vlně propagandy. Např. Malá černá knížka - Queer v 21. století (EN) (textově i graficky silně ofenzivní) byla rozdána stovkám středoškolských dětí, než se jejich rodiče proti tomu vzbouřili.

V jednom z článků citovaný psychiatr z centra v Kingsboro (New York) ovšem varuje: "Systematická propagace homosexuality massachusettskými školami zavádí sexuální zmatení a experimentování. Rozřeďují a trivializují schopnost upřímné sexuální vášně, která by později měla být cementem budoucích manželství těchto dětí. Nestabilní adolescenti jsou obzvláště zranitelní vůči homosexuálům, kteří je aktivně rekrutují."

Kauza Davida Parkera

Parkerovi jsou příkladem aktuální situace amerických rodičů ve státě a místní komunitě, v níž prosazování práv homosexuálů postoupilo do pokročilé fáze.

Je fakt, že homosexuální organizace plédují pro co nejnižší věk souhlasu sexuálního styku, pokud vůbec podle nich má být stanoven.

Ještě lze pochopit, i když dvojím způsobem a ambivalentně, že se homosexuální aktivisté zajímají o podporu vnitřního života mladistvých v době puberty na školách.

David Parker byl ale překvapen, když mu loni v lednu jeho pětiletý syn přinesl ze školky obrázkovou knihu Kdo je kdo v rodině s emotivně vykreslenými různými vzory typů rodin.

 Laura a Kyle se svými dvěma maminkami

Laura a Kyle žijí se svými dvěma maminkami Joyce a Emily a s pudlem Daisy. Daisyno mytí dá všem čtyřem zabrat.

 Robinova rodina

Robinova rodina sestává z tatínka Clifforda, jeho partnera Henryho, a z Robinovy kočky Sassy. Clifford a Henry se činí při přípravě večeře pro svou rodinu.

Tyto ukázky z knížek jsou ilustrativní (pro oba tábory), nicméně byly pouze spouštěčem dalších událostí a nikoliv hlavním předmětem následujícího sporu.

Rodiče zjistili, že školka používá i další podobné materiály a hodlá s nimi provádět poměrně intenzivní výuku. K malým dětem ve třídách měly docházet (cizí) gay-rodiče a předčítat jim z těchto učebnic. Jejich autor připustil, že cílem bylo indoktrinovat malé děti dříve, než je ovlivní jejich vlastní, nerad to říká, ale bigotní rodiče.

Parker navštívil školskou "Komisi proti předsudkům", kde se seznámil, že do osnov mateřských školek se protlačují témata:
- rozvoj bezpředsudkového jazyka,
- rozeznávání aktuálních předsudků,
- rozeznávání a respekt k různým formám rodiny,
- přehled televizních reklam s genderovými stereotypy ...

Osnovy pro vyšší ročníky jsou postupně radikálnější, např. čtvrtá třída měla za cíl "porozumět a definovat termíny heterosexuál, homofobie a heterosexismus". Agenda této proti-předsudkové komise přebírá jednostranný homosexuální pohled, který má formu politické ideologie zakotvené na hodnotách antidiskriminace a tolerance, z nichž odvozuje cokoliv jiného.

Otevírá se stará otázka. Do jaké míry má agendu veřejné školy určovat rodič, a do jaké školní organizace, odborníci nebo stát.

V jedné z citlivých oblastí, kde se mohou názory značně rozcházet, proto massachusettský zákon o rodičovském právu na upozornění školám přikazuje "mít postupy, které v případě, že školní osnova zahrnuje část, primárně zahrnující lidskou sexuální výuku nebo záležitosti lidské sexuality, zaručí informovanost rodičů a dále jim umožní písemně požádat o uvolnění svého dítěte z takového vyučování, za což dítě nesmí být penalizováno..."

Na základě tohoto zákona požádal Parker školku, aby jeho pětiletý syn byl vynechán z veškerých aktivit týkajících se výuky o homosexuálních typech rodin.

Vedení školky ale nebylo ochotno vyhovět. Jak se až mnohem později ukázalo, též školský odbor státu MA zaujal k výkladu zákona a metodice výuky ten přístup, že "Co se týče činností a materiálů, určených k šíření tolerance a respektu k jednotlivcům, včetně rozpoznání rozdílů v sexuální orientaci, bez dalších instrukcí ohledně fyzických nebo sexuálních implikací, tyto pod výše uvedenou povinnost nespadají."

