USA v minulosti sice projevovaly zájem o koupi Grónska, ale dánské nároky na toto území nezpochybňovaly.

Prezident Donald Trump nejenže nyní dánské nároky zpochybňuje, ale ve svých projevech s typickou nadsázkou nevyloučil ani možnost anexe tohoto ostrova s ohledem na závažnost bezpečnostních důvodů. I když ve svém inauguračním projevu v loňském roce Donald Trump Grónsko nezmínil, pár hodin poté, při podepisování prvních dekretů, přítomným novinářům oznámil, že Amerika z důvodů mezinárodní bezpečnosti musí Grónsko vlastnit. Ostatně ve svých prohlášeních na začátku ledna ironizoval stávající obranu Grónska vtípkem, že ostrov „brání dvě psí spřežení“, kdy také prohlásil, že pokud USA nezasáhnou, Rusko a Čína by mohly díky Grónsku ohrozit bezpečnost Severoatlantické aliance. „Dánsko je příliš malé na to, aby ubránilo své suverénní arktické území,“ dodal k tomu Stephen Miller, poradce pro národní bezpečnost v administrativě prezidenta Donalda Trumpa, což ve sdělovacích prostředcích vyvolalo debaty o americkém vlivu v Arktidě a strategii posílení bezpečnostních zájmů USA v tomto regionu.

Ve skutečnosti na základě stále platné smlouvy z roku 1951 získaly USA právo budovat a provozovat v Grónsku vojenské základny. Během studené války tak bylo na ostrově rozmístěno více než deset tisíc amerických vojáků, zajišťujících provoz okolo patnácti amerických vojenských základen, radarových a komunikačních stanic, včetně letecké základny Thule. Po skončení studené války Američané postupně stahovali své vojáky z Grónska a vojenské základny uzavírali, až v provozu zůstala jen největší základna Thule, dnes Pituffik Space Base, tedy základna Vesmírných sil Spojených států amerických (USSF), důležité součásti amerického systému včasné výstrahy před mezikontinentálními balistickými raketami. Američané se dokonce na severu Grónska v šedesátých letech pokoušeli vybudovat pod ledovým příkrovem přísně tajnou bázi se sítí tunelů, kam plánovali nainstalovat mobilní odpalovací rampy pro balistické rakety s jadernými hlavicemi, údajně tak umístěnými blíže vytýčeným cílům na území Sovětského svazu, i když je to z Aljašky do Ruska mnohem blíž než z Grónska. Více o tom zde .

Popravdě řečeno, Donaldu Trumpovi nejde ani tolik o vojenské základny, jako o vzácné zeminy a drahé kovy. A také o ložiska plynu a ropy kolem pobřeží, která jsou předmětem sporů kvůli ekologickým dopadům, korunovaným drsnými arktickými podmínkami. Grónsko jako největší arktický ostrov s rozlohou 2,13 milionu kilometrů čtverečních je z geologického hlediska součástí Kanadského štítu, starobylého jádra severoamerického kontinentu, složeného z vyvřelých a metamorfovaných hornin, které vznikaly v prekambriu před více než 1,5 miliardami let. A i když ostrov disponuje nejméně 25 z 34 kritických surovin, je v tamějších podmínkách jejich těžba extrémně náročná a těžaři se do Grónska, pokrytého ledem, nikterak nehrnou. Ovšem pokud jde o geopolitický význam Arktidy v současném světě ovlivněném změnami klimatu, ten stále roste. V regionu se díky tání ledu otevírají nové možnosti rozvoje obchodu na takzvané severní lodní trase, přičemž tající led zároveň představuje hrozbu pro Rusko, neboť NATO může využít ztrátu dřívějších bariér a nasadit své síly v dříve nepřístupných oblastech. Tedy Grónsko nejenže disponuje nerostným bohatstvím, ale má i strategickou pozici díky své poloze mezi Severní Amerikou, Evropou a Ruskou federací.

Grónsko zpravidla vnímáme jen jako věčně zmrzlou půdu, i když se celá Arktida otepluje zhruba třikrát rychleji než zbytek světa. Analýzy dlouhodobé změny založené na teplotě, srážkách a větru potvrdily, že kromě růstu průměrných teplot se v Arktidě výrazně prodlužuje vegetační období a častěji se objevují extrémní projevy počasí, tedy i dlouhotrvající vlny veder a mrazy během léta či nezvykle teplé zimní epizody, i když rozsah a intenzita změn se v jednotlivých částech Arktidy liší. Mezi oblasti, kde posuny sezónních podmínek a výskyt extrémních jevů byly v posledních dekádách obzvlášť výrazné, patří především západní Skandinávie, kanadská arktická souostroví a střední Sibiř. Což dokládá i nová studie, publikovaná v časopise Science Advances, která detailně mapuje změny bioklimatických podmínek na arktické pevnině: Odkaz