Na praxi školky si standardní cestou stěžovalo několik jiných rodičů naprosto bezúspěšně. Někteří se přestěhovali. V dubnu Parker bezvýsledně vystoupil před školní radou.

Na den poté byli Parkerovi pozváni do školky na schůzku. Zde zmateně několik hodin jednali - chvíli se zdálo, že zástupci školky by nějakou dohodě přijali, ale školní superintendant ji na dálku nečekaně zamítl. Parker se rozhodl k obstrukci, že neodejde, dokud věc nebude nějak dojednána. Superintendant povolal policii, aby Parkera zatkla a nechal ho obvinit z nezákonného vstupu, tj. čelit trestnímu řízení. Zároveň mu zakázal vstup do všech škol ve městě.

Parker byl policií odvezen a umístěn do cely, kde strávil noc. Ráno byl předveden před soudce a propuštěn na kauci tisíc dolarů. Jak později uvedl, podstoupil to i jako test toho, kam až je druhá strana ochotná zajít v prosazování svých názorů na výuku. V červnu a srpnu proběhla dvě soudní jednání. Parker odmítl kompromisní návrh a odmítal vinu.

Z Parkerovy řeči na jedné z podpůrných demonstrací:

... Co se svobody týče, všechno je možné, ale ne vše je dobré. Nevedená a neřízená úplná svoboda vede k chaosu, temnotě a bolesti dětí. Hranice stanovené milujícím rodičem slouží k ochraně dětí před takovým osudem. Přirozené hranice pohlaví a sexuálního vyjádření by měly být hluboce respektovány.

Dostali jsme se do historického okamžiku, kdy jsou zde tací, kteří chtějí prosadit akceptaci protnutí takových hranic, ve veřejných školách, mimo náš dosah, proti naší vůli. Jako rodiče máme právo být přinejmenším upozorněni jak a kdy je to plánováno.

Když se to děje, je našim dětem ve veřejných školách ve skutečnosti nakázáno "neříkejte to doma", rodičům je bráněno v přístupu ke svým dětem a lháno, aby se nedozvěděli, co ve skutečnosti probíhá. Děje se to postranně jménem bezpečnosti a tolerance. Je to naprosto nepřijatelné a my jako rodiče to nepřijmeme.

Lidé vytvářejí spřádané a neúpřimné scénáře, v nichž tvrdí, že děti budou poškozeny upozorňováním rodičů a vynecháním z určitých diskuzí. Je to úplně falešné. Učitelé mohou být snadno diskrétní ve vyjímaných oblastech a my všichni to víme. Když se například do debaty dostanou různé záležitosti týkající se náboženství, učitel do diskuze rychle intervenuje a odkáže konverzaci na doma k rodičům. Proč se toto nemůže uskutečnit tehdy, když se do konfliktů dostanou záležitosti jiných systémů přesvědčení?

V takových případech je to příležitost pro rodiče, aby své děti poučily, že v určitých oblastech existují různé náhledy a víra. Respektování těchto rozdílů neznamená jejich uvalení na ostatní ...

Během léta proběhlo několik demonstrací a protidemostrací, jichž se zúčastnilo řádově několik desítek až stovek osob. Cílem bylo přitáhnout pozornost médií, ale i politiků a veřejnosti k problému. Žaloba byla v říjnu státním žalobcem nakonec stažena. Parker má nicméně od školních úřadů zakázán vstup do všech prostor škol ve městě, takže se nemohl účastnit ani úvodu prvňáčků, ani nemůže svého syna vozit a vyzvedávat ze školy.

Jedna z protidemonstrací byla natolik netolerantní, že policie raději zakázala Parkerovi mluvit na kameru a evakuovala ho pryč.

David Parker po noci ve vazbě

Otec David Parker protestující proti homosexuální tematice v synově mateřské škole po noci ve vazbě.



OVĚŘENO: Jak obstály olejíčky Frei öl® v testu?
OVĚŘENO: Jak obstály olejíčky Frei öl® v testu?

Propadli jste pleťovým a tělovým olejům a hledáte inspiraci? Vyzkoušeli jsme olejíčky Frei öl®, které slibují tu nejlepší péči pro pokožku dospělých i našich nejmenších.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.