Mezi příklady změn ekosystémů patří větší rozšíření keřů a celkově zvýšená produktivita vegetace, což vede k širokému trendu „arktického ozelenění“. Objevuje se však stále složitější obraz, kdy některé oblasti procházejí opačným procesem, nazývaným „arktické hnědnutí“. Současně se arktické druhové areály přerozdělují, zatímco složení arktických společenstev se přeskupuje procesem nazývaným „borealizace“, kdy se bezlesá tundra mění v tajgu, tedy boreální les. Klimatické faktory ovlivňující tyto megatrendy v celém biomu jsou spojovány s postupnými posuny v průměrném klimatu, které se projevují například stále teplejšími a delšími arktickými léty a zimním oteplováním. Především však vědecké studie upozorňují na fakt, že arktická oblast vstupuje do nové éry, ve které bude sněhu a ledu ubývat.

Grónská starobylá hornina obsahuje jedny z největších ložisek železné rudy, uranu, zinku, grafitu, wolframu, zlata a prvků vzácných zemin. Málo kdo si však uvědomuje, že je Grónsko rovněž bohaté na vodní zdroje, což z něj činí ideální místo pro velké vodní elektrárny. Zatímco v Evropě začíná hydroenergetika trpět úbytkem vody v řekách, v Grónsku se kvůli tání ledovců děje opak. Ledovcová voda plní řeky, z nich četné nádrže a následně roztáčí turbíny elektráren. „Tající ledovce vytvářejí ideální podmínky pro rozsáhlou vodní energii,“ uvádí akademický server Open Access Government. Přičemž podle serveru Naalakkersuisut Grónsko zahajuje letos veřejné výběrové řízení na dvě vodní elektrárny Tasersiaq a Tarsartuup Tasersua o souhrnném výkonu dva gigawatty. Pro srovnání celková instalovaná kapacita vodních elektráren v ČR činí zhruba 2,26 GW: Odkaz

Donaldem Trumpem na jeho účtu Truth Social zveřejněný obrázek, kde vztyčuje americkou vlajku na grónské půdě. Zdroj: Wikimedia Commons, Public domain.

Téměř 80 procent Grónska pokrývá ledovec, kdy jeho severozápadní výběžek tvoří dóm Prudhoe (Prudhoe Dome), který tu vznikal v průběhu tisíců let. Mezinárodní výzkumný tým projektu GreenDrill se ledem provrtává až na podloží, přičemž nedávno byly analyzovány vzorky z hloubky 509 metrů pod povrchem ledovce. Luminiscenční datování, které umožňuje zjistit, kdy byl materiál ze vzorku naposledy vystaven světlu ukázalo, že sediment pod ledem byl vystaven Slunci někdy před 8 200 až 6 000 lety. To znamená, že když ledovec roztál, sluneční záření tam dopadalo na zemský povrch. Jak uvádí vedoucí výzkumu Caleb Walcott-George, byly tehdy teploty v Grónsku s největší pravděpodobností o 3 až 5 stupňů vyšší než dnes (!). Jinak řečeno, toto období trvalo několik staletí a je zřejmé, že byl v té době z Grónska skutečný Greenland, tedy opravdu „zelenající se země“. Odkaz

A není bez zajímavosti, že při výzkumu ledovců v současné době probíhá i zkoumání vzorků z Tádžikistánu, konkrétně z jádra ledovce v Kon Chukurbahsi. V této oblasti Pamíru ledovec nejenže odolává tání, ale dokonce neustále roste. Tým japonských vědců se snaží této pamírsko-karákoramské anomálii porozumět, tedy s pomocí vzorků z ledovce, odebraných v nadmořské výšce 5810 metrů, pátrají po tom, proč zde masy ledu díky oteplování neubývá. Nicméně se ukázalo, že velká část tohoto ledovce roztála před zhruba 6000 lety, tedy v období, kdy byly teploty v Grónsku s největší pravděpodobností o 3 až 5 stupňů vyšší než dnes:

Ledovce v Tádžikistánu i přes oteplování netají. Vědci věří, že zjistí cenné tajemství

Což ovšem do jisté míry koreluje i s africkým vlhkým obdobím v holocénu (před cca 14 500 až 5 000 lety), kdy Sahara byla naposledy zelená a plná života , neboť se rozsáhlé oblasti Sahary transformovaly na savany, jezera (největší MegaČad dosahovalo hloubky až 180 metrů a zabíralo plochu přibližně 350 000 km²) a říční systémy. Kdy na Sahaře díky častějším srážkám, dle vědců způsobeným změnou precese zemské osy, nerostly jen traviny, ale i stromy. Četné skalní malby a rytiny zde usídlených lovců a sběračů zobrazují hojný výskyt divokých zvířat včetně antilop, žiraf a slonů podél starověkých koryt řek a jezer plných ryb, kde nechyběli ani krokodýli a stádečka hrochů. Což zdejší vlhkou minulost nejen dokládá, ale i náležitě ilustruje. Zde Rock Art in the Green Sahara:

Takováto období se na Sahaře mají objevovat cyklicky, dle stávajících představ zhruba každých 25 000 let. Ta ale nelze vztahovat k oteplení z desátého století našeho letopočtu v Grónsku, kde se usídlilo několik málo Evropanů, konkrétně Vikingové, po tom co se tu kolem roku 985 objevil Erik Rudý, který pocházel z Norska a žil na Islandu. Byl ale nucen odejít do exilu, kdy doplul až k jihozápadnímu pobřeží Grónska, v té době s mírnějším klimatem oproti dnešnímu. Je důležité zde poznamenat, že Grónsko, na rozdíl od mnoha laických představ, nebylo tou dobou neobydlené, neboť před příchodem Vikingů a souběžně s nimi zde žily a migrovaly původní severoamerické populace, zejména Inuité a Thuleové. Kdy také neexistovalo společné označení Vikingové jako vlastní etnonymum, nýbrž se jednotliví osadníci identifikovali jako Dánové, Norové, Švédové, případně podle regionu, rodu, nebo místního náčelníka.

Nové zemi dal Erik Rudý jméno Grønland, neboli Zelená země, v protikladu k Islandu, tedy Zemi ledu (i když Island nikdy nebyl celý pokryt ledem), aby do Grónska, kde založil na poloostrově Narsaq osadu, dnešní Qassiarsuk, přilákal další osadníky. Pojmenování Zelená země se vztahovalo především k jihozápadnímu pobřeží, které bylo v tehdejším mírně teplejším klimatu na vegetaci relativně bohaté. Tedy k masivnějšímu osídlení Grónska severskými Evropany docházelo v 11. století, kdy sem začali připlouvat další přistěhovalci, aby tu zakládali mléčné a ovčí farmy v nezaledněných oblastech jihu. A na pobřeží, kde sbírali naplavené dřevo, také lovili mrože a lední medvědy, jejichž kůže potřebovali pro obchod s Evropou, ale i narvaly (lidově nazývané „mořský jednorožec“), vařili tulení tuk a plnili kožené pytle olejem. Osídlení Grónska Evropany přetrvalo několik staletí, aby nakonec v průběhu 14. až 15. století v důsledku zhoršení klimatických podmínek při začátku tzv. malé doby ledové zaniklo: Odkaz

Grónsko je často označováno za „království ledu“ především proto, že přibližně 80 % jeho povrchu pokrývá pevninský ledovec (Grónský ledový štít). Led má zásadní vliv na krajinu, klima i způsob života obyvatel a vnitrozemí ostrova je prakticky neobyvatelné právě kvůli extrémním ledovým podmínkám. Ovšem regionální teploty v Grónsku podle nejnovějších prognóz nejpozději do konce tohoto století budou dosahovat hodnot podobných holocennímu maximu, i když rychlost, sezónnost a fyzikální příčiny oteplení můžou být odlišné a dopady oteplení poněkud jiné než před 6000 lety, kdy v Grónsku teploty byly až o 5 stupňů vyšší než dnes. Rozhodně se však tento arktický ostrov, obrovská surovinová základna se značným potenciálem hydroenergetiky, stane skutečnou „zelenající se zemí“ a bude hoden svého jména.

Je sice pravda, že se Donald J. Trump žádné zásadní změny klimatu na území Grónska nedožije, ale můžou se jí dožít jeho vnoučata. A s nimi nejmladší generace Američanů, pro které arktický ostrov hodlá prezident Trump od dánského království odkoupit, podobně jako když v roce 1867 vyjednal americký ministr zahraničí William H. Seward koupi Aljašky od Ruského impéria za 7,2 milionu dolarů. Kterážto transakce byla tehdy označována za Seward’s Folly (Sewardova pošetilost), poněvadž mnoho Američanů považovalo koupi za nesmyslnou. Později se však ukázala jako velmi výhodná, nejen kvůli zlatu a ropě, ale i pro její strategickou polohu.

Jeden z mnoha umělou inteligencí vytvářených obrázků, zobrazujících Donalda Trumpa v Grónsku, zveřejňovaných vtipálky na sociálních sítích. /AI work without author, free to use/.